Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 11 bajtů ,  před 3 lety
,
Byl synem [[Vladař domu Rožmberského|vladaře rožmberského domu]] [[Jošt III. z Rožmberka|Jošta III. z Rožmberka]] a jeho druhé manželky [[Anna z Rogendorfu|Anny z Rogendorfu]]. Pouhých čtrnáct dní po jeho narození jeho otec zemřel a poručníkem se stal nejdříve jeho strýc [[Petr V. z Rožmberka]] a později Albrecht z Gutnštejna, Oldřich Holický ze Šternberka a Jeroným Šlik. Vzdělání se mu dostalo od domácích učitelů na [[Státní hrad a zámek Český Krumlov|zámku v Českém Krumlově]].
 
Po dosažení dospělosti žil dlouho ve stínu svého staršího bratra [[Vilém z Rožmberka|Viléma]]. Na rozdíl od svého staršího bratra, který byl celý život katolíkem, se Petr Vok stal v mládí [[Utrakvismus|novoutrakvistou]] a později členem [[Jednota bratrská|Jednoty bratrské]]. Po Vilémově smrti zdědil rožmberské dominium. Hrozícímu hospodářskému kolapsu způsobenému obrovskými dluhy zabránil prodejem podstatné části dominia. V roce 1609 patřil k vůdcům protestantské stavovské většiny, která dosáhla vydání [[Rudolfův majestát|Rudolfova majestátu]]. Při [[Vpád pasovských|vpádu pasovských]] v roce [[1611]] obětoval rožmberský rodinný poklad, aby umožnil vyplacení pasovského vojska a zabránil tak dalšímu pustošení země.
 
Oženil se až ve čtyřiceti letech s mnohem mladší [[Kateřina z Ludanic|Kateřinou z Ludanic]]. Po z počátku idylickém manželství, kdy mladičká Kateřina velmi oceňovala pozornost, kterou ji stárnoucí Petr Vok věnoval, se brzy objevily první manželské neshody, ve kterých svou roli hrálo i postupující psychické onemocnění Kateřiny. Z manželství se nenarodil žádný potomek a Petr Vok se tak stal posledním členem svého rodu. Zemřel v roce [[1611]] a byl pochován v rožmberské hrobce v [[Vyšebrodský klášter|klášteře ve Vyšším Brodě]]. Protože krátce po jeho smrti zemřel i jeho synovec [[Jan Zrinský ze Serynu]] stali se dědici celého rožmberského dominia [[Švamberkové]]. Petr Vok se stal předmětem legendy a po své smrti se proměnil ve vzor štědrého dobrodince a příkladného renesančního kavalíra. V obecném povědomí je Petr Vok vnímám především jako roztomilý prostopášník.
Údajný vztah Petra Voka a Zuzany Vojířové se stal předmětem divadelní hry [[Jan Bor|Jana Bora]] ''Zuzana Vojířová'' z&nbsp;roku 1942, podle niž napsal v&nbsp;letech 1954–56 stejnojmennou operu [[Jiří Pauer]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Hostomská | jméno = Anna | odkaz na autora = Anna Hostomská | titul = Opera. Průvodce operní tvorbou | vydavatel = Státní hudební nakladatelství | vydání = 4 | místo = Praha | rok = 1959 | strany = 576}}</ref> Tu pak roku 1983 zfilmoval režisér [[Petr Weigl]]. Petra Voka v ní ztvárnil herec [[Jural Kukura]] (zpěv [[Václav Zítek]]).
 
Pravidelně je Petr Vok z Rožmberka je připomínán při pravidelných slavnostech pětilisté růže, kterých se každoročně účastní více než 23 000 českých i zahraničních návštěvníků. Počátky obnovení tradice slavností je potřeba vidět už v květnu 1968, kdy Antonín Zwiefelhofer inscenoval na českokrumlovském zámku divadelní hru na motivy představení Jana Bora o Zuzaně Vojířové, ve které představil Petra Voka jako velitele české vojenské hotovosti chystající se v roce 1594 do Uher. Její velký úspěch vedl k tomu, že ve dnech 8.–9. června proběhly obnovené slavnosti pětilistí růže. Po jejich opětovném zrušen po roce 1970 došlo k jejich obnovení až v roce 1990. Od té doby se osobnost Petra Voka stala neodmyslitelnou součástí těchto slavností. A tak zatímco v letech 1991–1994 byl Petr Vok představen v roli krajského hejtmana Bechyňska a také jako nově nastoupivší vladař po smrti svého staršího bratra, v letech 1998–2000 byl jejich námětem smyšlený rozhovor Petra Voka s Vilémem Březanem z dubna roku 1602, kdy se Petr Vok loučil s Českým Krumlovem a odcházel do Třeboně.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Bůžek | jméno = Václav | odkaz na autora = | titul = Slavnosti pětilisté růže v Českém Krumlově | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Bůžek | jméno sestavitele = Václav | odkaz na sestavitele = | spolusestavitelé = a kol. | sborník = Světy posledních Rožmberků | odkaz na sborník = | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok vydání = 2011 | isbn = 978-80-7422-092-0 | url = | strany = 651–656}}</ref>
V&nbsp;roce [[2011]] se jeho podobizna ku příležitosti čtyřstého výročí vymření rodu objevila na čtyřicetidevíti korunové [[Poštovní známka|poštovní známce]] na&nbsp;aršíku ''Rožmberský rok – Petr Vok z&nbsp;Rožmberka, Vilém Vok z&nbsp;Rožmberka''. Výtvarný návrh známky vyhotovil [[Oldřich Kulhánek]] a rytinu provedl Miloš Ondráček.<ref>http://www.ceskaposta.cz/cz/filatelie/znamky/rozmbersky-rok---petr-vok-z-rozmberka--vilem-vok-z-rozmberka-id32410/</ref> V&nbsp;tomtéž roce probíhala od 19. května ve Valdštejnské jízdárně v&nbsp;Praze výstava ''Rožmberkové : rod českých velmožů a jeho cesta dějinami''. K&nbsp;témuž kulatému výročí byla vydána pamětní stříbrná mince v&nbsp;hodnotě 200 Kč.
Anonymní uživatel