Johannes Aavik: Porovnání verzí

Narodil se jako syn spisovatele na volné noze. Své středoškolské vzdělání získal na gymnáziu v Kuressaare, kde studoval v letech 1894-19021894–1902. Patřil k nejlepším studentům a vynikal v cizích jazycích. Škola mu umožnila studovat [[Němčina|němčinu]], [[Francouzština|francouzštinu]], [[Latina|latinu]] a [[Řečtina|řečtinu]]. [[Angličtina|Angličtinu]] a [[Finština|finštinu]] studoval samostudiem. Aavik poté vystudoval [[Historie|historii]] a [[Filologie|filologii]] na [[Univerzita v Tartu|Univerzitě v Tartu]] v letech 1901-19021901–1902 a na Nižynské univerzitě v letech 1902-19051902–1905. Získal též doktorát z [[Románské jazyky|románských jazyků]] na [[Helsinská univerzita|Univerzitě v Helsinkách]] v roce 1910. Po škole se stal členem Mladoestónskeho hnutí [[Noor-Eesti]]. Odešel na [[Jalta|Jaltu]], kde vyučoval [[Francouzština|francouzštinu]], ale po čase se vrátil zpět na [[Saaremaa]]. Aavik vyučoval v letech 1926 až 1933 [[Francouzština|francouzštinu]] a [[Estonština|estonštinu]] na univerzitě v [[Tartu]] (v letech 1934-19401934–1940) a [[Kuressaare]]. Také byl učitelem [[Estonština|estonštiny]] na gymnáziu v [[Tartu]]. V roce 1934 byl Ministerstvem školství Estonska jmenován konzultantem a inspektorem škol. Roku 1944 odešel s rodinou do exilu před sovětskou okupací a zbytek života strávil ve [[Stockholm|Stockholmu]], kde roku 1973 zemřel.

V roce 1919 vydal slovník s 2000 inovovanými slovy. Jeho principy (funkčnost, estetika a národní kvalita) byly shrnuty v díle "Keeleuuenduse äärmised võimalused" (Extrémní perspektiva v jazykové inovaci; [[Tartu]], 1924. Napsaná v letech 1914-19181914–1918).