František Ringo Čech: Porovnání verzí

}}

 

 

== Životopis ==

V letech [[1959]]-[[1963]] se v pražské Kovoslužbě (Soukenická ulice) vyučil [[radiomechanik]]em a televizním opravářem, přičemž poslední rok pracoval jako vedoucí provozovny. Bubnoval v [[dixieland]]ových a [[Dechová hudba|dechovkových]] souborech, mj. s [[Ivan Mládek|Ivanem Mládkem]] a [[Ivo Pešák|Ivem Pešákem]] ve "Storyville jazzu" ([[1959]]), a po lekcích legendárního amerického basisty [[Herbert Ward|Herberta Warda]] se stal členem Studijní skupiny [[Tradiční jazz|tradičního jazzu]] [[Pavel Smetáček|Pavla Smetáčka]]. Roku [[1963]] díky [[Jaromír Klempíř|Jaromíru Klempířovi]] spoluzaložil skupinu [[Olympic]], s nímž (a českou podobou rock and rollu) mj. poprvé účinkoval v [[Divadlo Semafor|Semaforu]] ve hře ''Ondráš podotýká''. Hru na [[Bicí souprava|bicí]] studoval na [[Pražská konzervatoř|pražské konzervatoři]] ([[1963]]-[[1965]]) u profesora Vlasáka a studoval tamtéž i [[folklór]] (prof. Pecka), hru na [[klavír]] a hru na [[Zobcová flétna|zobcovou flétnu]]. Za [[majáles]]u [[1965]] jej kdosi udal a Čech strávil čtyři měsíce ve vazbě. Podmíněně byl odsouzen za podvracení republiky na tři roky [[Věznice|vězení]], nicméně obdržel dispens a v prosinci [[1965]] odjel do [[Spojené státy americké|USA]] s [[Černé divadlo Jiřího Srnce|Černým divadlem Jiřího Srnce,]] kde účinkovala jeho žena Magda, [[balet]]ka a spolužačka z [[konzervatoř]]e. Tím skončila roku [[1965]] i Čechova olympická éra, na jejímž konci byl vyhlášen nejlepším československým [[beat]]ovým hráčem na [[Bicí souprava|bicí]]. Z téže doby pochází i [[pseudonym|umělecké přízvisko]] ''Ringo'' vzniklé na popud Jana Křtitele Sýkory podle bubeníka [[The Beatles|Beatles]] [[Ringo Starr]]a. V Olympicu začal Čech poprvé psát [[píseň|písňové]] texty. V [[Las Vegas]] hrál s divadlem v hotelu Tropicana v revui [[Follies Bergere]] a v klubech s předními americkými [[jazz]]many ([[Budy Rich]], [[Lionel Hampton]], [[Oscar Peterson]]. V pamětech ''Z mého života'' líčí i kuriózní setkání s [[Dave Brubeck]]em). Za [[Atlantský oceán|Atlantikem]] poprvé vystoupil i v televizi, a to v pořadech ''[[Ed Sullivan Show]]'' a ''[[Hollywood Palace]]''.

 

 

S kapelou měli už v Semaforu i vlastní zájezdový program s [[Jiří Helekal|Jiřím Helekalem]] (který hrál i v Semaforu) a v roce [[1972]] se přejmenovali na Skupinu Františka Ringo Čecha. Tehdy devětadvacetiletý Čech i fakticky skončil s bubnováním a zhostil se pouze hudebního nástroje známého jako [[Bongo (hudební nástroj)|bonga]]. Začal působit jako [[mluvené slovo|speaker]] a intenzivně skládal písňové [[text]]y: tvrdil, že jich za noc po založení kapely vytvořil třicet najednou. Zvláště ty z nich určené pro hudební žánr "bublegum" nazýval městským [[folklór]]em a prvobytně pospolnou [[Poezie|poezií]]. [[Ivan Mládek]] s obdobnými texty v týchž letech prorážel marně. Čech si uchoval po příštích patnáct let pověst "génia nadprodukce" a vedle vlastních zpěváků byl s to zásobovat pěvce napříč pop-scénou vč. [[jazzrock]]u i [[Karel Gott|Karla Gotta]]. Pro [[Československý rozhlas]] otextoval i Bachův Quodlibet ''O neckách'', jak to líčí i v kapitole pamětí. Začínali u něj nejen zmíněný [[Jiří Helekal]], ale i [[Petr Rezek]], [[Zdeněk Merta]] nebo [[Jiří Korn]], kterému později věnoval dlouhou kapitolu své knihy Hú is hú. Čech psával texty na hity odposlouchané či natočené z rádia [[Luxembourg]] a tvořil [[povídka|povídky]] a [[báseň|básničky]] pro [[Dítě|děti]], dobyl dětský časopis ''[[Pionýr (časopis)|Pionýr]]'', kde kupř. zveřejňoval seriál [[humor]]ně vysvětlující význam [[artefakt]]ů z [[Fotografie|fotografií]] či co "strýček Ringo" parodoval rádce mladých. Na podobnou notu pokračoval v ''[[Mladý svět|Mladém světě]]'' 27/1977 prózami ''Z kapsáře strýčka Františka''. Se šéfredaktorem Pionýra a sousedem [[Vojtěch Steklač|Vojtěchem Steklačem]], který ho považuje za "vlastní krevní skupinu", se spřátelil a Steklač jej v [[časopis]]e zařadil do galerie [[humor]]istů po bok [[Karel Poláček|Karla Poláčka]] a později Ringa zachytil v knize ''Dvoreček''.

Počátkem osmdesátých let začal Čech organizovat(?) a uvádět i [[rock]]ové [[festival]]y ([[Beat salón]]) a několik let jako by "náhradou za Schelingera" intenzivněji zpíval a vystupoval, nejvíc s karlovarskou skupinou Metronom. Pokračovalo i jeho nehudební působení na poli literárním a v oblasti naivního [[malířství]], s kterým prý začal roku (1973) pod vlivem štědrovečerního setkání s malířem [[Jan Zrzavý|Janem Zrzavým]] a návštěvy u [[Alena Ladová|Aleny Ladové]]. Podle vlastního opakovaného tvrzení maluje Čech navzdory částečné [[barvoslepost]]i. Vydával a vydává nejen naivistické [[katalog]]y a [[kalendář]]e, nýbrž i [[pohlednice]] a lze ho označit i za grafika. K podstatným tématům patří stará [[Praha]] a obrazy vždy poutaly jak svébytnými [[námět]]y, tak i názvy, z nichž se postupně staly krátké [[příběh]]y osvětlující vždy význam kresby.

 

 

 

Po převratu psal Čech i loutkový seriál ''[[Gumáci]]'' a svébytný třináctidílný seriál podle starých českých pověstí ''Pra pra pra...'' (2000), kde kupř. "funguje" díl, jenž autor fakticky jen čte nehrajícím, před kamerou shromážděným hercům. Jednu z posledních rolí měl v seriálu i Jiří Wimmer, který se během natáčení pokusil již o několikátou sebevraždu.