Rudolf Thurn-Taxis: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
přidání odkazu na matriku narozených a zemřelých, editace infoboxu |
m odkaz Nadskelpí |
||
Řádek 19:
Šlo o třetího syna knížete [[Karel Anselm z Thurn-Taxis|Karla Anselma (1792–1844)]], majitele středočeských panství [[Loučeň]] a [[Dobrovice]] a jeho manželky Isabely. Zdědil majetek, jehož centry byla panství [[Niměřice]] a [[Vrutice]] a dva domy v [[Praha|Praze]]. Stal se velkým zastáncem českého národního uvědomění v polovině [[19. století]]. Jako [[mecenáš]] a smýšlením demokrat podporoval celou řadu českých a moravských vlasteneckých spolků. Mimo jiné byl zakladatelem a prvním předsedou pěveckého spolku [[Hlahol pražský|Hlahol]] a Moravan. Spolu s JUDr. [[Jan Jeřábek (politik)|Janem Jeřábkem]] a [[Karel Jaromír Erben|Karlem Jaromírem Erbenem]] založil časopis ''[[Právník (časopis)|Právník]]'', v němž se zabývaly tvorbou a obhajobou, kritickou diskuzí české právnické [[terminologie]]. Přispíval také do [[Riegrův slovník naučný|Riegrova ''Slovníku naučného'']] či do ''[[Národní listy|Národních listů]]''.
Od 60. let 19. století se jeho finanční situace stávala neudržitelnou (v roce 1865 již jeho dluhy převyšovaly odhadní cenu jeho majetku) a jeho majetek musel být rozprodán. Poté se stáhl i z politického života a v roce 1877 nastoupil jako advokátní koncipient v [[Kroměříž]]i. Ještě v témže roce se ujal vedení kroměřížského pěveckého sboru [[Moravan (spolek)|Moravan]]. V roce [[1879]] pozval k hostování do kroměřížského [[Nadsklepí]] věhlasné florentinské kvarteto, jeho primario [[Jean Becker (hudebník)|Jean Becker]] oficiálně požádal [[Antonín Dvořák|Antonína Dvořáka]], aby složil slovanskou skladbu pro [[smyčcové kvarteto]]. Dvořák tomuto přání vyhověl a složil ''Smyčcový kvartet č.10 Es dur, op.51, B92 "Slovanský"'' a věnoval jej Beckerovi. Beckerovým jménem psal však Dvořákovi moravský právník a pianista [[Karel Kozánek]].
Na místo koncipienta v [[Kroměříž]]i přijal v roce 1880 výhodnější místo ve [[Východní Rumélie|Východní Rumélii]] (nyní v Bulharsku), od konce desetiletí do roku [[1892]] působil jako právník v [[Bulharsko|bulharském]] [[Plovdiv]]u. Poté se chtěl vrátit do [[Niměřice|Niměřic]], což ale nebylo možné.
| |||