Veikko Karvonen: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m commonscat, Externí odkazy, Literatura |
m Medaile novou šablonou; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Infobox medaile|Veikko Karvonen 1.jpg|265px|{{flagicon|Finsko}} Veikko Karvonen}}
{{infobox medaile soutěž|[[Soubor:Olympic rings.svg|30px|Olympijské kruhy]] [[Letní olympijské hry]]}}
{{
{{infobox medaile soutěž|[[Mistrovství Evropy v atletice|Mistrovství Evropy]]}}
{{
{{
{{infobox konec}}
'''Veikko Leo Karvonen''', [[5. leden|5. ledna]] [[1926]] Sakkola, současné [[Gromovo]] v [[Rusko|Rusku]] – [[1. srpen|1. srpna]] [[2007]] [[Turku]], byl [[Finsko|finský]] atlet, který závodil především v [[maratonský běh|maratonu]]. V roce [[1954]] získal titul mistra [[Evropa|Evropy]] v maratonu ve [[Švýcarsko|švýcarském]] [[Bern]]u a na [[Letní olympijské hry 1956|16. letních olympijských hrách]] [[1956]] v [[Melbourne]] získal bronzovou medaili.
Řádek 18:
Veikko Karvonen se zúčastnil již [[Letní olympijské hry 1952|15. letních olympijských her]] [[1952]] v [[Helsinky|Helsinkách]]. Závodu v maratonu se účastnilo 66 závodníků ze 32 zemí. Běželo se v neděli [[27. červenec|27. července]], start byl v 15:30 h. Zpočátku udávali tempo britští vytrvalci, hlavně Jim Peters, který běžel v čele před dalším Britem Coxem, [[Emil Zátopek|Emilem Zátopkem]] a [[Švédsko|Švédem]] Janssonem. Na 15. km se na Peterse dotáhl Jansson, za Zátopkem měl minutovou ztrátu [[Argentina|Argentinec]] Reinaldo Gorno. Když Peters nevydržel se silami a vzdal, držel se Zátopka krátce Jansson, který se ale v závěru propadl na třetí pozici. Zvítězil [[Emil Zátopek]] ([[Československo]]) v olympijském rekordu 2:23:03,2 h, druhý byl [[Reinaldo Gorno]] (Argentina - 2:25:35,0 h), třetí [[Gustaf Jansson]] (Švédsko - 2:26:07,0 h), za čtvrtým [[Jižní Korea|Jihokorejcem]] Yoon Chil Choiem byl na 5. místě '''Veikko Karvonen'''.
== Veikko Karvonen na olympijských
Maratonský běh byl na pořadu 16. letních olympijských her [[1. prosinec|1. prosince]] 1956 od 15.15 hodin. Teplota vzduchu byla pro maratonce dost nepříjemná, 27 °C. Na start se postavilo 46 vytrvalců z 26 zemí. Poprvé v historii maratonu na olympiádách se přihodilo, že se tento start musel opakovat pro předčasné vyběhnutí jednoho z atletů. Trať byla mírně zvlněná, po osmi kilometrech po rovině následovala k obrátce dvě převýšení (36 a 49 m), druhá půle již se více běžela „z kopce“.
Favorité si zprvu hlídalo čelo startovního pole, které sestávalo z méně známých atletů. Kolem 15. kilometru byla s minimálním náskokem trojice [[Alain Mimoun]] ([[Francie]]), Ivan Filin (SSSR) a John Kelley (USA), posléze se k nim připojil další Sovět Ivanov, [[Jugoslávie|Jugoslávec]] [[Franjo Mihalić]] a '''Veikko Karvonen'''. Zakrátko nasadil Mimoun k trháku, který další závodníci nezachytili. Po 25 km byl v čele o 50 sekond před dvojicí Karvonen - Mihalić, na něž se později dotáhl Japonec Kawašima. V té době na 30. km je na 5. místě [[Emil Zátopek]]. Nakonec Alain Mimoun vítězí časem 2:25:00,0 h, druhý je Franjo Mihalić (2:26:32,0 h), který byl ve svých 36 letech nejstarším v poli maratónců, třetí '''Veikko Karvonen''' (2:27:47,0 h) doběhl svůj jubilejní 30. maratón s velkým sebezapřením, v cíli se zhroutil a lékaři mu dávali 5 minut kyslík; o závodě pak prohlásil, že šlo o nejtěžší běh v jeho kariéře. Emil Zátopek obsadil šestou příčku.
| |||