Oliver Cromwell: Porovnání verzí

Cromwell pocházel z prostředí venkovské šlechty a do 40 let nebyl výraznou postavou anglické politiky. Později zdědil velký majetek po svém strýci a byl zvolen poslancem [[Parlament Spojeného království|parlamentu]] a zapojil se do občanské války jako velitel parlamentaristického vojska. Postupně se propracoval z pozice velitele jezdeckého oddílu až na úroveň velitele armády. Byl jedním z lidítěch, kteří podepsali rozsudek smrti pro Karla  I. Vedl anglické vojsko v tažení do Irska a Skotska. V dubnu [[1653]] rozpustil za použití vojáků parlament a ustavil nový parlament, který ale neměl dlouhého trvání. Dne [[16. prosinec|16.  prosince]] [[1653]] byl jmenován lordem protektorem. Po své smrti byl pohřben ve [[Westminsterské opatství|Westminsterském opatství]], ale po [[Restaurace Stuartovců|restauraci Stuartovců]] byly jeho ostatky vykopány a zneuctěny.

Oliver Cromwell se narodil [[25. duben|25.  dubna]] v  [[Huntingdon]]u jako syn Roberta Cromwella a Alžběty Stewardové. Sociální postavení jeho rodiny bylo relativně nízké. Jeho otec byl mladším synem svých rodičů a jedním z  deseti dětí. Zdědil tak dům v Huntingtonu a malé množství půdy, která vynášela asi 300  liber ročně.

Cromwell navštěvoval místní [[gymnázium]] a později Sussexskou kolej v [[Cambridge]], která se vyznačovala [[puritáni|puritánskou]] atmosférou. Studium ukončil roku [[1617]], bezpo absolvovánísmrti závěrečnéotce, zkouškyaniž poby smrtiabsolvoval svéhozávěrečné otcezkoušky. Dne [[22. srpen|22.  srpna]] [[1620]] se oženil s  Alžbětou Bourchierovou, s  níž měl devět dětí -: Roberta ([[1621]]-–[[1639]]), Olivera ([[1622]]-–[[1644]]), Bridget ([[1624]]-–[[1681]]), [[Richard Cromwell|Richarda]] ([[1626]]-–[[1712]]), Jindřicha ([[1628]]-–[[1674]]), Alžbětu ([[1629]]-–[[1658]]), Jakuba ([[1632]]-–[[1632]]), Marii ([[1637]]-–[[1713]]) a Františku ([[1638]]-–[[1720]]).

Roku [[1636]] Cromwell zdědil po svém strýci velký majetek v [[Ely]], a také úřad výběrčího [[desátek|desátků]] pro [[Elyská katedrála|Elyskou katedrálu]]. Výsledkem bylo zvýšení jeho příjmu na úroveň asi 300-400300–400 liber ročně. Stal se oddaným puritánem, a vytvořil si vztahy s  vůdčími rody v  [[Londýn]]ě a [[Essex]]u.

Cromwell se stal členem parlamentu za Huntington roku [[1628]]. Po rozpuštění tohoto parlamentu vládl Karel  I. dalších dvanáct, let bez toho,aniž abyby svolal další parlament. Poté co byl nucen řešit vzpouru ve Skotsku, známou jako [[válka biskupů]], potřeboval na její potlačení finanční prostředky, a  tak roku [[1640]] svolal parlament (''Short Parliament'')., Cromwellkterý byl jehovšak členempo zatřech Cambridge,týdnech alerozpuštěn. tento parlamentCromwell byl pojeho třechčlenem týdnechza rozpuštěnCambridge.

Další parlament (''Long Parliament'') byl svolán tentýž rok. Cromwell byl v  něm opět jako zástupce Cambridge. V  prvních dvou letech byl spojencem skupiny pobožných aristokratů ve [[Sněmovna lordů|Sněmovně lordů]] a [[Dolní sněmovna Spojeného království|Dolní sněmovně]]. Tam se mu podařilo spojit s  důležitými šlechtici, jako byli například hrabata z  Essexu, Warwicku a Bedfordu, Oliver St. John nebo vikomt ze Saye a Sele. Angažoval se v  agendě církevní reformace.

Neschopnost řešit rozpory mezi parlamentem a Karlem  I. vedly na podzim roku [[1642]] k  vypuknutí občanské války.

Cromwell naverboval jednotku jezdectva z  [[Cambridgeshire]], kterou financoval zabavením prostředků, které byly určenyurčených pro krále. Jeho oddíl se poprvé účastnil války v  říjnu [[1642]] v  nerozhodné [[Bitva u Edgehill|bitvě u  Edgehill]]. Jeho jednotka byla zařazena do armády Eduarda Montagu, hraběte z  Manchesteru, a; v  bojích ve východní Anglii v  průběhu roku [[1643]] získala mnohá vítězství. Cromwell byl jmenován velitelem Ely a plukovníkem východní parlamentaristické armády.

Po bitvě u Marston Moor v  červenci [[1644]] byl jmenován hlavním velitelem jezdectva východní armády. Úspěch jeho jezdeckého pluku v  rozbití jezdectva královského vojska a útok na pěchotu bylbyly hlavním faktorem vítězství parlamentaristů v  této bitvě. Cromwell sám bojoval v  čele svého vojska a byl zraněn na hlavě. Nerozhodný výsledek druhé bitvy u  Newbury znamenal pokračování války.

Částečně pod vlivem nevyužití úspěchu v bitvě u Marston Moor vydal parlament nařízení (''Self-Denying Ordinance''), které nařizovalo členům horní a dolní komory parlamentu, aby si vybrali mezi vojenskou pozicí neboa členstvím v  parlamentu. Jedinou výjimkou byl Cromwell, kterému bylo povoleno obojí. V  dubnu [[1645]] byly položeny základy parlamentaristické armády nového typu (''New Model Army''). Jejím vrchním velitelem se stal [[Thomas Fairfax]] a Cromwell se stal vrchním velitelem jezdectva a druhým velitelem celé armády. V  červnu [[1645]] v  [[Bitva u Naseby|bitvě u  Naseby]] armáda parlamentaristů rozprášila královské vojsko. Dne [[10. červen|10.  června]] se Cromwell účastnil na porážceporážky posledního velkého královského vojska, která ukončila naději Karla  I. na vítězství ve válce. Cromwell obléhal a obsadil Basing House a později byl obviňován, že nechal zabít stovku mužů posádky, kteří se již vzdali. Později se zapojil do obléhání Bridgwateru, Sherbrone, [[Bristol]]u, Devizes a [[Winchester]]u. Poté, co se Karel  I. [[5. květen|5.  května]] [[1646]] vzdal Skotům, byla první fáze občanské války ukončena.

V únoru [[1647]] se Cromwell zotavoval po nemoci, která ho na určitou dobu postavila mimo hlavní politické dění. PotéPo cojeho se vrátil,návratu byli parlamentaristé rozděleni na dvě skupiny v  názoru na postup vůči králi. Většina v  obou komorách navrhovala, aby bylo Skotům vyplaceno odstupné za krále, většina armády rozpuštěna, Karel  I. dosazen zpět na trůn a aby byla zavedena presbyteriánská správa církve. Cromwell skotský model presbyteriánství odmítal, protože podle něho představoval nahrazení jedné hierarchie druhou. Armáda se radikalizovala, protože parlament nebyl schopen zaplatit mzdu, kterou vojákům dlužil. V  květnu byl Cromwell vyslán na velitelství armády, aby dojednal kompromis, ale neuspěl. V  červnu oddíl jezdectva pod vedením George Joyceho unesl krále z  parlamentaristického vězení.

Cromwell a Henry Ireton poté zpracovali prohlášení, navrhující kontrolu výkonné moci pravidelně svolávaným parlamentem a obnovení episkopálního zřízení. Mnoho vojenských důstojníků považovali tento návrh za málo radikální a dožadovali se rovného politického postavení pro všechny občany. To vedlo k  bouřlivým debatám mezi Cromwellem, Fairfaxem a Iretonem na straně jedné a levellery (zastánce mimo jiné svobodných voleb, rovnosti před zákonem a náboženské svobody) na straně druhé, které skončily nedohodou. Tato jednání a Karlův útěk z  vězení zřejmě vyostřilo Cromwellův vztah vůči králi.

Nezdar jednání o vztahu vůči králi a jeho útěk vedly roku [[1648]] k  vypuknutí druhé fáze občanské války. Karel  I. se chtěl uchopit moci vojenskou silou. Cromwell nejprve potlačil povstání králových stoupenců ve [[Wales]]u a přinutil ke kapitulaci posádku v  Tenby. Poté se v  čele vojska čítajícího 9000 mužů vydal na sever, aby odrazil skotskou armádu, která po dohodě s  Karlem  I. vpadla do Anglie. Cromwell jako vrchní velitel porazil Skoty, jejichž počet byl dvojnásobný.

V prosinci [[1648]] byla skupina poslanců, kteří chtěli pokračovat v  jednání s  králem, rozehnána oddílem vojáků vedených Thomasem Pridem (tato událost bývá označována jako ''Pride's Purge'' – Prideho čistka). Ostatní poslanci souhlasili s  tím, že Karel bude obviněn a souzen za zradu. Cromwell byl v  té době na severu země, kde potlačoval zbytky odporu roajalistů. Poté co se vrátil do Londýna, stal se zastáncem této myšlenky, protože Karlovu smrt považoval za jediné řešení občanské války. Rozsudek smrti pro krále podepsalo 59  členů soudního dvora, včetně Cromwella, zatímco Fairfax podpis odmítl. Karel byl popraven [[30. leden|30.  ledna]] [[1649]].

Po Karlově smrti byla vyhlášená republika (''Commonwealth of England''). Parlament získal výkonnou i zákonodárnou moc. Byla zřízena i malá státní rada s některými výkonnými pravomocemi. Cromwell zůstal členem parlamentu a byl jmenován i členem státní rady. Zpočátku se snažil sjednotit skupinu králových přívrženců kolem St Johna a Saye a Sele, ale neuspěl. Pouze St John zůstal členem parlamentu a ostatní královi spojenci se přesunuli do Irska, kde podepsali dohodu s irskou katolickou konfederací. V březnu byl Cromwell jmenován velitelem tažení proti nim. Přípravy na invazi mu zabraly několik měsíců a v  červenci vyrazil z  [[Bristol]]u do Irska.

Cromwell byl hlavním velitelem tažení do Irska v letech [[1649]] – [[1650|50]]. Největší hrozbou nově vytvořené anglické republiky bylo spojenectví irské katolické konfederace a anglických roajalistů. Nicméně politická situace v Irsku byla velmi roztříštěna. Kromě katolicko roajalistické aliance existovala i skupina irských katolíků nesouhlasících s aliancí a skupina protestantských protiparlamentních roajalistů.

Po dobytí Droghedy vyslal Cromwell oddíl na sever do [[Ulster]]u, aby zabezpečil severní část země. Poté zahájil obléhání Waterfordu, Kilkeny a Clonmelu na jihovýchodě Irska. Kilkeny se, podobně jako jiná města, Cromwellovi vzdalo, ale při obléhání Clonmelu ztratil asi 2000 mužů při neúspěšném útoku, předtím, než město kapitulovalo. Jedním z  jeho největších úspěchů v Irsku byla dohoda, uzavřená s pomocí Rogera Boyleho, s  protestantskými roajalisty v  Corku o  tom, že budou bojovat na jeho straně. V  květnu [[1650]] byl Cromwell informován o  tom, že se [[Karel II. Stuart|Karel  II.]] vylodil ve Skotsku a byl covenantery prohlášen králem. [[26. květen|26.  května]] se vydal se do Anglie, aby této hrozbě mohl čelit.

Po ovládnutí Irska bylo praktikování katolických bohoslužeb zakázáno a katoličtí kněží, kteří byli dopadeni, byli zabiti. Asi 12000 irských obyvatel bylo prodáno do otroctví. Veškerá půda vlastněná katolíky byla zabavena a předána Angličanům a Skotům. Katolíkům, kterým byla půda ponechána, byla přidělena půda v  neúrodné části země v  oblasti Connacht. V období anglické republiky se podíl půdy vlastněné katolíky snížil z  původních 60 % na pouhých 8 %.

Cromwell opustil v květnu [[1650]] Irsko a o  několik měsíců později vyrazil do Skotska, poté co Skotové prohlásili Karla  II. králem. Vydal provolání k  valnému shromáždění skotské církve, ve kterém naléhal, aby si Skotové uvědomili chybu, kterou udělali spojenectvím s  roajalisty. Odpověď Skotů byla odmítavá, a tak spor musel být řešen válečnými prostředky.

Zpočátku jeho výprava měla potíže se zásobováním a Cromwell uvažoval o  evakuaci své armády po moři z  Dunbaru. Obrat nastal [[3.  září]] [[1650]], kdy v  neočekávané bitvě u  Dunbaru zabili Angličané asi 4000 skotských vojáků a dalších asi 10000 zajali. Toto vítězství jim umožnilo převzít kontrolu nad skotským hlavním městem [[Edinburgh]]. NásledujícíNásledujícího rokroku podnikl Karel  II. a Skotové pokus přepadnout Anglii a dobýt Londýn v  době, kdy byl Cromwell ve Skotsku. Ten za nimi rychle vyrazil na jih a [[3.  září]] [[1651]] v  bitvě u  [[Worcester]]u porazil poslední velkou královskou armádu. Mnoho skotských zajatců zemřelo na různé nemoci a někteří byli posláni do kolonií na [[Barbados]]. V  době anglické republiky byla vláda ve Skotsku realizována z  Anglie za přítomnosti anglického vojska.

Bylo povoleno praktikování presbyteriánství, ale skotské církvi nebyly navráceny pozice v  civilní správě.

V letech [[1649]] až [[1651]] se Cromwell účastnil vojenských tažení a byl mimo centrum politického dění. Mezitím se vytvořily v  parlamentu (označovaném jako ''Rump Parliament'') různé frakce, které mezi sebou soupeřily o  vliv. Po návratu se Cromwell snažil dosáhnout vyhlášení nových voleb, sjednocení tří království pod jednu vládu a vytvořit základy tolerantní církve. Parlament alevšak váhal ve vyhlášení termínu nových voleb a neuspěl v  řešení základních záměrů reformy církve.

Cromwell byl tímto stavem v  dubnu [[1653]] frustrován a požadoval, aby parlament jmenoval vládu, složenou ze zástupců poslanců a armády a poté aby se rozpustil. Nicméně parlament dále pokračoval v  diskusích o  zákonu pro ustanovení nové vlády. To Cromwella rozzuřilo natolik, že vtrhl do sněmovny s  oddílem mušketýrů, nechal ji vyklidit a parlament rozpustil.

Po rozpuštění parlamentu přešla moc přechodně na radu, která jednala o  další formě správy země. Byla zvažována myšlenka Thomase Harrisona, ke které se připojil i  Cromwell, která navrhovala, aby se členy parlamentu stali lidé, kteří jsou váženi pro své náboženské postoje. Tento parlament (označovaný také ''Barebone Parliament'') zahájil jednání [[4. červenec|4.  července]] [[1653]]. Cromwellovi bylo nabídnuto, aby se stal jeho členem, ale on to odmítl. Odhalení, že velká část členů je příznivci radikálů, vedlo k  jeho rozpuštění [[12. prosinec|12.  prosince]] [[1653]].