Ražba: Porovnání verzí

Na výroby mincí byly potřeba jak [[drahé kovy]] ([[zlato]], [[stříbro]]), tak kovy pomocné ([[měď]], [[olovo]]), které zvyšovaly [[odolnost]] mincí. Nejčastěji se kovy dostaly do [[Mincovna|mincovny]] již zbaveny příměsí a přetaveny nebo v podobě rozlámaných [[Šperk|šperků]] či neplatných mincí. Nejprve bylo nutné kovy zpracovat do podoby tzv. '''střížků''' (malých [[Kovy|kovových]] kotoučů). Jak byly střížky připraveny, přišla na řadu ražba.

Při výrobě střížků se '''nejdříve mísily kovy''', aby se docílilo ideální mincovní [[Slitina|slitiny]]. Ta se pak odlévala do prutů, které měly kruhový průřez. [[Mincíř|Mincíři]] z prutu vyklepali [[plát]] do šíře, která odpovídala [[Průměr (geometrie)|průměru]] budoucí [[mince]] (finální střížek). Střížky se '''ručně zastřihávaly''' do požadovaného [[Tvar|tvaru]].

Jakmile byl střížek připravený, '''přišla na řadu samotná ražba'''. Obecně je ražba proces, kdy dochází k [[Pozitiv (obraz)|pozitivnímu]] otisku [[Negativ|negativního]] obrazu. Pro tento proces je potřeba '''svrchní a spodní razidlo''', [[kladivo]] a střížek. Zahřátý střížek se umístil mezi razidla a mincéř vedl přesný úder kladivem, aby střížek získal podobu ražené mince. [<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = Pokladnice mincí|url = http://www.pokladnice-minci.cz/historie-vyroby-minci/]|vydavatel = Pokladnice mincí|datum přístupu = 2016-01-26|jazyk = cs-CZ}}</ref>

Mince se touto technologií razily několik [[Století|staletí]]. [[Středověk]] však přinesl nástroje, které mincířům práci usnadnily. Prvním takovým nástrojem byl '''průbojník''' v [[15. století]]. Ten usnadňoval výrobu střížků, protože jím vyseknuté pláty už se nemusely zastřihávat. Průbojník se dočkal strojové úpravy '''koncem 15. století'''. Šlo vlastně o ruční [[lis]], kde se tlakem na kliku uvádělo pomocí zubového či šroubového převodu v pohyb svislé rameno stroje, zakončené kruhovým nožem. Pohon, stejně jako u většiny následujících zařízení, byl zpočátku ruční, následovalo využití zvířecí síly, [[vodní energie]] a pak přišly na řadu [[Parní stroj|parní]] a [[elektrické stroje]].

Na začátku [[16. století]] vstoupil do historie mincovnictví další [[milník]]. Jednalo se o vynález válcovacího stroje. Ten nahradil vyklepávání plátu kladivem. V tomto případě bylo využíváno tlaku '''proti sobě se otáčejících válců'''. Pláty tak byly rovnoměrně silné po celé ploše.

Začátkem [[16. století]] bylo vynalezeno také '''částečně mechanizované razidlo'''. Jeho princip spočíval v tom, že svrchní razidlo, upevněné v malém beranu zdvíhal razič pomocí mechanického zařízení, které uváděl v pohyb nohou našlapováním na [[třmen]]. Po uvolnění třmenu padal beran se svrchním razidlem na razidlo spodní, na kterém spočíval připravený střížek a '''tím vyrazil minci'''.

V roce [[1565]] v [[Zürich|Zürichu]] Johann Vogler vynalezl válcový razící stroj. Jeho podstatou bylo vylepšení válcovacího stroje '''vyrytím mincovního obrazu do válců'''. Horní a spodní razidlo byly tedy v [[Negativ|negativu]] vyryty na dvou samostatných válcích, které otáčením se proti sobě vytlačovaly svůj obraz pozitivně na plát mezi nimi procházející. Tlak působící na válce však způsobil, že se lámaly, musely se měnit a tím rostly výrobní [[náklady]]. Kolem roku [[1630]] se negativy začaly rýt do kusů [[Ocel|ocele]], které se připevňoval na válce. Vznikl taškový válcovací stroj a výroba mincí byla hospodárnější. [<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = www.fleur-de-coin.com|url = http://www.fleur-de-coin.com/articles/ancient-minting]|vydavatel = www.fleur-de-coin.com|datum přístupu = 2016-01-26|jméno = Ioannis|příjmení = Androulakis}}</ref>

Na začátku druhé poloviny 16. století začala [[Pařížská mincovna]] využívat vřetenový lis, který vynalezl Max Schwab z [[Augšpurk|Augšpurku]]. Vřetenový lis pracoval na principu pohybového šroubu. Základní [[těleso]] tvořila matice na dvou masívních [[Pilíř|pilířích]], kterou procházel [[šroub]], jehož spodní konec tlačil na [[hranol]], pohyblivě s ním spojený. Na hranolu bylo upevněno jedno z razidel, zatímco druhé stálo na pracovní desce lisu. '''Hranol konal jen posuvný pohyb''', čímž byla zajištěna přesná vzájemná poloha [[líc]] a [[Rub|rubu]] mince. Svrchní část šroubu zakončoval čtyřhran, na kterém bylo nasazeno velké setrvačníkové rameno. Lis dosahoval velkých rozměrů a obsluhovat jej muselo pět dělníků. Jeho nevýhodou bylo, že nebylo možné regulovat sílu úderu. Automatický lis, který uměl určit sílu úderu byl vynalezený až roku [[1817]].

V [[19. století]] byly do výroby zavedeny pákové lisy. Jejich automatizace přispěla k urychlení ražby. Mince vlastně již nebyly v pravém slova smyslu ražené, '''nýbrž lisované, vzniklé klidným tlakem'''. Tlak razidel na střížek se dal podle potřeby redukovat. Konstrukce razicích lisů byla masívní. Vedení, po nichž se pohybovaly činné části lisu, byla umístěna co nejblíže raznic, což mělo zajistit jejich dlouhou životnost a výraznou přesnost ražby. Rychlost ražby byla '''220 pracovních zdvihů za minutu''' a při nepatrném technickém vylepšení, které umožňovalo ražbu dvou mincí najednou, vyrazil pak takový stroj i '''440 mincí za minutu'''. Zařízení bylo opatřeno tlakovou kompenzací, která zaručovala dobrou kvalitu obou ražených kusů. Dalším zařízením tvořícím příslušenství razicích lisů byly válce, které umožňovaly současnou ražbu do hrany mince. Řadu strojů používaných při mincovní výrobě doplňovalo i počítací zařízení. Při použití několika razicích lisů býval denní výkon mincovny kolem 500 000 kusů. Takto vylepšené razící lisy se staly předchůdcem dnešních moderních automatizovaných strojů.[<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = Coin Collectors Blog|url = http://coinsblog.ws/2012/02/how-coins-are-minted-1920s.html#sthash.7hUmXUlF.lXlwVqFt.dpbs]|vydavatel = Coin Collectors Blog|datum přístupu = 2016-01-26|jazyk = en-US}}</ref>

V [[21. století]] se k ražbě mincí používají nejmodernější technologie, a tak existují i mince s [[3D|3D efektem]]. Emise zpracované v nejvyšší mincovní kvalitě jsou ražené speciálním leštěným razidlem, v tzv. proof kvalitě, někdy též označované zkratkou PP. Jedná se o ražbu na vysoce leštěné střížky z razidel, jejichž reliéf je matován. Mince mají '''zrcadlový lesk''', díky kterému je možné zpracovat i drobné [[Detail|detaily]]. [<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = www.narodnipokladnice.cz|url = http://www.narodnipokladnice.cz/tiskove-zpravy]|vydavatel = www.narodnipokladnice.cz|datum přístupu = 2016-01-26}}</ref>

K zajištění reliéfních partií, plastiky a mincovní plochy je nezbytná ruční [[Rytec|rytecká]] práce, jejíž konečné úpravy se provádějí pod [[Mikroskop|mikroskopem]]. Vytvoření razidel trvá desítky [[Hodina|hodin]]. Přechod mezi zrcadlem leštěné mincovní plochy a reliéfem musí být ostrý a přesně vymezen. Mincovní plochu razidla je nutno následně rozleštit do zrcadlového [[Lesk|lesku]]. Leštiči pomocí speciálních nástrojů, dřívek a kůží nanáší na ocelové razidlo speciální lešticí pastu s obsahem [[Diamant|diamantů]] různé hrubosti. Tu roztírají a celou mincovní plochu musí po vyleštění stejně opatrně očistit od zbytků leštidla. Poté celý proces znovu opakují s leštidlem obsahujícím diamanty nižší hrubosti. V poslední fázi se již leští diamanty s průměrem jednoho [[Mikron|mikronu]].[<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = Pokladnice mincí|url = http://www.pokladnice-minci.cz/razba-lestenym-razidlem/]|vydavatel = Pokladnice mincí|datum přístupu = 2016-01-26|jazyk = cs-CZ}}</ref>