Jozef Ignác Bajza: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Úmrtí 1. prosince za použití HotCat
+ ibox, adata, portály, wikiodkaz.
Řádek 1:
{{Infobox - spisovatel}}
 
| jméno =Jozef Ignác Bajza
| obrázek =
| velikost obrázku =
| popisek =
| rodné jméno =
| datum narození = [[5. březen|5. března]] [[1755]]
| místo narození = [[Predmier]]
| datum úmrtí = [[1. prosinec|1. prosinca]] [[1836]]
| místo úmrtí = [[Bratislava]]
| pseudonym =
| povolání = [[spisovatel]],
| národnost = slovenská
| etnikum =
| stát = [[Uhersko|Uherské království]]
| vzdělání =
| alma mater =
| období =
| žánr =
| téma =
| hnutí =
| díla =
| ocenění =
| choť =
| partner =
| partnerka =
}}
'''Jozef Ignác Bajza''' ([[5. březen]] [[1755]], [[Predmier]] – [[1. prosinec]] [[1836]], [[Bratislava]]) byl katolický [[kněz]], [[spisovatel]], autor [[Satira|satir]] a [[Epigram|epigramů]], autor prvního [[Román|románu]] ve [[Slovenština|slovenštině]].
 
Řádek 35 ⟶ 10:
Dolnodubovská fara nebyla bohatá, Bajza byl však člověk praktický a podnikavý. Farní pole obdělával ve vlastní režii a snažil se, jak se při jedné příležitosti vyjádřil, aby jeho hospodářství bylo vzorem pro tamní rolníky. Postavil si i menší [[Palírna|palírnu]]. Takto dokázal převážnou část svých literárních prací vydat vlastním nákladem. Jinak však potřebný klid k literární práci neměl. Prudký a výbušný Bajza se dostal do konfliktu nejen se svou církevní vrchností, která zmařila dokončení a vydání jedněch z jeho prvních děl. Do dlouhých a vášnivých sporů o [[Slovenština|slovenštinu]] se dostává s [[Anton Bernolák|Antonem Bernolákem]] a [[Juraj Fándly|Jurajem Fándlym]], ale téměř vzápětí i se svým patronem trnavským [[Farář|farářem]] a [[kanovník]]em a zároveň voleným [[Vác|vácovským]] [[Biskup|biskupem]] [[Baron|baronem]] Imrichem Perényim. Díky tomu se ve vikariátním archivu v [[Trnava|Trnavě]] a v archivu v [[Ostřihom]]i zachovalo mnoho materiálu. Zlým duchem v tomto posledním sporu byl především provizor, hospodářský správce Perényiho majetku ve Farském u Trnavy Štefan Kovács, který od samého počátku všemožně ztrpčoval Bajzovi život. Spor se táhl několik let. Šlo zde především o protiprávní si přisvojení odkazu (osmdesát zlatých) patronem, které v roce [[1784]] odkázal dolnodubovskému kostelu tamní obyvatel Martin Svitek, a poškozování faráře při výběru šestnáctiny z církevního desátku, jehož nájemníkem byl baron Perényi a nakonec o zanedbávání patronátních povinností ke [[kostel]]u a faře. Spor se dostal před světskou i církevní vrchnost. Vyvrcholil v roce [[1796]], kdy již zmíněný Š. Kovács podal [[Generální vikář|generálnímu vikáři]] J. Viltovi v Trnavě rozsáhlou obžalobu o šesti bodech a J. I. Bajza ještě obsáhlejší obhajobu. Spor se formálně skončil před konzistoriální radou generálního vikáře [[1. říjen|1. října]] [[1796]].
 
Samotná podstata sporu je pro nás přirozeně nepodstatná - a je nesporné, že pravda byla na straně Josefa Ignáce Bajzy. V těchto aktech je však pro nás mnoho jiných cenných údajů, které nám dokreslují lidský profil dolnodubovského literáta. Dozvídáme se z nich, v jakých podmínkách žil a tvořil a i o jeho povahových vlastnostech, i když je přirozeně jasné, že panský úředník Kovács při psaní obžaloby namáčel si pero ve žluči, uchýlil se k nejhrubším pomluvám, a proto jeho popisování Bajzy jako člověka musíme brát s velkou rezervou. Nicméně i v tomto sporu setkáváme se s některými výraznými Bajzova povahovými vlastnostmi, které nám umožňují blíže pochopit jeho vášnivé zaujetí v polemikách s [[bernolákovci]]. Jozef Ignác Bajza jeví se nám tu jako člověk prudký, sebevědomý a hrdý, který bez ohledu na překážky jde za svou pravdou. Když mu zmíněný Kovács vyhrožoval autoritou samotného [[Arcibiskup|arcibiskupa]], Bajza mu bez okolků v maďarsky psaném dopise sebevědomě napsal: ''Hogy én nem a grof Battani Huszár lova vagyok, hogy, as ur én rajta nyárgalódzni kezdgen''. - Nejsem husarský kůň hraběte Battányiho, aby pán mohl na mně rajtovat. Kovács charakterizoval Bajzu jako člověka nenormálního (homo lunaticus) a svárlivého. Není prý rok, aby proti zeměpánovi a jeho úředníkům, nebo dokonce oproti samým poddaným nebojoval. Tak prý veřejně zbil nájemníka [[Hrabě|hraběte]] Erdődyho a podobně několik dalších svých odpůrců. Pan Josef Bajza, farář dubovský je buřič proti zeměpanským právům a podněcovatel poddaných, kterým proti zeměpánům vyhotovoval stížnosti. Je prý farářem, který se zabývá více světskými než duchovními věcmi. Konečně v posledním bodě obžaloby Kovács vznesl proti Bajza nejhrubší obvinění, týkající se jeho soukromého života.
 
Pokud šlo o obvinění z pobuřování poddaných proti jejich zeměpánům [[Baron|baronu]] I. Perényimu, J. I. Bajza popřel, že by je sám byl podněcoval nebo dokonce sám psal stížnosti Dolnodubovčanů na sídelní vrchnost, zároveň však velmi zahaleně a jasně zdůraznil, že je nejen jeho křesťanskou, ale zejména farářskou povinností svůj lid bránit proti jakémukoli bezpráví. Údajné zanedbávání [[Kněz|kněžských]] povinností (častější nepřítomnost na faře) odůvodnil Bajza svou literární činností. Vydal prý dosud patnáct svazků, a to prý nutilo vyřizovat záležitosti spojené s [[Cenzura (rozcestník)|cenzurou]] a zejména trávit mnoho času v tiskárně.
Řádek 93 ⟶ 68:
=== Externí odkazy ===
* [http://zlatyfond.sme.sk/autor/81/Jozef-Ignac-Bajza Plné texty děl Josefa Ignáce Bajzy]
 
{{Autoritní data}}
 
{{Portály|Lidé|Slovensko|Jazyk|Literatura|Křesťanství}}
 
{{DEFAULTSORT:Bajza, Jozef Ignác}}