Fara: Porovnání verzí

'''Fara''' je obydlí a zároveň úřadovna [[farář]]e, úřední sídlo [[farnost]]i a případně i místo jejích dalších, zejména neliturgických aktivit. Jedná se mnohdy o nejdůležitější budovy v obci po kostele[[kostel]]e a rychtě[[Rychta (budova)|rycht]]ě. Na faře se zpravidla odehrávaly osudové okamžiky lidských osudů: domlouvaly se zde [[Křest|křtiny]], [[ohlášky]] i [[Pohřeb|pohřby]]. Do roku 1950 zde byly vedeny církevní farní [[Matrika|matriky]], do kterých se zapisovaly [[Svatba|sňatky]], narození a křty i úmrtí, tyto matriky byly pak převezeny do státních archivů. Křestní matriky vedou církve pro vlastní potřebu zpravidla dodnes.

Fary v českém prostředí jsou obvykle typické přízemní či patrové budovy, s [[Mansarda|mansardovou]] či [[Valbová střecha|valbovou střechou]], která je odlišovala od hospodářských dvorů. Jedná se o reprezentativní sídla, která jsou i při někdy minimalistických rozměrech velmi dobře přizpůsobena pohodlnému bydlení i v dnešní době.

Od [[18. století]] byla přibližně každá čtvrtá až pátá fara postavena větší a honosnější, s většími stájemi pro koně. Bylo to proto, aby církevní hodnostář, který se vydal na okružní inspekční cestu, se mohl zde ubytovat a mohli se ustájit jeho koně. V jedné větší, reprezentační místnosti se pak konaly porady, na které se dostavili kněží z okolí. Velikost hospodářského zázemí zpravidla odpovídá rozsahu farnosti, ale není nikdy jejím měřítkem. V chudých, podhorských oblastech byla i fara chudým bydlem, zato v úrodných, bohatých krajích byla i fara bohatá (vzdělanější vesničané měli zájem na tom, aby v jejich obci byla fara – farář byl nejvzdělanějším člověkem v obci a jen on mohl například připravit syna sedláka na studia). Drobné barokní zámečky, které tyto budovy připomínají, padaly ve druhé polovině [[20. století]] za oběť zmaru celé společnosti a jestliže nezanikly úplně, pak prošly rozsáhlou úpravou. Nejlépe se dochovaly farní budovy v menších obcích, kde se správce farnosti udržel alespoň do 80.  let, do doby, kdy již komunistický režim rezignoval na demolicdemolice či rozsáhlé přestavby, a fary chátraly až do následujícího tisíciletí.

Jaká byla podoba far v období [[Gotická architektura|gotiky]], není známo. Díky [[Husitské války|husitským výpadům]] se prakticky žádná nedochovala, ačkoli mnoho farností bylo obnoveno. Nejvíce zástupců architektury tohoto druhu pochází z období [[Barokní architektura|baroka]], méně již z [[Renesanční architektura|renesance]] či [[Klasicistní architektura|klasicismu]] a úplnými výjimkami jsou pak novější [[Eklekticismus (architektura)|eklektické]] či dokonce [[Secesní architektura|secesní]] budovy. Poslední jmenované vznikly zpravidla tam, kde došlo v této době k velkému nárůstu obyvatel jdoucích za průmyslem.

V důsledku mohutného odpadu od víry ve druhé polovině [[20. století]] a s tím spojenými sníženými pastoračními potřebami, ale též z toho plynoucího nedostatku [[kněz|kněží]], nejsou dnes mnohé fary, zvláště v [[Čechy|Čechách]], obsazeny. V rámci úsporných opatření bývají tedy mnohdy pronajímány či dokonce odprodávány k obývání i podnikatelské činnosti. Oficiálně tak na svých stránkách činí již několik let [[diecéze plzeňská]] a [[Diecéze českobudějovická|českobudějovická]]. Oficiálně se k této praxi přihlásila i [[diecéze královéhradecká]].{{zdroj?}}.