Novokřtěnectví: Porovnání verzí

Ačkoliv zdaleka nebylo jednotné, lze vysledovat společné znaky jednotlivých skupin. U zrodu hnutí stáli tři muži: původně [[Curych|curyšský]] [[Katolictví|katolický]] [[kněz]] [[Hulderich Zwingli]] (který se ale za krátký čas od tohoto hnutí distancoval), [[Konrád Grebel|Conrad Grebel]] a [[Felix Manz]]. Tito pánové se spolu s několika dalšími sešli v roce [[1522]] v [[Curych]]u a diskutovali zejména o [[náboženství]]. Společně dospěli k závěru, že [[křest|křtění]] dětí je bezvýznamné – shodli se na tom, že člověk má být křtěn až ve chvíli, kdy je plně schopen uvědomit si závažnost aktu.

Grebel a Manz poté provedli rozbor [[Nový zákon|Nového zákona]] a začali usilovat o aktivní reformu na základě svých poznatků. V té době už s nimi Hulderich Zwingli z důvodu zachování své pozice před radními Curychu přestal souhlasit a postupně se od nich začal z politických důvodů distancovat. O tři roky později, v lednu [[1525]], už s nimi dokonce přímo diskutoval před curyšským [[koncil]]em. Na konci této disputace koncil rozhodl, že Grebel a Manz jsou přílišní [[radikál]]ové a jejich činnost by v žádném případě neměla být nijak podporována. Grebela a Manze to neodradilo a brzy na svou stranu získali i kněze [[Jiří Blaurock|Jiřího Blaurocka]], který souhlasil s jejich náboženskými názory. Během jednoho ze svých společných setkání, kdy diskutovali o možných a potřebných změnách [[církev|církve]], vyslovil Blaurock požadavek na ''„znovupokřtění“''. Grebel ho pokřtil a vzápětí byl spolu s Manzem také pokřtěn. V tento den, [[21. leden|21. ledna]] [[1525]], se zrodilo novokřtěnství neboli ''anabaptismus''.

Novokřtěnci byli tvrdě proti [[sociální třída|třídním rozdílům]], (snadněkterá proto,uskupení ženeumožňovala převážněpřímé patřiličlenství kv lidemcírkvi chudším)aristokracii a důslednělidem postaveným v světském aparátu i když s nimi často měli přátelské vazby. Důsledně propagovali pomoc bližním v nouzi, často také kolektivní hospodaření v tzv. "Brüderhofech"

Další zásadou novokřtěnců bylo odmítání složit jakoukoliv [[přísaha|přísahu]]. Ať už náboženskou, či světskou. Z tohoto důvodu nemohli (a ani nechtěli) sloužit v jakémkoliv úřadu. Ne nevýznamným byl také novokřtěnecký názor na kázání: podle nové víry mohl totiž kázat každý, kdo se cítil momentálně osvíceninspirován [[Duch svatý|Duchem svatým]], nikoliv pouze [[kněz]]. Navíc po vzoru apoštolů a prvních církevních otců novokřtěnci předpokládali brzký návrat [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] na zem a konečné zúčtování, kdy se vyvolenískuteční (tedy novokřtěnci)křesťané dostanou do [[ráj|tisíciletého království]]e (tzv. [[chiliasmus]]).

V prvních desetiletích anabaptistického hnutí, které se šířilo velice rychle, existovalaexistovalo velkámnožství řadasměrů i sekt. NejdůležitějšíNejdůležitějším směrem se pakstali bylipředevším [[hutterité]] (tak známí od roku 1533 na Moravě) na východě Evropy a v oblasti Habsburské říše, [[mennonité]] (po roce 1545 v Holandsku a severním Německu) a v pozdější době např. sekta [[amišové|amišů]] (po roce 1693 kolem [[Bern]]u a v [[Alsasko|Alsasku]]).

MnozíMalá prvotnískupina novokřtěnci věřilinovokřtěnců v severním Německu byla Tomášem Müntzerem přesvědčena k použití násilí, aby pomohli přivést tzv. Nový Jeruzalém na zemi. TentoToto [[extremismus|extremní vidění]] vedlvedlo k [[obsazení Münsteru]]. Posléze bylo mnoho příznivců násilí popraveno, či se sami mezi sebou zabíjeli. Zbytky jich načas přežily jako loupežníci.

Anabaptismus,Hlavní kterýsměry vytrval,anabaptismu je hnutímpřetrvaly v zásadě mírumilovnýmjako hnutí mírumilovné až v některých aformách [[pacifismus|pacifistickýmpacifistické]].