Čerňachovsk: Porovnání verzí

| vlajka = Flag_of_Chernyakhovsk_(Kaliningrad_oblast).png

Insterburg byl založen roku 1336 při křížové výpravě proti pohanským [[Prusové|Prusům]]. Založil ho společně s hradem ''Instierburgem'' velmistr [[Řád německých rytířů|Řádu německých rytířů]] [[Dietrich von Altenburg]] na místě původní pruské pevnosti. Hrad s osadou byl vypleněn v roce 1376 Litevci a 1457 Poláky. Následně byl hrad přestavěn na sídlo prokurátora Řádu a začalo se mu říkat Insterburg. Roku 1525 [[Albrecht Braniborsko-Ansbašský]] sekularizoval Řád německých rytířů, a tak se Insterburg stal součástí [[Pruské vévodství|Pruského vévodství]]. Městská práva dostala osada roku 1583 dekretem [[Jiří Fridrich Braniborsko-Ansbašský|Jiřího Fridricha Braniborsko-Ansbašského]]. Bohužel většina města byla následně zničena požárem v roce 1590 (zničeno bylo 140 budov z původních 149). V období běhemBěhem 17. století bylo město vyplundrováno postupně vojsky Švédů, Rusů a Tatarů. V letech 1643 - 1648 žila ve Insterbusrgu švédská královna Marie Eleonora, vdova po králi [[Gustav II. Adolf|Gustavu Adolfovi]].

V roce 1709 byla populace města zdecimována [[mor]]em, a tak nabídl pruský král [[Fridrich Vilém I.]] rakouským protestantům vyhnaných ze Salzburského arcibiskupství, aby se usadili v roce 1732 právě v Insterburgu. Pruský královský dvůr se přestěhoval do místního hradu v roce 1723 a k městu byly oficiálně přičleněny okolní osady a i samotný hrad. V letech 1721 - 1748 koupil rozsáhlá území na západ od města kníže [[Leopold I. Anhaltsko-Desavský]] a rozvinul výrazně místní zemědělství. V letech 1758 - 1762 během [[Sedmiletá válka|Sedmileté války]] bylo město obsazeno ruskými vojsky.

Za [[Napoleonské války|Napoleónských válek]] v roce 1812 město navštívil samotný [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]]. Na cestě do Německa v roce 1818 zde zemřel významný ruský generál [[Michail Bogdanovič Barclay de Tolly]], který se velkou měrou zasloužil za Napoleonovu porážku v Ruskuruském tažení. Mezi lety 1828 - 1835 bylo město napojeno na silniční síť a v roce 1860 se Insterburg stal železničním uzlem mezi [[Kaliningrad|Köningsbergem]] a [[Kaunas]]em a mezi [[Sovetsk|Tylží]] a [[Toruń|Toruní]]. Díky dobrému dopravnímu spojení se začal ve městě rozvíjet průmysl. Vznikly zde slévárny, ocelárny a přádelny lnu. Rozvíjelo se i místní školství. V roce 1860 vzniklo gymnázium a dále ve městě fungovala zemědělská a zdravotní škola. V roce 1863 zde začala operovat tajná polská organizace, která zajišťovala zbraně Polákům pro připravované [[Lednové povstání]] proti ruské nadvládě. Po vzniku [[Německé císařství|Německého císařství]] v roce 1871 se stal Insterburg především vojenskou základnou německé armády. V 1914 bylo ve městě na 2 000 vojáků.

Na počátku První světové války bylo město na necelý měsíc obsazeno ruskými vojsky (mezi 24. srpnem a 11. zářím 1914) a následně se stalo hlavním stanem pro [[Paul von Hindenburg|generála Hindenburga]]. Mezi světovými válkami došlo k dalšímu rozvoji města. Insterburg se stal sídlem místní správy, soudu, celního úřadu, pobočky říšské banky a obchodní komory. Hospodářství se rozrostlo se vznikem závodů na výrobu cukrovinek, octa, chemikálií a dílny na zpracování kůží. Po nástupu nacismu v Německu v roce 1933 vznikly ve městě velké kasárny a vojenské letiště. V roce 1939 došlo k rekostrukci nejvýznamnějších památek města. Před vypuknutím války mělo město téměř 49 000 obyvatel. Za války byl Insterburg bombardován dne 27. července 1944 britským [[RAF]]. Následně začala německá [[operace Hanibal]], které měla za cíl evakuovat většinu německého obyvatelstva z Východního Pruska do Německa před příchodem Rudé armády. Z původních 50 tisíc zbylo ve městě v lednu 1945 pouze něco okolo 8 - 10 000, zejména těch co pracovali v továrnách a ve státních institucích. Sověti od 20. ledna 1945 město neustále bombardovali, čímž ho v podstatě srovnali se zemí. Rudá armáda vstoupila do města 22. ledna 1945.

Po příchodu Rudé armády byl ve městě vytvořen internační tábor pod vedením [[NKVD]]. PoPro válcetento připadloúčel městosloužil podmístní správu [[SSSR]]. Zbytek německého obyvatelstva byl vyhnán a do města se nastěhovali především Rusovéhrad, z centrálních oblastí Ruska. Město bylo přejmenováno na ''Čerňagovsk'' podle hrdiny sovětského svazu Ivana Daniloviče Černjahovského, sovětského generála, který padl při dobývání [[Kaliningrad|Köningsbergu]]. Z místního hradukterého se stal velký tranzitní tábor pro zbylé německé obyvatelstvo, které bylo nuceně posíláno v letech 1946 - 1949 do Německa. Táborem prošlo na 250 000 lidí a na 16 000 jich v táboře zahynulo. Po vyhnání německého obyvatelstva se do města začali stěhovat především Rusové z centrálních oblastí Ruska. Po válce připadlo město pod správu [[SSSR]] a bylo přejmenováno na ''Čerňagovsk'' podle hrdiny sovětského svazu Ivana Daniloviče Černjahovského, sovětského generála, který padl při dobývání [[Kaliningrad|Köningsbergu]]. Po rozpadu SSSR v roce 1991 se město stalo součástí Ruska jako jeho [[exkláva]]. Výrazně negativně se podepsalo na ekonomice Čerňagovsku přistoupení sousední Litvy a Polska do [[EU]] v roce 2004. Celá [[Kaliningradská oblast]] se dostala do výrazné izolace, začala se zhoršovat ekonomická situace obyvatel a růst nezaměstnanost. Dokonce poprvé od od konce války začal klesat počet obyvatel města.