Politická ideologie: Porovnání verzí

ProNa západní [[Demokracie|demokracii]] mělměly od [[19. století]] zásadní význam vliv [[Konzervatismus|konzervativní]], [[Liberalismus|liberalistické]] a [[Sociální demokracie|sociálně-demokratické]] ideologie. V evropském prostoru se výrazně uplatnily též ideologie [[Komunismus|komunismu]], [[Fašismus|fašismu]], nacismu nebo [[Anarchismus|anarchismu]].

Politické ideologie je možné dělit podle různých hledisek, např. dle vztahu k [[Pravice|pravici]] či [[Levice|levici]], podle vztahu k demokracii, podle náhledu na roli a vliv Státustátu, podle ochoty ke změnám nebo odkazů na dědictví.

Některé názorové proudy staví na aktivní úloze Státu, na přerozdělování skrze [[Státní rozpočet|veřejné rozpočty]], které se na jedné straně plní výběrem daní apod., na straně druhé se používají pro podpory, dotace a subvence čehokoli. Jiné názorové proudy výběry k přerozdělování kritizují s odkazem na zásahy do osobního vlastnictví, s odkazem na neefektivitu fondy spraujícíchspravujících úředníků, na korupci s přerozdělováním spojenou. Kritizují a popírají vůbec celou myšlenku státních zásahů do ekonomiky, [[Keynesiánství]], kdy Stát když chce ekonommiceekonomice pomoci "napumpováním peněz", nejdříve tyto někde musí sebrat, takže uškodí více, než kolik pomůže, a to nejen díky úřednímu zpoždění, kdy tyto prostředky v ekonomice chybí, ale mj. i díky nekonstruktivní administrativě, která fakticky žádnou hodnotu nevytváří, stejně jako ani "rozbíjením oken" se snaze vytvoření pracovních míst a "práce jen pro práci". Naopak ze strany Státu odmítají i jeho aktvní pomoc s heslem "nechte nás být", [[laissez faire]].

KonzertavivníKonzervativní střidmoststřídmost v zásazích, menší,stát zasahuje méně způpsobyzpůsoby a méně často, až raději vůbec nezasahovat. Skrze [[decentralizace|decentralizaci]] k [[samospráva|samosprávě]] a řízení zdola nahoru, Státstát jako servisní organizace slouží občanům, ale nevládne jim.

Podle vztahu skupina vs. jednotlivec, podle typu garancí pro jednotlivce, zda je mu jeho potřeba Státemstátem aktivně dorovnána na určitou úroveň, nebo zda je garance jen pasivní, kdy mu pak jeho nedostatek alespoň není dále zhoršován.

==== Občané jako podílníci na Státustátu ====

Své osobní svobody v každodenním životě aktivní občan konzumuje libovolně, vybírá ze záplavy existujících možností nebo i vytváří nové. [[Pluralita]] je pak jedním z předpokladů ve společnosti svobodných individuí. Naplnění potřeb sice nikdo negarantuje, ale také je nijak neomezuje, a to ani možnost požádat jakéhokoli jiného oobčana o pomoc. Garantováno je pasivním Státemstátem pouze to, že při nedosažení daného parametru už občan v tomto směru nemá vůči Státustátu žádnou povinnost, Státstát mu situaci nezhorší. Občan od Státustátu nemá žádný štít proti rizikům, veškerá zodpovědnost je jen na něm.

==== Občané jako součást Státustátu ====

V jinak představovaných společnostech už některé potřeby garantovány jsou, v aktivitě omezovaný občan je v daném směru Státemstátem aktivně pozdvihován na garantovanou úroveň, která je ovšem centrálně nastavena všem stejná, bez ohledu na preference toho kterého jednotlivce, ba i proti nim. Garantovaná aktivní pomoc ovšem přináší náklady, aby ty dary bylo odkud brát: [[přerozdělování|Přerozděluje se]]. Výběr se děje na základě povinnosti občanů, podle ideje vzájemnosti a "vyššího dobra celé společnosti", tedy na úkor jednotlivců. Je proklamována vzájemná rovnost. Občan a úředník spolu zápasí v rozdílných cílech, vzájemně si působí komplikace. Dochází ke zmechaničtění, [[paušalizace|zpaušalizování]] [[sociální služby|sociálních služeb]], ze kterých se stávají továrny bez osobního přístupu: Uplatňuje se "každému to samé", ovšem bez ohledu zda takové potřeby jednotlivce vůbec má nebo v jaké míře.

V extrému je garantováno vše do dané úrovně, ale také s popřením práv čehokoli nad danou úroveň. Proklamovaná vzájemná rovnost občanů je uplatňována nejen na momentální důchod, ale i celkový stav a majetek. [[Totalitarismus|Totalitární]] společnost velkého Státu je postavena na [[diktatura|diktatuře]] direktivního zestejnění:. Občan se musí podvolit a přizpůsobit kategorizaci úředníka, jinak bude eliminován jako nepohodlný. Na principu nadřazenosti celku nad jednotlivcem vládne Státstát, a to nejen při práci, ale i v účelu samotné existence jedince. Ten zůstává pasivní, svázán pravidly aktivního Státu. Devalvace hodnoty jednotlivce: [[kolektivismus]], [[socialistický realismus|budovatelství]], [[nucené práce]], [[eugenika]], [[pokusy na lidech]], [[kanónenfutr]].