Břetislav Ditrych: Porovnání verzí

Narodil se v [[Polabí]]. Zde, v městečku [[Cerhenice]], strávil i dětství a mládí a často se sem vrací ve svém literárním díle, například v povídkovém souboru ''Stínové postavy'' (2011). Ve čtrnácti letech odešel na střední průmyslovou školu do Prahy, která se mu stala novým domovem. Studoval zde ekonomii na Vysoké škole ekonomické a větší část života pracoval v projektovém ústavu. V této době zároveň působil jako externí spolupracovník zejména Mladé fronty a Mladého světa, kam přispíval rozhovory a reportážemi, ale rovněž Československé televize, pro kterou psal scénáře dokumentárních filmů.<ref>Srovnej biografický údaj na stránkách nakladatelství Dauphin, http://www.dauphin.cz/info_ditrych.html. </ref> V 90. letech se stal konzultantem pro francouzské společnosti investující v České republice. Francie, její kultura a jazyk jsou Ditrychovou celoživotní láskou. Po odchodu do penze se věnuje usilovněji autorské činnosti především na poli literatury faktu a prózy, ale vydává i své první básnické sbírky, zčásti složené ze starší tvorby. Kromě toho pravidelně přispívápřispíval do časopisů jako Host, Reflex nebo Xantypa.

Dominantním tématem jsou počátky letectví. Poprvé se jim věnuje v ''Báječných mužích na létajících strojích'' (1994), jež následují ''Báječné ženy na létajících strojích'' (2000), životopis patrně nejslavnějšího českého letce ''První a sám: Neobyčejný život a zbytečná smrt aviatika [[Jan Kašpar|Jana Kašpara]]'' (2001) a příběhy snílků a dobrodruhů, kteříz chtěli pokořit oblaka v dobáchdob ještě ranějších v knize ''Jak létají sny'' (2008).

Do oblak bere čtenáře i v ''Světě pod barevnými křídly'' (1997), kde zaznamenává dobrodružné cesty pilota ultralehkých letounů Jiřího Zítky, v knize ''SlávěSláva balonům!'' (2005) pojednávající o počátcích balonového létání v Čechách, a naposledy v ''Proti Rudému baronovi'' (2011) o [[Manfred von Richthofen|Manfredu von Richthofenovi]] i těch, se kterými se ve vzdušných soubojích utkával či mohl utkat.

Další část jeho dokumentárního díla se váže k rodnému Polabí. Patří sem zejména ''Co se stalo v Cerhenicích'' (2006), mikrohistorie života na malém středočeském městečku na pozadí velkých dějinných procesů 20. století, ale i životopisy lidí, kteří jsou s Ditrychovým rodným krajem spojeni. Jde o herečku a dlouholetou členku souboru Národního divadla [[Blanka Waleská|Blanku Waleskou]], která se v Cerhenicích narodila a vyrůstala (''Dívka s červenými vlasy'', 2010; spoluautoremspoluautor Josef Vedlich) a zápasníka [[Gustav Frištenský|Gustava Frištenského]], který pochází z od Cerhenic osm kilometrů vzdáleného Kamhájku (''S pozdravem Síle Zdar Gustav Frištenský'', 2003). Rozsáhlá kniha o tragickém osudu moravské osady Javoříčko s názvem ''Proč Javoříčko?'' vyšla v roce 2015.

Jeho básnické sbírky, vydávané až v posledních letech (''Pozdní sběr'', 2007; ''Umřel v stromě'', 2009; ''Jen tak'', 2009; ''Někdy, někde'', 2012), jsou charakterizovány působivými obrazy krajiny a života na venkově čerpajícími z autorovy vlastní zkušenosti. Často jsou svého druhu záznamy zachycenými úspornou a prostou formou, bez bombastičnosti a patosu. ''Pozdní sběr'' doprovázejí ilustrace Jaroslava Sůry, básně v ''Umřel v stromě'' doplňují dosud neznámé fotografie [[Jindřich Štreit|Jindřicha Štreita]] (část sbírky byla zhudebněna triem pro komorní hudbu a poezii Protější země) a sbírka ''Někdy, někde,'' která vznikla ve spolupráci s malířkou Marcelou Burdovou.