Immanuel Kant: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+ autdata. značka: editace z Vizuálního editoru |
→Kantovo dědictví: Doplňující informace + zdroje |
||
Řádek 140:
[[Soubor:Immanuel Kant (portrait).jpg|thumb|239x239px|Immanuel Kant]]
Kantovo obtížné, ale hluboké a důkladně zpracované dílo, jeho kritická poctivost i odvaha mu získaly už za života obecné uznání a úctu. Vedle jeho přímých žáků ho obdivoval třeba [[Friedrich Schiller]] a mnoho dalších, zároveň se ale ozvali i kritikové. [[Moses Mendelssohn]] mu vytýkal, že všechno boří, [[Johann Georg Hamann]] a [[Johann Gottfried Herder]], že přehlíží význam jazyka. Podobně s úctou, ale kriticky se k němu vymezuje jeho žák [[Fichte]], který tak dospěl ke svému idealismu. [[Friedrich Schelling|Schelling]] i [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegel]] se snažili Kantův systém překonat, stále se s ním ovšem také poměřovali. [[Arthur Schopenhauer]] sice navazuje na Kantovo rozlišení věci o sobě a věci jakožto jevu, jeho filosofie se však dále ubírá odlišným směrem. Teprve kritici jako [[Friedrich Nietzsche]] jej odmítali důkladně, i když se nevyhnuli konfrontaci s ním.
Odmítavý postoj ke Kantově filozofii zaujímali katoličtí filozofové [[Tomismus|tomistické]] orientace.<ref>[[Eugen Kadeřávek|KADEŘÁVEK]], Eugen Jan N. ''Filosofie křesťanská, porovnána s některými filosofiemi nového věku.'' V Olomouci: F. Slavík, 1884. 107 s. [Viz str. 8–16.]</ref><ref>[[Josef Kachník|KACHNÍK, Josef]]. ''Dějiny filosofie''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1904. 380 s. [Viz str. 282–292.]</ref><ref>SKÁCEL, Miloslav a SKÁCEL, Jan. ''Základy vědecké filosofie.'' Praha: Cyrilo-metodějské knihkupectví Gustava Francla, 1945, 363 s. [Viz str. 280–284.]</ref> [[Katolická církev]] dekretem ze dne 11. června 1827 zařadila Kantovu ''Kritiku čistého rozumu'' na [[Index librorum prohibitorum|Index zakázaných knih]].<ref>I''ndex librorum prohibitorum'' / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Viz str. 139.]</ref>
Ve druhé polovině 19. století zejména němečtí filosofové Kanta znovu objevují a navazují na něho dvě [[Novokantovství|novokantovské]] školy:
| |||