Separátní votum: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
reference
m šablona
Řádek 1:
'''Separátní votum''' ([[latina|lat.]] ''votum separatum'') je odlišné stanovisko přehlasovaného člena [[soudní senát|soudního senátu]] nebo [[plénum (soud)|pléna]] určitého soudu k přijatému [[rozhodnutí]]. Pokud stejné stanovisko zastává více soudců, jde o ''menšinové (minoritní) votum''. Odlišné stanovisko ale slouží pouze k vyjádření právního názoru, nemá na přijaté rozhodnutí zásadní vliv, neovlivňuje jeho závaznost. Navíc je právem [[soudce]] své odlišné stanovisko vyjádřit, které využít může a nemusí, nikoli jeho povinností.
 
Podle zaměření nesouhlasu se rozlišuje:<ref name="Mahmoud">{{Citace monografiekvalifikační práce
| příjmení = Mahmoud
| jméno = Martina
| instituce = Masarykova univerzita, Právnická fakulta – Katedra ústavního práva a politologie
| vydavatelodkaz na instituci = Právnická fakulta Masarykovy univerzity
| titul = Disenty soudců
| poznámka = Diplomová práce
| url = http://is.muni.cz/th/75586/pravf_m/diplomka.pdf
| poznámkatyp práce = Diplomová práce
| vydavatel = Právnická fakulta Masarykovy univerzity
| vedoucí = Vojtěch Šimíček
| odkaz na vedoucího = Vojtěch Šimíček
| místo = Brno
| rok = 2009
| stranypočet stran = 558
| strany = 5, 33, 35
}}</ref>
| datum přístupu = 2015-12-28}}</ref>
* disent (''dissenting opinion'') – nesouhlas s celým rozhodnutím
* konkurence (''concurring opinion'') – nesouhlas pouze s jeho odůvodněním
 
Svůj původ má u soudů [[Anglie|anglických]], kde byla váha soudních rozhodnutí dána autoritou konkrétních soudců a jejich názorů, odtud se rozšířilo do celé [[angloamerická právní kultura|angloamerické právní oblasti]]. Až později začalo být využíváno i u některých vyšších soudů [[kontinentální právní kultura|kontinentálních]] (např. u [[Spolkový ústavní soud Německa|německého Spolkového ústavního soudu]]), kde jinak převažovala zásada tajnosti soudcovských porad a myšlenka nenarušovat autoritu rozhodnutí odlišnými pohledy jednotlivých soudců.<ref name="Mahmoud" /> V [[Česko|České republice]] mají právo uvést svá odlišná stanoviska s odůvodněním v písemném vyhotovení rozhodnutí jen soudci [[Ústavní soud České republiky|Ústavního soudu]]<ref>§ 14 a § 22 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-182 Dostupné online.]</ref> a [[Nejvyšší správní soud České republiky|Nejvyššího správního soudu]].<ref>§ 55a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2002-150 Dostupné online.]</ref> Soudci ostatních soudů mohou svá odlišná stanoviska také vyjádřit, ale pouze do protokolu o hlasování, jehož obsah je tajný a seznámit se s ním tak mohou jen soudci vyššího soudu, pokud rozhodují o [[opravný prostředek|opravném prostředku]] proti přijatému rozhodnutí.<ref>§ 22 odst. 1 písm. d) instrukce Ministerstva spravedlnosti České republiky č. j. 505/2001–Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy. [http://www.nkcr.cz/doc/VKR_k_1_1_2011.pdf Dostupné online.]</ref> Soudci [[Nejvyšší soud České republiky|Nejvyššího soudu]] nicméně mohou připojit svá odlišná stanoviska k přijatým sjednocujícím stanoviskům a vybraným rozhodnutím, která jsou publikována ve ''[[Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek|Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek]]''.<ref>Čl. 38 odst. 5 a čl. 44 odst. 3 Jednacího řádu Nejvyššího soudu České republiky. [http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/ns_web.nsf/68fdca6a7e1ccc41c12576ac004593f4/b3f4a3b376ec3f0ac1257712004325b8/$FILE/RS_jr2002.pdf Dostupné online.]</ref>
 
== Reference ==