Rudolf Pernický: Porovnání verzí

Již [[2. listopad]]u 1948 byl ale zatčen a 13. března 1949 ve vykonstruovaném procesu odsouzen Státním soudem v [[Praha|Praze]] k dvaceti letům odnětí svobody, odnětí hodnosti a titulů, ztrátě vyznamenání a občanských práv na 10 let pro trestné činy velezrady, úklady proti republice a neoznámení trestného činu. Trest odpykával nejprve na [[Plzeň-Bory|Borech]] a v [[Opava|Opavě]] a poté téměř osm let pracoval v různých [[Uran (prvek)|uranových]] dolech (včetně [[Jáchymov ]]a či [[Bitýz]]e). V roce [[1960]]byl při hromadné amnestii propuštěn, ve vězení strávil 11,5 roku. Pracoval v cihelně v [[Libčice|Libčicích]] a poté jako skladník v drogerii. Od roku 1968 pracoval jako referent na Úřadu předsednictva vlády a v roce 1970 odešel do důchodu. Od svého propuštění až do roku [[1989]] sledován [[Státní bezpečnost|StB]].{{Zdroj?}}

V roce [[1990]] mu byly vráceny všechny vojenské pocty a byl povýšen do hodnosti [[plukovník]]a.{{Zdroj?}} O rok později byl jmenován [[generál]]majorem ve výslužbě. Později{{Kdy?}} mu byl udělen titul inženýr.{{Zdroj?}}

V letech 1990 až [[1992]] byl předsedou [[Konfederace politických vězňů České republiky|Konfederace politických vězňů]] a poté byl jejím čestným předsedou. Poslední roky svého života trávil v Domově pro válečné veterány a i přes své chatrné zdraví (dlouhodobé problémy s [[Diabetes mellitus|cukrovkou]]) se v posledním roce pustil do boje proti zrušení tohoto útočiště pro válečné veterány. Svou bojovnost projevil i během předávání nejvyššího státního vyznamenání [[Řád Bílého lva|Řádu Bílého lva]] na podzim 2005, kam se osobně dostavil přesto, že se o dva týdny dříve musel podrobit složité operaci. Jednalo se o [[amputace|amputaci]] nohou.{{Zdroj?}}