Darování: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
meziuložení |
meziuložení |
||
Řádek 5:
Darování je vždy dobrovolné, proto jím nikdy není plnění právní povinnosti, např. placení [[výživné]]ho nebo poskytnutí [[Nález věci|nálezného]]. Také jím nejsou [[veřejná sbírka|veřejné sbírky]], protože ty se řídí vlastním zvláštním zákonem<ref>Zákon č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách.</ref> a není zde uzavírána klasická darovací smlouva. Zvláštním případem, který vylučuje soukromoprávní regulaci darování, je též darování orgánů a tkání pro [[transplantace]],<ref>§ 31 zákona č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon).</ref> výjimkou jsou pouze vlasy a podobné části lidského těla, která se přirozeně obnovují ({{OZ|112}}). Spornou otázkou může být [[sponzor]]ství, protože je však zpravidla založeno na poskytování protislužby, např. [[Reklama|reklamy]], o darování také ve většině případů nepůjde. Darováním není ani plnění z pouhé [[Společenská úsluha|společenské úsluhy]], při níž se obě strany nechtějí smluvně zavázat (liberalita) a které je pouze projevem zdvořilosti nebo společenské výpomoci. Podle této vůle stran a dalších okolností konkrétního případu může jít např. o pozvání na večeři či malý dárek k svátku.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Elischer | jméno = David | příjmení2 = Švestka | jméno2 = Jiří | příjmení3 = Dvořák | jméno3 = Jan | spoluautoři = a kol. | titul = Občanský zákoník. Komentář. V. Relativní majetková práva 1. část | vydavatel = Wolters Kluwer | místo = Praha | rok = 2014 | isbn = 978-80-7478-638-9 | poznámka = Dále jen „Elischer“ | strany = 617, 618, 625, 631}}</ref> Naproti tomu ovšem právo zná i tzv. ''odměnné (renumeratorní) darování'', které je založeno na dobrovolném uznání, ocenění zásluh či jako zvláštní odměna, např. za záchranu tonoucího apod. Část právní teorie sem řadí také [[spropitné]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Bednář | jméno = Václav | příjmení2 = Kasík | jméno2 = Petr | příjmení3 = Hulmák | jméno3 = Milan | spoluautoři = a kol. | titul = Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář | vydavatel = C. H. Beck | místo = Praha | rok = 2014 | isbn = 978-80-7400-287-8 | poznámka = Dále jen „Bednář“ | strany = 8}}</ref>
Nejde-li o zmíněné případy, může být darem cokoli, co lze vymezit jako [[Věc (právo)|věc]] v právním smyslu ({{OZ|489}}). Nejčastěji půjde o hmotnou věc, ať již [[Movitá věc|movitou]] nebo [[Nemovitá věc|nemovitou]], může to však být i [[Byt|bytová jednotka]], [[obchodní závod]], [[cenný papír]], [[obchodní podíl]], [[pohledávka]], [[autorské dílo]], [[know-how]], stejně jako [[Spoluvlastnictví|spoluvlastnický]] podíl na věci. Darovat lze také [[zvíře]], protože to není v rozporu s jeho povahou ({{OZ|494}}).<ref>Elischer, S. 622, 623.</ref> Dárce však může darovat pouze něco ze svého [[Majetek|majetku]], nemůže tedy prostřednictvím darování na někoho převést [[dluh]]y ze svého [[jmění]]. Daroval-li by dokonce vědomě cizí věc, musel by následně nahradit vzniklou [[Újma|škodu]] (vlastnictví k daru by záviselo na splnění podmínek pro tzv. [[nabytí od nevlastníka]]). Naproti tomu není téměř omezen v rozsahu darování, může darovat třeba celý svůj majetek, čímž se rozumí veškerý majetek k okamžiku uzavření darovací smlouvy. Ohledně budoucího majetku je nicméně z důvodu ochrany svobody rozhodovat o svém konkrétním vlastnictví omezen do výše poloviny tohoto majetku, podobně je také stanoveno, že předmětem daru může být určitá věc, kterou zatím dárce nemá, jen tehdy, jestliže se v darovací smlouvě zaváže ji získat. Darování bývá většinou jednorázové plnění, je ale možná i pravidelná podpora obdarovaného, která může mít podobu peněžní, věcnou či může být ve formě poskytování služeb. Lze je také vázat na časové období či plnění konkrétní podmínky, např. po dobu studia na vysoké škole. Od smluvního důchodu se ''darování podpory'' mj. liší též v tom, že si lze sjednat její přechod na [[dědic]]e.<ref>Bednář, S. 6, 7, 10, 11.</ref>
== Darovací smlouva ==
Řádek 21:
Stranami darovací smlouvy jsou ''dárce'' a ''obdarovaný'', což mohou být [[Fyzická osoba|osoby fyzické]] i právnické, přičemž není vyloučeno, aby na každé straně vystupovalo více osob (nebude-li ujednáno jinak, budou v takovém případě zavázány z darovací smlouvy [[společně a nerozdílně]]). Je také umožněno tzv. ''vzájemné darování'', ale pouze tehdy, je-li zřejmé, že nejde o [[Směnná smlouva|směnnou smlouvu]], a navíc pouze v rozsahu, v jakém hodnota jednoho daru převyšuje hodnotu druhého daru. Ve zbytku jde vždy o směnu.<ref>Bednář, S. 8.</ref>
Určité problémy mohou vyvstat při darování mezi manžely. České právo tuto možnost obecně nezakazuje, lze to však jen k majetku, který je ve výlučném vlastnictví jednoho z nich a který proto není součástí [[Společné jmění manželů|společného jmění manželů]]. Okruh takových věcí může být v různých případech různý, protože společné jmění manželů může být modifikováno rozhodnutím soudu či vzájemnou dohodou. Jde-li o darování manželům, záleží na tom, zda je darováno výslovně jen jednomu z nich, pak se dar stane součástí jeho výlučného jmění, při darování oběma bude věc součástí jejich společného jmění. Darovat lze i nenarozenému dítěti ([[nasciturus]]), ale jen tehdy, bude-li mu to ku prospěchu.<ref>Elischer, S. 628.</ref> Podobný princip se projevuje v zákonem zvláště upravené otázce darování osobě s omezenou [[svéprávnost]]í. Taková osoba je způsobilá darovat nebo přijmout pouze dar malé hodnoty, příp. vzhledem k okolnostem obvyklý. Tím je míněno, že je přípustný i dar vyšší hodnoty, pokud nezpůsobí obdarovanému žádnou újmu. Dar, který by znamenal následné zvýšené výdaje či jiné obtíže, by totiž pro něj nebyl jednoznačným majetkovým přínosem.<ref>{{Citace soudního rozhodnutí | rozhodnutí = rozsudek Nejvyššího soudu České republiky | datum vydání = 13. 9. 2001 | spisová značka = 25 Cdo 1005/99 | url = http://nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/480ADD5DFA9B72EDC1257A4E006A89CD?openDocument | datum přístupu = 2015-12-21}}</ref> Právo také stanoví zvláštní pravidla pro případy, kdy je potencionální dárce v péči zdravotnického nebo sociálního zařízení, tehdy nelze darovat osobě, která toto zařízení provozuje nebo je v něm zaměstnána, ledaže jde o [[Osoba blízká|blízkou osobu]] dárce. Zákaz je odůvodněn plným zachováním dobrovolnosti daru, což v těchto situacích může být narušeno iracionálními pocity nutnosti se odvděčit.<ref>Bednář, S. 16.</ref>
=== Darování pro případ smrti ===
{{Podrobně|Darování pro případ smrti}}
Darování se většinou odehrává mezi živými, od roku 2014 ale opět není vyloučeno ani
({{OZ|1594|2}})
Řádek 32:
== Odvolání daru ==
Splněním smlouvy, tedy darováním, [[Právní vztah|právní poměr]] mezi dárcem a obdarovaným nezaniká. To se projevuje zejména v možnosti dárce kdykoli dar odvolat, jsou-li ovšem naplněny zákonné podmínky. Kromě toho může obdarovaný od darovací smlouvy odstoupit a dar vrátit, jestliže jej dárce neupozornil na právní nebo faktické vady daru, o kterých v době darování věděl (jiná práva z vadného plnění při darování, na rozdíl od např. [[Kupní smlouva|kupní smlouvy]], nevznikají; zároveň však obdarovanému vedle toho zůstává i právo na náhradu vzniklé [[Újma|škody]]<ref>Elischer, S. 662.</ref>). Odstoupit od smlouvy může i dárce, ale jen do doby darování, resp. do výše zatím neposkytnutého daru. Tato možnost se proto uplatní jen při konsenzuálním darování a navíc jen tehdy, jestliže se od doby uzavření smlouvy nezaviněně dostane do situace, kdy schopen plnit vyživovací povinnost nebo se sám živit.<ref>Bednář, S. 7.</ref>
Dárce se dříve mohl domáhat ''vrácení daru'' tehdy, pokud se obdarovaný choval k němu nebo ke členům jeho rodiny způsobem, který hrubě porušoval dobré mravy. Intenzita tohoto porušení, jakož i výklad neurčitého právního pojmu ''[[dobré mravy]]'', se posuzovaly v každém jednotlivém případě zvlášť. Sporné ovšem, kromě výkladu dalšího neurčitého pojmu ''[[rodina]]'', bylo, kdy skutečně k vrácení daru dojde. Soudní praxe i část právní teorie se domnívala, že již v okamžiku, kdy dárce o vrácení požádal, takže případný soudní [[rozsudek]] takový fakt už jen zpětně potvrdil, jiná část právních teoretiků stála na stanovisku, že k tomu může dojít teprve [[právní moc]]í tohoto rozsudku.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Švestka | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Švestka | příjmení2 = Dvořák | jméno2 = Jan | spoluautoři = a kol. | titul = Občanské právo hmotné 2 | vydavatel = Wolters Kluwer | místo = Praha | rok = 2009 | isbn = 978-80-7357-473-4 | strany = 183–186}}</ref> Od roku 2014 se tato koncepce změnila a kromě nevděku přibyla i možnost dar odvolat z důvodu nouze.▼
▲Dárce se dříve mohl domáhat ''vrácení daru'' tehdy, pokud se obdarovaný choval k němu nebo ke členům jeho rodiny způsobem, který hrubě porušoval dobré mravy. Intenzita tohoto porušení, jakož i výklad neurčitého právního pojmu ''[[dobré mravy]]'', se posuzovaly v každém jednotlivém případě zvlášť. Sporné ovšem, kromě výkladu dalšího neurčitého pojmu ''[[rodina]]'', bylo, kdy skutečně k vrácení daru dojde. Soudní praxe i část právní teorie se domnívala, že již v okamžiku, kdy dárce o vrácení požádal, takže případný soudní [[rozsudek]] takový fakt už jen zpětně potvrdil, jiná část právních teoretiků stála na stanovisku, že k tomu může dojít teprve [[právní moc]]í tohoto rozsudku.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Švestka | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Švestka | příjmení2 = Dvořák | jméno2 = Jan | spoluautoři = a kol. | titul = Občanské právo hmotné 2 | vydavatel = Wolters Kluwer | místo = Praha | rok = 2009 | isbn = 978-80-7357-473-4 | strany = 183–186}}</ref>
=== Odvolání pro nouzi ===
| |||