Normandie-Němen: Porovnání verzí

V roce [[1942]] rozhodlo vedení [[Forces françaises libres|Svobodné Francie]] na návrh velitele jejího letectva [[Martial Valin|generála Valina]] o vyslání letecké bojové jednotky na [[Východní fronta (druhá světová válka)|východní frontu]] aby se účastnila bojů po boku vojenských sil [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. 1. září 1942 došlo rozkazem generála [[Charles de Gaulle|de Gaulla]] k oficiálnímu ustavení ''Groupe de chasse n^o3 „Normandie“'' (Stíhací skupina č. 3 „Normandie“) na základně [[Rijak|Rayak]] v dnešním [[Libanon]]u.<ref>{{Fakt/dne|20151203155129|}}Citace Pomonografie přesunu jednotky do Sovětského svazu v listopadu 1942 letci procházeli nejprve seznamovacím výcvikem se sovětskou technikou na strojích [[Jakovlev UT-2]] a [[Polikarpov Po-2]]. Výcvik pilotů pokračoval do počátku roku [[1943]] na školních stíhacích strojích [[Jakovlev Jak-7]]V, od 19. ledna probíhal bojový výcvik na stíhacích letounech [[Jakovlev Jak-1]] na letišti [[Ivanovo]], které pak byly francouzským letcům ponechány pro boj na frontě. Jednotce velel původně major Pouliquen a od 22. února 1943 byl jmenován velitelem major Jean Tulasne. V březnu roku [[1943]] došlo k zařazení jednotky do bojové služby, v dubnu byla 3. stíhací skupina podřízena sovětské 303. stíhací letecké divizi pod velením gen. Georgije N. Zacharova.

Prvního vítězství dosáhli [[Francouzi]] 5. dubna 1943, když podporučík Durand a kapitán PreziosiPréziosi sestřelili při doprovodu [[Pe-2]] dva stíhací letouny [[Focke-Wulf Fw 190]]. 13. dubna G.C. 3 utrpěla první ztráty, kdy byli sestřeleni piloti Bizien, Derville a Poznanski nad [[Děmjansk]]em. Pro počáteční nízké početní stavy byla skupina zprvu označována jako [[Letka (letectvo)|letka]] jak francouzskými (''escadrille'') tak sovětskými (''эскадрилья'') prameny, ale již v červenci 1943 byl početní stav doplněn a jednotka rozšířena na dvě letky, a sovětské letectvo ji nyní začalo označovat jako ''1. samostatný stíhací letecký pluk Svobodné Francie „Normandie“''. 17. července byl velitel skupiny major Tulasne po leteckém souboji prohlášen za nezvěstného a novým velitelem byl jmenován podplukovník Pierre Pouyade. Dne 11. října 1943 byl skupině přiznán generálem de Gaullem titul [[Ordre de la Libération|Compagnon de la Libération]].<ref>{{fr}} [http://www.ordredelaliberation.fr/fr/compagnons/les-unites-militaires/le-regiment-de-chasse-_normandie-niemen_ Compagnons de la Libération : Le régiment de chasse "Normandie-Niemen"]</ref> V listopadu 1943, kdy skupina přesídlila do [[Tula|Tuly]], zůstalo z původní skupiny pouze šest pilotů. Jednotka měla na svém kontě přiznaných 72 sestřelů. V Tule probíhal intenzívní výcvik dalších letců, kteří byli cvičeni na letounech [[Jakovlev Jak-9]]D. Zde byla skupina rozšířena na tři<ref>{{Citace monografie

Řada francouzských letců byla oceněna sovětskými řády a medailemi, piloti Marcel Albert, Roland de La Poype, Jacques André a Marcel Lefèvre byli vyznamenáni titulem [[Hrdina Sovětského svazu]]. Francouzští letci provedli za války 5240 bojových vzletů, podstoupili 869 vzdušných soubojů, při nichž jim bylo uznáno 273 sestřelů, 37 pravděpodobných sestřelů a 45 poškozených letadel nepřítele.<ref name=clarBilan>{{Fakt/dne|20151208152702|}} Dále jednotka zničila 152 nákladních aut, 24 osobních vozidel, 22 lokomotiv a řadu dalších strojů, budov aCitace zařízení.monografie