Varšavské povstání: Porovnání verzí

Povstání nemělo naději na dlouhodobý úspěšný boj bez pomoci zvenčí, protože povstalecké síly neměly dost lidí ani vybavení. Navíc se okupační síly dovědělydozvěděly o povstání hodinu předem a zavčas tak stihly uvést své jednotky do pohotovosti a zabezpečit některé klíčové posty, takže se nepodařilo ovládnout celou předpokládanou oblast ani získat všechen předpokládaný materiál. Když Rudá armáda zastavila svůj postup a dlouho odmítala byť jen poskytnout povstalcům přísun [[zbraň|zbraní]] a [[Střelivo|střeliva]], bylo rozhodnuto. Povstání bylo rozdrceno a utopeno v krvi.

Válka ovšem zuřila nejen mezi Polským podzemním státem a Němci, ale jak již bylo řečeno, též mezi Podzemnímpodzemním státem a komunistickým odbojem. Ten byl sice beznadějněmnohem slabší, než podzemní stát, ale mělo se mu dostat zdrcující podpory [[Rudá armáda|Rudé armády]], která (jak si většina Poláků dobře pamatovala) přepadla v roce [[1939]] Polsko společně s ''[[Wehrmacht]]em'' a rozpoutala ve východní části země teror stejně brutální, jako tomu bylo v západní. A pak tu byl [[Katyňský masakr]], u něhož sice Polákům zatím nebylo tak úplně jasné, kdo ho spáchal a jaký měl rozsah, nicméně určitou nejasnou představu měli a i z tohoto důvodu [[Sovětský svaz|Sovětskému svazu]] a [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinovi]] nevěřili.

Stalin a [[Polská dělnická strana]] (''Polska Partia Robotnicza'') iniciovali na Silvestra [[1943]] vznik [[Polská národní rada|Polské národní rady]] (''Krajowa Rada Narodowa''), která sdružovala prosovětské a prokomunistické strany a uskupení (účast ostatních stran byla vyloučena). Nově zřízená rada jmenovala navzdory existující legální vládě v britském exilu „prozatímní výkonný orgán“ [[Polský výbor národního osvobození]] (''Polski Komitet Wyzwolenia Narodowego'', PKWN). PKWN později přebíral kontrolu nad osvobozeným polským územím, kde byly struktury podzemního státu zároveň Rudou armádou likvidovány. Panovaly obavy, že se totéž stane ve Varšavě a Stalin zabere celé Polsko (komunisté ostatně otevřeně prohlašovali, že nemají v úmyslu vpustit do Polska Londýnskoulondýnskou vládu), proto řada představitelů polského demokratického odboje považovala za nezbytné vyhnat Němce z města (resp. z většiny měst) vlastními silami a přivítat osvobození s fungujícími legitimními vládními strukturami, které by nešlo nenápadně odstranit, a které by PKWN vyřadily ze hry.

Plány se na polské straně rodily uspěchaně a v dlouhodobějším horizontu byly extrémně vágní. Jeden z důvodů byl i ten, že původně se spíše zvažovala možnost nezahrnout Varšavu do Akce Bouře, ale buďto povstání načasovat zvlášť, nebo se o ně vůbec nepokoušet. Definitivně se o začlenění varšavského povstání do Akce Bouře rozhodlo na velitelství Zemské armády (pod dojmem rostoucích informací o válečných zločinech a teroru Rudé armády a NKVD ve východním Polsku) až [[21. červenec|21. července]] a londýnská vláda toto rozhodnutí schválila až [[25. červenec|25. července]]. Obecně se předpokládalo, že Rudá armáda bojující na okraji Pragy vstoupí na levý břeh [[Visla|Visly]] během několika dnů, zejména když jí povstání v německém týlu pomůže. Obvyklé odhady počítaly s 3–5 dny, 10 dní bylo obecně považováno za maximum, po které musí povstání vydržet. S ohledem na předpokládané brzké zhroucení německé moci v oblasti se velitelé povstání domnívali, že určitou vágnost a nejasnost v dlouhodobějších výhledech povstání a jeho [[logistika|logistiky]] lze akceptovat. Koneckonců neměli na vybranou: natolik museli při vlastní materiální nouzi spoléhat na [[kořistVálečná (vojenství)kořist|kořistní]] [[výzbroj]] a [[Vojenská výstroj|výstroj]], že pro nejasné vstupy žádné přesnější plány stvořit nešlo a oni sami jasně chápali, že povstání jako samostatná akce žádný dlouhodobý výhled nemá. Museli se tedy spolehnout na to, že jej nepotřebuje – takovýto přístup je vždy obrovským hazardem. Oni však předpokládali, že jde o riziko, které je nutno podstoupit. Navíc realita je taková, že podle dostupných vědomostí skutečně neměli důvody se obávat, že by se postup Rudé armády měl zastavit.

Situace byla prostá. Zemská armáda měla ve městě a jeho nejbližším okolí na 45 tisíc mužů, zbraněmi však mohla do určité míry vybavit jen asi 20 tisíc z nich. Potřebovala dosáhnout rychlého počátečního úspěchu, během kterého by díky překvapení přemohla početně slabší, ale skvěle vybavené německé jednotky, ovládla klíčové body ve městě minimálně za účelem vytvoření konsolidovaného bránitelného [[perimetr]]u a získala dostatek [[zbraň|zbraní]] a vojenského materiálu k vybavení ostatních bojovníků. Pro případné dlouhodobější akce bylo klíčové ovládnutí [[letiště]] a jeho okolí, což by umožnilo snadný přísun lidí a materiálu od spojenců. Tragédií povstání byl fakt, že v první den se nepodařilo splnit žádný z těchto bodů. Selhání velké části útoků na klíčové pozice ve městě, způsobené především únikem informací a z něho plynoucí ztrátou jakékoliv [[moment překvapení|výhody překvapení]], pohřbilo všechny připravené plány a přeměnilo povstání v jednu velkou heroickou [[improvizace|improvizaci]]. Pro povstalce bylo jediným štěstím, že improvizovala i druhá strana – ačkoliv německá správa s možností povstání musela počítat, zjevně nepovažovala za nutné vytvořit pro takovou situaci nějaké nouzové plány.

Většina povstalců byla mizerněnedostatečně vycvičena a měla jen minimální zkušenosti, vysokými kvalitami se vyznačoval pouze [[důstojnický sbor]] a několik málo [[veterán (voják)|veteránů]], tzv. „''[[cichociemni]]''“ (výsadkáři, příslušníci tajných odbojových jednotek vycvičení ve Velké Británii) a [[harcerství|harceři]]. Podpůrné jednotky a organizace byly z velké části zaplněné ženami a dětmi, ženy byly často ošetřovatelkami a spojkami, mladí harceři byli páteří [[Harcerská polní pošta|harcerské polní pošty]]. Později došlo i na zařazování dobrovolníků z řad dětí do bojových jednotek, velmi důležitou roli sehrály v bojích v [[kanalizace|kanálech]].

Předpokládaná pomoc Rudé armády se nikdy nedostavila. Po [[14. září|14. září]] se na křídle povstalců u [[Visla|Visly]] objevilo postupně 5 praporů ''[[1. polská armáda|1. polské armády]]'' (''Pierwsza Armia Wojska Polskiego'') [[Zygmunt Berling|generála Berlinga]], jediné jednotky [[Rudá armáda|Rudé armády]], která dosáhla fyzického dotyku s povstalci, a u níž nelze pochybovat o tom, že se o pomoc povstání skutečně vší mocí snažila. Kontakt se nepodařilo udržet a „Berlingovci“, kterým se od zbytku Rudé armády nedostalo žádné podpory, se museli ses strašlivýmivysokými ztrátami stáhnout zpět.

V průběhu bojů měli povstalci k použití pět kusů [[Obrněné vozidlo|obrněných vozidel]] ukořistěných na německé straně a jeden svépomocně vyrobený. Šlo o:

* [[Panther|PzKpfw. V Panther Ausf. G]]&nbsp;– elitní harcerský [[prapor Zośka]] [[2. srpen|2.&nbsp;srpna]] ukořistil dva provozuschopné stroje, které poté sloužily v&nbsp;improvizované tankové četě „Wacek“, kterou prapor na místě vytvořil. Jeden z&nbsp;nich („Marta“) hrál klíčovou roli při útoku na [[Věznice Gęsiówka|Gęsiówku]]. V&nbsp;Gęsiówce byla četa rozšířena o&nbsp;několik [[Židé|židovských]] dobrovolníků, kteří se ujali nelehké role mechaniků zodpovědných za jejich udržení v&nbsp;provozuschopném stavu. [[11. srpen|11.&nbsp;srpna]], po vypotřebování veškeré dělostřelecké munice, byly stroje na ústupu zničeny.<ref>oblitypolity benzínem a&nbsp;zapáleny; dle vzpomínky velitele tankové čety praporu Zośka, [[Wacław Micuta|Wacława Micuty]] alias „Wacka“, dostupné: http://www.zwoje-scrolls.com/zwoje40/text21p.htm<ref (navštívenoname="wacek" 18.&nbsp;7.&nbsp;2008)</ref>

* [[Hetzer|Jagdpanzer 38 (t) Hetzer]]&nbsp;– získán jeden stroj, pojmenován „''Chwat''“ (Odvážlivec). Původně jen částečně funkční, zabudován do barikády u&nbsp;[[Napoleonovo náměstí|Napoleonova náměstí]], poté opraven a&nbsp;ponechán na poště jako záloha. Do boje už ale nezasáhl, protože byl zasypán ruinami budovy při náletu. Po válce nejprve umístěn do muzea, ale později byl na příkaz komunistické vlády sešrotován.<ref>http: name="chwat" //www.diorama.pl/workbench_chwat.html</ref>

Vedení Zemské armády dlouho váhalo, na kdy určit „hodinu W“, nakonec vydalo [[31. červenec|31.&nbsp;července]] v&nbsp;17:30 pokyn, že nadejde nazítří v&nbsp;17:00.<ref name="timeline" /> Řada odborníků toto rozhodnutí později podrobila zdrcující kritice. Podle nich by bylo lepší zahájit boj [[noční přepad|nočními přepady]] a&nbsp;[[diverze|diverzními akcemi]], pro něž byly některé jednotky povstalců skvěledobře připraveny, a&nbsp;při nichž by se poněkud setřely i&nbsp;rozdíly ve výzbroji. Tento postoj má určitou logiku, na druhé straně je zde závažná námitka: zmíněný výcvik absolvovala jen část povstalců a&nbsp;povstání bylo nutně velkou masovou akcí&nbsp;– a&nbsp;pro rozsáhlé bojové akce s&nbsp;převážně nezkušenými jednotkami (probíhající zároveň ještě s&nbsp;mobilizací) není noc nejvhodnější. Každopádně závažný problém byl, že vše šlo příliš narychlo, takže se nepodařilo zavčas informovat všechny povstalecké jednotky, respektive všechny členy těchto jednotek. Mnoho životně důležitých akcí prvního dne bylo od počátku znevýhodněno buďto opožděným začátkem, nebo nekompletním stavem oddílů, které je měly provést.

Naprostou katastrofou pro povstalce byl fakt, že ztratili [[moment překvapení]]. Už veod 1413:00 propuklypropukaly (částečně díky aktivitám německých ozbrojených složek, částečně neopatrností či přílišnou horkokrevností některých povstalců a&nbsp;částečně protože probíhající mobilizace nemohla být zcela nenápadná) ozbrojené střety a&nbsp;přestřelky na místech jako [[Żoliborz]], [[Mokotów]], [[Czerniaków]], okolía [[Napoleonovov náměstí|Napoleonovacentru náměstí]]města.<ref apod.name="osprey1" /> To uvedlo do stavu bdělosti německé vojáky, ale tento fakt nepředstavoval zásadní problém, naopak mohl být výhodou, protože německé okupační orgány situaci mylně vyhodnotily jako neorganizované nepokoje. To by povstalcům spíše pomohlo, než uškodilo, protože hlavní cíle útoků by byly oslabeny o muže odeslané potlačit „lokální konflikty“. Pro povstání však vV 16:00 však obdržel [[Paul Otto Geibel]], velitel policie a SS ve [[Varšava|Varšavě]], varování před všeobecným povstáním i s hodinou W. Podle některých spekulací informace údajně pocházela od důstojníka ''[[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]]'', který se k ní dostal přes svoji tajnou polskou milenku (a její doporučení, aby tentokráte odjel trávit dovolenku raději někam mimo město). Hodina bohatě stačila k tomu, aby Geibel ukončil „hašení lokálních nepokojů“ a zkoncentroval své síly na klíčových pozicích. Špatně vybavené povstalecké jednotky v 17:00 už útočily proti profesionálně připravené obraně, která je čekala.

Výsledek prvních dvou dnů nebyl vůbec uspokojivý. Povstalci v mnoha oblastech utrpěli značné ztráty. V některých oblastech se nepodařilo dosáhnout splnění téměř žádného cíle a jednotky byly zahnány či se rozprchly do okolních lesů, v dalších byly úspěchy poloviční. Povstalecké území bylo scelené jen z části, kromě oblasti centra a starého města, kde vzniklo něco, co se při dobré vůli dalo nazvat bránitelným [[perimetr]]em (zde přidělené jednotky povstalců byly na svých akcích podpořeny elitními jednotkami [[Kedyw]]u), byly povstalecké pozice roztříštěny a postrádaly spolehlivé [[logistika|logistické]] spojení. Dobyta byla jen část důležitých cílů a center německého odporu, získána jen část plánovaného materiálu. Povstání na východním břehu [[Visla|Visly]] ve čtvrti [[Praga (Varšava)|Praga]] dosáhlo jen minimálních počátečních úspěchů (soustřeďovala se zde většina německé posádky, která navíc mohla rychle čerpat z podpory záložních frontových jednotek) a bylo defaktode facto rozpuštěno s tím, že povstalci mají buďto splynout s davem, nebo se pokusit spojit s úspěšnějšími jednotkami na levém břehu či mimo město, dostanou-li se k nim. Extrémně špatnou zprávou bylo zjištění, že obsazení kteréhokoliv z [[letiště|letišť]] je za současného stavu naprosto nereálné.

{{citát|* Zajatí povstalci budou popraveni bez ohledu na to, zda dodržují či nedodržují Ženevské konvence. <br /> * Neválčící obyvatelé, včetně žen a dětí, budou též popraveni. <br /> * Celé město bude srovnané se zemí, to jest domy, ulice, veřejné stavby i vše, co se v něm najde.|Rozkaz [[Heinrich Himmler|Heinricha Himmlera]] <ref>Z [[Heinrichname="himmler" Himmler|Himmlerova]] rozkazu, který byl vydán [[1. srpen|1. srpna]] [[1944]], bezprostředně po propuknutí povstání a Himmlerově rozhovoru s [[Adolf Hitler|Hitlerem]]. Rekonstrukce rozkazu vychází z výpovědi [[Erich von dem Bach-Zelewski|von dem Bacha-Zelewského]] před [[Norimberský proces|Norimberským tribunálem]]; Józef Wroniszewski: Ochota 1944. Warszawa: Wydawnictwo Ministerstwa Obrony Narodowej, 1970, str. 128-129.</ref>}}

Po 5. srpnu se situace povstalců začala prudce zhoršovat. Velení nařídilo [[evakuace|evakuaci]] některých naprosto neudržitelných enkláv a ustavilo nouzovou logistickou cestu mezi zbývajícími centry odporu, která vedla [[varšavské kanály|varšavskými kanály]].<ref name="sewers1" /> Pro ty byly vytvořeny zvláštní [[kanálové jednotky]], složené z velké části z dětí (normálně vzrostlý dospělý muž byl vzhledem k omezeným prostorám kanálů prakticky nepoužitelný). Povstalecká strana byla šokována brutalitou Němců, kteří masově vraždili každého, kdo jim padl do rukou, a používali při útocích na jejich pozice ženy a děti jako [[živé štíty]]. Toto jednání protivníka ovšem posílilo odhodlání povstalců bojovat a zbavilo je zábran v oblasti bojového nasazení žen a dětí, protože v situaci, kdy stejně všichni zemřou, už bylo zbytečné uvažovat o tom, zda je morální vystavovat je riziku. Do bojů a plnění nebezpečných úkolů byly nasazováni všichni jen trochu přijatelní dobrovolníci a dobrovolnice, kteří se přihlásili a pro které se (v prvním případě) podařilo najít zbraň. Obrana pracovala překvapivě efektivně a německé jednotky postupovaly jen pomalu a za cenu těžkých ztrát.

*Masové popravy v "Policejní čtvrti" - prvním místem masových poprav zajatců a obyčejných obyvatel centrální čtvti (Śródmieście) města bylo hlavní sídlo německé [[Sicherheitspolizei]] u Aleje Szucha. Němci a ukrajinské kolaborantské policejní složky zde povraždili 5&nbsp;000 až 10&nbsp;000 lidí (včetně žen a dětí).<ref> name="Antoni" Przygoński: Powstanie warszawskie w sierpniu 1944 r. T. I. Warszawa: PWN, 1980, str. 250.</ref>.

*[[Masakry ve varšavské čtvrti Wola|Vyvraždění čtvrti Wola]] - největší německou masovou vraždou bylo, hlavně ve dnech 5-7 srpna 1944, vyvraždění všech obyvatel varšavské čtvti Wola. Vraždění 40&nbsp;000 polských civilistů bylo doprovázeno znásilňováním a rabováním (podle některých odhadů až 65&nbsp;000 obětí).<ref>Piotr Gursztyn:name="piotr" Rzeź Woli. Zbrodnia nierozliczona. Warszawa: Wydawnictwo DEMART SA, 2014.</ref>.

*Vyvraždění čtvrti Ochota - vyvražďování obyvatel čtvrti "Ochota" probíhalo ve dnech 4-25 srpna 1944. Němci zde zavraždili kolem 10&nbsp;000 polských civilistů. Na vraždění se zde podílely kolaborantské ruské oddíly RONA, které ve Varšavě měly na svědomí obzvlášť brutální masové znásilňování a vraždění.<ref> name="Lidia" Ujazdowska: Zagłada Ochoty. Warszawa: Wydawnictwo Fronda, 2005.</ref>.

*Ostřelování obydlených čtvrtí těžkým dělostřelectvem - během povstání Němci ostřelovali civilní čtvrtě těžkým dělostřelectvem: např. [[Karl-Gerät]] (600 mm), [[35.5 cm Haubitze M1]] (355 mm), [[Sturmtiger]] (380 mm) a dalšími těžkými zbraněmi. Jeden zásah z těchto zbraní (zvláště 2 tuny vážící střela děla Karl-Gerät) okamžitě ničil celé mnohopatrové činžovní domy, při čemž umíraly stovky civilistů ukrývajících se ve sklepech.<ref> name="Marcin" Bryja: Artyleria niemiecka 1933-1945. Warszawa: Wydawnictwo Militaria, 1996</ref>.

Na začátku října došlo k jednání o [[kapitulace|kapitulaci]]. Němci už nebyli tak silní, takže souhlasili s tím, aby příslušníci Zemské armády byli považováni za pravidelné vojsko, takže půjdou do zajetí a bude s nimi zacházeno podle [[Ženevské úmluvy|třetí ženevské úmluvy]].<ref name="Pomian" /> V okamžiku kapitulace Němci opravdu většinou dodrželi slovo, přičemž většina jeho porušení zřejmě byla způsobena neinformovaností. Vojáci Zemské armády a hlavní velitel Tadeusz Bór-Komorowski přešli většinou do zajetí, část se pokusila splynout s civilním obyvatelstvem, které bylo vysídleno (říkalo se tomu ''evakuace'') a do opuštěného města vkročilyvstoupily speciální ženijní oddíly s rozkazem celé město zničit. Předtím však bylo město vyrabováno a veškeré věci byly posílány do koncentračních táborů, kde je vězňové měli roztřídit, a pak byly dále využity v Německu.

Ačkoliv se to komunističtí a sovětští historici snažili popírat, povstání mělo nepřehlédnutelný dopad na operace na východní frontě. Němci v bitvě utrpěli nemalé ztráty - podle propočtů [[Erich von dem Bach-Zelewski|Ericha von dem Bacha]] asi 26 tisíc lidí (17 tis.tisíc zabitých a 9 tis.tisíc zraněných) - likvidací povstání byly 63 dnů vázány jejich nemalé síly, ztratili možnost využívat přes Varšavu vedoucí logistické trasy a nemohli ji využít jako pevnost, o niž by se jejich vojska opírala. Statečnost, vytrvalost a houževnatost povstalců udělala na německou stranu velký dojem, [[Heinrich Himmler]] neváhal srovnat boje o Varšavu s [[Bitva u Stalingradu|boji o Stalingrad]].

<references />