Lokomotiva 363: Porovnání verzí

Po úspěšném zkušebním provozu prototypů, jenž vykázaly vynikající výsledky, bylo přikročeno k sériové výrobě. První sériové lokomotivy přišly na podzim roku [[1984]] do depa [[Přerov]] a byly nasazeny na vlaky na [[Železniční trať Přerov–Břeclav|břeclavské trati]], zatímco prototypy zůstaly po dlouhá léta v Jihlavě, a až roku [[1996]] byly přes Přerov předány do [[Brno|Brna]], kde jsou dodnes. Další vyrobené kusy byly dodávány do ostatních velkých dep na stycích obou proudových soustav, jimiž byla depa v Plzni, Praze, [[České Budějovice|Českých Budějovicích]] a [[Bratislava|Bratislavě]]. Postupně byly doobjednávány další série a nakonec bylo celkem v pěti sériích vyrobeno 181 lokomotiv; poslední lokomotivy páté série byly dodány do Bratislavy v roce [[1990]]. Mimo tuto číselnou řadu byl v roce 1987 vyroben stroj 362.001 s převodem pro rychlost 140 km/h. Přestože byla plánována hromadná výroba i těchto upravených lokomotiv, nakonec k ní nedošlo a lokomotivy byly na rychlost 140 km/h „zrychlovány“ až mnohem později (viz dále).

Během více než 30 let provozu lokomotivy sloužily na většině elektrifikovaných tratí napříč celým bývalým Československem, od [[Františkovy Lázně|Františkových Lázní]] po [[Čierna nad Tisou|Čiernou nad Tisou]]. Za dob působení v depu na [[Praha Masarykovo nádraží|Masarykově nádraží]] v Praze byly lokomotivy nasazovány i na prestižní vlaky kategorie [[EuroCity|EC]] mezi Prahou a Bratislavou, toto je však po jejich odchodu z Prahy již minulostí. V osobní dopravě však vždy patřily mezi jejich výkony dálkové rychlíky a osobní vlaky na tratích mezi oběma napájecími soustavami. Na nákladních vlacích jsou jejich doménou nákladní expresy a těžké vlaky mezi velkými železničními uzly, jezdí takto například mezi [[Bohumín|Bohumínem]] a [[Břeclav|Břeclaví]] či na trati [[Železniční trať Bratislava–Žilina|Bratislava – Žilina]].

Na [[Slovensko|Slovensku]] je situace obdobná - ažvšechny na jednu výjimkulokomotivy jsou všechny lokomotivy dislokovány v Bratislavě a jsouhlavní prací pro používányně kje vedení těžkých rychlíků na hlavní trati do [[Žilina|Žiliny]] a [[Košice|Košic]], případně až [[Trebišov|Trebišova]]. Po dodávkách rekonstruovaných lokomotiv řady [[Lokomotiva 361|361]] (vznikly z řady [[Lokomotiva 163|163]] a s řadou 363 nemají nickromě tvaru skříně mnoho společného) ale jejich pozice v osobní dopravě na této trati mírně upadla, proto byla část lokomotiv převedena na zastávkovýchtrať osobníchdo vlacích[[Zvolen|Zvolena]] a rychlících[[Banská seBystrica|Banské aleBystrice]], objevujíkde inahradila nadálestarší stroje řady [[Lokomotiva 240|240]].

Přestože jsou lokomotivy v rámci prováděných periodických oprav lakovány do korporátních nátěrů (u ČD stylu [[Najbrt (korporátní styl ČD)|Najbrt]], u ZSSK Blonski), je několik lokomotiv opatřeno historizujícími „retro“ nátěry. U ČD jsou těmito stroji lokomotivy 362.001 (původní první prototyp po zrychlení v atypickém modro-oranžovém továrním schématu, ve kterém opustilaopustil výrobní závod)<ref>Retro lokomotiva 362.001 http://www.strojvedouciplzen.cz/index.php?page=galerie&id=3949</ref> a 078 (klasické modré schéma se žlutým výstražným pruhem), na Slovensku je takovýmto zástupcem jediná žilinská lokomotiva 363.136.

Od počátku provozu jsou lokomotivy podrobovány nejrůznějším úpravám a drobným rekonstrukcím s cílem zvýšit jejich spolehlivost a užitnou hodnotu. Jako ty nejdůležitější je možno jmenovat postupné dosazení elektronických rychloměrů Metra (u některých strojů UnicontrolsUniControls), montáž novějších typů sběračů, modernizace klimatizačního systému, výměny původních brzdových špalků za modernější metal-keramické a mnoho jiných.

Vzhledem k nerealizovaným dodávkám lokomotiv řady 362 s převodem pro rychlost 140 km/h začal být po roce [[2000]] zřejmý nedostatek lokomotiv, schopných dosáhnout této rychlosti. První lokomotivy řady 363 byly sice „zrychleny“ už mezi lety [[1993]] a [[1994]], jednalo se ovšem o malý počet (9 strojů), který nemohl stačit. V roce [[2002]] proto byly zahájeny práce na úpravách lokomotiv ve větší míře. Až do roku [[2008]] byly praktikovány výměny podvozků a nápravových převodovek se stroji řady [[Lokomotiva 162|162]], kterým tímto naopak klesla maximální rychlost na 120 km/h a byly přeznačeny na řadu 163.2. Po tomto datu začaly být vyráběny nové nápravové převodovky určené pro zrychlení lokomotiv a při rekonstrukci tak dojde k jejich výměně přímo na lokomotivě. Stroje byly následně označeny řadou [[362]], při zachování původního inventárního čísla. Tímto způsobem pak byly upraveny téměř všechny zbývající lokomotivy ČD - v roce [[2015]] zbývá lokomotiv pro nižší rychlost méně než deset. Na Slovensku bylo k rekonstrukcím přistoupeno podobně, zrychlené lokomotivy ale obdržely označení navazující na původní prototyp 362.001. Ve všech případech dostaly upravené lokomotivy také tlumiče vrtivých pohybů, došlo k úpravám zabezpečovače, dosazena byla nová okna s dvojitými bezpečnostními skly a provedeny byly i další změny, aby lokomotivy vyhověly legislativě, podmiňující provoz rychlostí nad 120 km/h. U nákladních dopravců tyto rekonstrukce prováděny nejsou, vzhledem k nemožnosti využití vyšší rychlosti při vozbě těžkých souprav.

I přesto, že lokomotivy v mnohém předběhly svou dobu a po mnoho let byly po technické stránce špičkou, patří dnes již mezi poměrně zastaralé typy. V nejbližší době se plánuje jejich částečná náhrada moderními elektrickými jednotkami [[InterPanter]] (první jednotky testovány na rameni Brno – Břeclav – Olomouc v listopadu 2015) na některých rychlíkových vozebních ramenech (Praha – Brno, Brno – [[Šumperk]] aj.), čímž by měla potřeba lokomotiv klesnout. Celkem byje ale stále měla v provozu vydržetpočítáno s většinavětšinou lokomotiv, jelikož adekvátní náhrada není na obzoru. V nákladní dopravě si své postavení taktéž nadále drží, dodané rekonstruované lokomotivy řady 363.5 pro ČDC jsou totiž určeny mimo jiné i pro mezinárodní vozbu a na domácích výkonech jsou lokomotivy „klasické“ řady 363 nenahraditelné.