Věra Šťovíčková-Heroldová: Porovnání verzí

'''Věra Šťovíčková-Heroldová''' ([[3. listopad]]u [[1930]] [[Praha]] – [[30. říjen|30. října]] [[2015]] Praha) byla česká rozhlasová novinářka a překladatelka.
== Životopis ==
Po maturitě v roce 1949 nastoupila do [[Československý rozhlas|Československého rozhlasu]], odkud byla vyhozena roku 1970 v rámci [[normalizace|normalizačních]] čistek. Od roku 1959 byla zpravodajkou rozhlasu v [[Afrika|Africe]] a o svém tamním působení vydala čtyři knihy reportáží (''Africké perokresby'' roku 1960, ''Afrika rok jedna'' 1963, ''Prostor pro naději'' 1967 a ''Bouře nad rovníkem'' 1967). Po odchodu z rozhlasu byla krátce asistenkou v [[Náprstkovo muzeum|Náprstkově muzeu]] a především se věnovala překladům beletrie z angličtiny a francouzštiny. Podepsala [[Charta 77|Chartu 77]]. Protože v 70. a 80. letech nesměla publikovat, vydávala své překlady pod jmény přátel (Libuše Boháčková, Věra Bystřická, Zlata Černá, Josef Kandert, [[Hana Knížková]], Greta Mašková, Eva Musilová, [[Dušan Zbavitel]]).
Jejím manželem byl etnolog a orientalista [[Erich Herold]] (1928–1988), zaměstnanec [[Náprstkovo muzeum|Náprstkova muzea]]. Společně s nímžním do češtiny přeložiliVěra Šťovíčková přeložila klasickou knihu Jamese Frazera ''[[Zlatá ratolest]]''.