Atomový orbital: Porovnání verzí

Typy orbitalů jsou dány [[hlavní kvantové číslo|hlavním]] a [[vedlejší kvantové číslo|vedlejším]] [[Kvantové číslo#Elektron v atomu|kvantovým číslem]] daného elektronového stavu. Tvarovou formu daného typu určuje také [[magnetické kvantové číslo]].

 

 

[[Hlavní kvantové číslo]] má vliv především na '''velikost''' orbitalu. Čím je kvantové číslo ''n'' větší, tím větší je jeho energie a tím větší je také oblast pravděpodobného výskytu elektronu od jádra. Hlavní kvantové číslo nemá vliv na směrové rozložení pravděpodobnosti výskytu elektronu, projevuje se však v radiálním směru (tj. podle poloměru od středu atomového obalu, tedy od jádra): Pro vyšší ''n'' se v radiálním průběhu objevují body, ve kterých vlnová funkce přechází mezi zápornými a kladnými hodnotami, v okolí těchto bodů pravděpodobnost výskytu elektronu klesá a v bodě přechodu je nulová. Takové body nulové pravděpodobnosti výskytu leží na tzv. ''nodálních plochách'', kterých je (''n'' - 1).

Každý elektronový stav (daný vedle kvantových čísel ''n'', ''l'' a ''m'' ještě spinovým kvantovým číslem ''s'') může být v souladu s [[Pauliho vylučovací princip|Pauliho vylučovacím principem]] obsazen pouze jedním elektronem; každý typ orbitalu proto může být obsazen počtem elektronů, daným dvojnásobkem (2 elektrony lišící se svým spinem) jeho degenerace.

 

 

Zaplnění orbitalů elektrony určuje pro jednotlivé atomy v základním stavu [[Elektronová konfigurace#Výstavbový princip|výstavbový princip]], vyplývající z minimalizace potenciální energie elektronového obalu.