Strana komunistické obnovy: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
EO - přidán 1x link; Média (P. Ferrero); text - předseda strany P. Ferrero. značka: editace z Vizuálního editoru |
m Oprava „mimojiné“ na „mimo jiné“; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Infobox politická strana
| název_strany
| domácí_název
| zkratka
| kód_barvy
| logo_strany
| předseda
| mluvčí
| založení
| státní_příspěvek
| ideologie
| pozice
| mládežnická
| evropská_strana
| skupina_EP
| barva
| internetové_stránky
}}
[[
'''Strana komunistické obnovy''' ({{cizojazyčně|it|Partito della Rifondazione Comunista}}, ''PRC'') je [[Itálie|italská]] [[eurokomunismus|eurokomunistická]] strana. Vznikla v roce [[1991]] z části bývalé [[Italská komunistická strana|Italské komunistické strany]] ({{cizojazyčně|it|Partito Comunista Italiano}}, ''PCI''), která odmítla její přerod na stranu [[sociální demokracie|sociálně demokratického]] typu ({{cizojazyčně|it|Democratici di Sinistra}}, ''[[Demokraté levice]]''). Do nově vzniklé strany se zapojila také zaniklá [[Proletářská demokracie]] ({{cizojazyčně|it|Democrazia Proletaria}}).
PRC je součástí [[Strana evropské levice|Strany evropské levice]], v [[Evropský parlament|Evropském parlamentu]] je sdružena ve frakci [[Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice|UEL/NGL]]. Členové a sympatizanti strany mladší 30 let jsou seskupeni v organizaci ''Mladí komunisté'' ({{cizojazyčně|it|Giovani Comunisti}}). PRC vydává deník ''Liberazione''.
Řádek 32:
Ve volbách v roce [[1996]] PRC obdržela 3 213 748 hlasů (tj. 8,6 %) a 35 mandátů. Poté podporovala vládu [[Romano Prodi|Romana Prodiho]], ale v roce [[1998]] přešla do opozice a vláda ztratila většinu. V roce [[1998]] se ze strany vyčlenila [[Strana italských komunistů]] ({{cizojazyčně|it|''Partito dei Comunisti Italiani''}}, ''PdCI''). V prosinci téhož roku proběhl třetí konres strany.
18.-21. března [[1991]] proběhl čtvrtý kongres strany, který se
Ve volbách v roce [[2001]] kandidovala samostatně, ačkoliv většina levicových stran (včetně PdCI) se sdružila do koalice Olivovník. PRC obdržela 1 868 659 hlasů (tj. 5,0 %) a 11 sněmovních křesel (5,1 % hlasů a 4 mandáty ve volbách do senátu). V dubnu [[2002]] proběhl pátý a v březnu [[2005]] šestý celonárodní kongres.
Řádek 41:
== Ideologická orientace strany ==
PRC zastává pozice blízké [[Eurokomunismus|eurokomunismu]], distancuje se od [[stalinismus|stalinistické]] podoby socialismu. Aktivně se účastní anti-[[globalizace|globaližačního]] hnutí, zastává [[pacifismus|pacifistické]] postoje.
V rámci strany existovalo i [[trockismus|trockistické]] křídlo, které ale částečně v roce [[2006]] stranu opustilo a založilo [[Komunistická dělnická strana|Komunistickou dělnickou stranu]] ({{cizojazyčně|it|''Partito Comunista dei Lavoratori''}}), v roce [[2007]] pak vznikla ještě [[Kritická levice]] ({{cizojazyčně|it|''Sinistra Critica''}}).
== Externí odkazy ==
* [http://www.rifondazione.it/primapagina/ Oficiální web]
* [http://www.paoloferrero.it/2012/ Osobní stránka Paola Ferrery]
[[Kategorie:Politické strany v Itálii]]
| |||