Jednání: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m úprava |
→Sociologie: Rozšíření o poznatky Maxe Webera. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 12:
== Sociologie ==
Jednání
Společenské jednání, to jest jednání obrácené vůči jiným lidem a skupinám, je podle [[Max Weber|Maxe Webera]] hlavním předmětem [[sociologie]]. V tomto spíše individualistickém a [[nominalismus|nominalistickém]] pojetí tvoří totiž společnost právě vztahy a jednání mezi jejími členy. [[Niklas Luhmann]] a další dokonce za jednání, tvořící společnost, pokládají pouze [[komunikace]]. Teprve komunikacemi a výměnami vznikají společenské struktury, [[instituce]] a [[organizace]], které pak ovšem jednání významně ovlivňují a určují. Předmětem sociologie pak nejsou sami lidští či skupinoví aktéři, nýbrž pouze jejich pozorovatelná jednání, vztahy a struktury.<ref>N. Luhmann, ''Das Recht der Gesellschaft''. Frankfurt 1997. </ref> Tak se do jisté míry vrací k pojetí [[Émile Durkheim]]a, pro něhož východiskem sociologie musí být „sociální fakta“, instituce a struktury. ▼
je činnost mající cíl a plán k jeho realizaci. Zahrnuje analýzu situace a
předpoklad určitého výsledku. V sociologii je jednání spjato s reakcí jiné
osoby (či jiných osob). <ref>{{Citace monografie|příjmení = Petrusek|jméno = Miloslav|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Velký sociologický slovník|vydání = 1|vydavatel = Karolinum|místo = Praha|rok = 1996|počet stran = |strany = 462|isbn = 80-7184-164-1}}</ref> Podle [[Max Weber|Maxe Webera]] je sociální jednání takové jednání,
které se svým smyslem míněným jedním nebo více jednajícími vztahuje
▲
Významově podobná činnost jednání je chování. Max Weber
vymezuje jednání jako takové chování, které má subjektivní smysl pro svého nositele.
Smysl Weber rozděluje na faktický a subjektivní. Faktický smysl se snaží
vysvětlit jednání jednotlivců či celých skupin, subjektivní smysl se o něco
takového nepokouší a právě subjektivním smyslem se podle Webera sociologie jako
empirická věda zabývá. Sociologie se nesnaží najít normativně správný platný
smysl, na rozdíl od jiných věd jako je etika, estetika, či právo. Pojmy
smysluplné a reaktivní (tedy na něco reagující a ne dopředu promyšlené) jednání
nejsou jasně vymezeny a někdy se překrývají (například tradiční jednání). Typem
sociálního jednání je také zvyk a mrav.
Součástí jednání je i reakce na něj. K tomu je důležité
jednání porozumět. Max Weber rozděluje porozumění na dvě kategorie.
1) porozumění aktuální – aktuálně rozumíme racionálním
výrokům, např. 1 + 1 = 2, nebo i jednání iracionálnímu, které můžeme
vypozorovat ze změn v obličeji (hněv, smutek)
2) porozumění vysvětlující – při vysvětlujícím porozumění
jednání nejenom rozumíme, ale zároveň ho můžeme dát do souvislostí. Pokud někdo
vysloví výrok 1 + 1 = 2, dokážeme jej nejen pochopit, ale i zasadit do
souvislostí, např. vyučování v základní škole, jednoduché počty apod.
Porozumění ve všech těchto případech znamená uchopení míněného
smyslu výkladem. Buď při historickém zkoumání jednání (tedy opravdu, reálně
míněného smyslu) nebo při sociologickém výzkumu (tedy smyslu přibližného) a
konečně vědecky (tedy smyslu čistého, ideálního typu).<ref name=":0" />
== Právo ==
| |||