Sýkora koňadra: Porovnání verzí

'''Sýkora koňadra''' (''Parus major'') je malý druh pěvce z čeledi [[Sýkorovití|sýkorovitých]]. Jedná o největší a nejrozšířenější ze všech evropských druhů [[sýkora|sýkor]]. Původně dávala přednost listnatým lesům, ale dnes žije také v parcích a zahradách a velmi dobře se naučila využívat blízkosti lidí ve svůj prospěch. Koňadra je poměrně výrazně zbarvená. Má žluté břicho s podélným černým pruhem, černou čepičku a černě lemované bílé líce. V létě se živí [[hmyz]]em, ale v zimě musí přejít na semena s vysokým obsahem tuku, která často nachází na krmítkách (nejlépe [[slunečnice]]) a je ochotna si pro ně přiletět až na lidskou ruku.

Tvoří zřejmě [[superspecies]] se [[Sýkora středoasijská|sýkorou středoasijskou]] (''Parus bokharensis''), [[Sýkora zelenohřbetá|sýkorou zelenohřbetou]] (''P. monticolus'') a [[Sýkora zelenohřbetá|sýkorou indickou]] (''P. nuchalis''). Zeměpisná proměnlivost je složitá, zčásti klinální. Celkem 34 poddruhů se obvykle rozlišuje do tří skupin: „''major''“ s 12 poddruhy žijícími na západě Palearktidy, „''cinereus''“ se 13 poddruhy obývajícími jihovýchodní Asii a „''minor''“ s 9 poddruhy ve východní Palearktidě. V Evropě se vyskytuje celkem 7 poddruhů z 1. skupiny:<ref name="stastnyhudec">{{citace monografie|příjmení=Hudec|jméno=K. a kol.|titul=Fauna ČR. Ptáci 3|rok=2005|vydavatel=Academia|místo=Praha|isbn=80-200-1113-7}}</ref>

Létá vlnkovitě a&nbsp;rychle.

Sýkora koňadra má palearktické rozšíření, zahrnující celý Palearkt od Irska až po Kamčatku a také jihovýchodní Asii, Malajsii a Indonésii. Převážně stálý druh, ptáci ze severských populací jsou částečně tažní. V Evropě patří k nejhojnějším ptačím druhům. Od 70. let 20. století jsou její stavy v naprosté většině evropských zemí stabilní a druh je proto považován za zabezpečený. Vyhledává zvláště listnaté lesy, ale žije i&nbsp;ve&nbsp;smíšených a jehličnatých porostech, stejně jako v zahradách, parcích, sadech apod.<ref name="stastnyhudec"/><ref name="cepak">{{citace monografie|příjmení=Cepák|jméno=J. a kol.|titul=Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky|vydavatel=Aventinum|rok=2008|místo=Praha|isbn=978-80-86858-87-6}}</ref>

Hnízdí jednotlivě, teritoriálně a [[Monogamie|monogamně]], vzácně byla zjištěna i [[bigamie]]. Páry se vytvářejí většinou nově po rozpadu zimních hejn. Velikost teritoria je variabilní a v závislosti na prostředí se pohybuje mezi 0,4-3,0 ha.<ref name="stastnyhudec"/>

Přirozené hnízdění je v&nbsp;dutinách stromů, je však velmi přizpůsobivá a tak vedle běžně obsazovaných hnízdních budek může zahnízdit i na řadě jiných míst (v&nbsp;hromadách dříví, kovových trubkách, dutinách zdí, starých hnízdech strak a&nbsp;veverek, ale i&nbsp;v&nbsp;zemních děrách). Hnízdo staví samotná samice z mechu prokládaného trávou, kořínky a lišejníky, kotlinku vystýlá trávou, rostlinným chmýřím, srstí a někdy i peřím. Stavba trvá obvykle 2-6 dnů, ale v případě prvního hnízdění může trvat i mnohem déle (až 20 dnů). Běžně hnízdí 2x ročně od dubna do července. Velikost snůšky závisí zejména na množství potravy, ale i na době hnízdění, stáří samice a dalších faktorech; obvykle čítá 7-12 bílých, červenohnědě skvrnitých vajec o rozměrech 17,6 x 13,4 mm a průměrné hmotnosti 1,6&nbsp;g. Snášena jsou denně, někdy také 2 vejce za 1 den, 3 vejce za 2 dny nebo naopak s jednodenní pauzou. Délka sezení je 12-17 dnů, sedí pouze samice, kterou samec krmí. Mláďata se líhnou během 1-3 dnů, jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 14–23&nbsp;dnech. V případě 1. hnízdění jsou krmena dalších 6-8 dnů, při 2. hnízdění dvakrát déle. S&nbsp;rodiči setrvávají i&nbsp;přes zimu a&nbsp;ještě v&nbsp;prvním roce života pohlavně dospívají.<ref name="stastnyhudec"/>

|titul=Hnízdní ztráty dutinových pěvců: sezonní vlivy a reprodukční odpovědi

|titul=Great Tits (Parus major) Reduce Caterpillar Damage in Commercial Apple Orchards

|periodikum=PLoS ONE

|periodikum=Nature

|jméno=L.

|strany=43-53

|periodikum=Biology Letters

|ročník=6