Pažní kost: Porovnání verzí

Tělo plynule přechází v distální konec, který se příčně rozšiřuje ve válcovitý ''condylus humeri'', který má dvě části -– vnitřní kladku (''trochlea humeri''), která nese kloubní plochu pro spojení s loketní kosti, a zevně kulovitou hlavičku (''capitulum humeri''), která se spojuje s kostí vřetenní. Nad kladkou je na přední straně kosti mělká jamka ''fossa radialis'', na zadní straně pak hluboká a prostorná loketní jáma, ''fossa olecrani'', do které při pohybu v kloubu zapadá okovec (neboli ''olecranon'') loketní kosti.

Pažní kost během embryonálního vývoje vzniká z [[chrupavka|chrupavčitého]] základu, který postupně kostnatí ze šesti [[osifikační bod|osifikačních bodů]]. Tělo osifikuje už během intrauterinního vývoje, epifýzy a zvláště pak ''tuberculum majus'' a epikondyly osifikují až po narození. Tohoto faktu se využívá při zjišťování stáří koster -– v pěti letech po narození dojde ke spojení hlavice a velkého a malého hrbolku, ty se pak okolo dvanáctého roku připojí k tělu kosti. Asi kolem 17 let dojde k úplné osifikaci kladky, hlavičky a laterálního epikondylu, kteréžto se spojí s tělem, a naposledy, okolo 18. roku, je dokončeno kostnatění mediálního epikondylu.