Josef Václav Myslbek: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění vnutřní odkaz socha j. žižky v čáslavi |
doplnění citací o generaci Národního divadla, spolupráci s Ant Wiehlem a společenských aktivitách |
||
Řádek 20:
Většinu života prožil v Praze. V letech [[1872]]–[[1873]] byl na studijním pobytu v Drážďanech v ateliéru [[Ernst Julius Hähnel|Ernsta Julia Hähnela]]. Roku [[1878]] podnikl krátkou, ale důležitou cestu do [[Paříž]]e; navštívil [[Louvre]], kde se seznámil s moderním francouzským sochařstvím.
Byl příslušníkem tzv.
| příjmení = Lacina
| jméno = Vlastislav
| titul = Daubek, Josef Šebestián
| příjmení sestavitele = Vošahlíková
| jméno sestavitele = Pavla
| sborník = Biografický slovník českých zemí, 12. sešit. D–Die
| vydavatel = Libri
| místo = Praha
| rok vydání = 2009
| isbn = 978-80-7277-415-9
| url = http://www.hiu.cas.cz/cs/download/pracovnici-hu-publikuji/daubek_eduardbscz13_10.pdf
| strany = 133
}}</ref> majitel velkostatku [[Liteň]] a [[Brněnec]], který navázal na mecenášství svého otce [[Josef František Doubek|Josefa Františka Doubka]]. Spolu s Myslbekem patřili do okruhu Daubkových hostů další přední umělci [[František Ženíšek]], [[Mikoláš Aleš]], [[Václav Brožík]], [[Vojtěch Hynais]], [[Antonín Wiehl]], [[Max Švabinský]]. Daubek je podporoval zadáváním uměleckých zakázek i možností tvůrčího pobytu na svých statcích. Wiehl společně s Myslbekem a Pirnerem pro Daubka navrhli [[Hrobka rodiny Daubkovy|Hrobku rodiny Daubkovy]]<ref name="Bojarová2">{{Citace periodika
| příjmení = Bojarová
| jméno = Martina
| titul = Hrobka rodu Daubků od Antonína Wiehla v Litni na Berounsku.
| periodikum = Památky středních Čech
| ročník = 18
| číslo = 2
| strany = 22-27
| url = http://www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/publikace-a-dokumenty/nove-publikace/2005/2005-01/
| datum_přístupu = 2014-11-30
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Podlaha
| jméno = Antonín
| titul = Posvátná místa království Českého. Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů a jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v království Českém. Řada první: Arcidiecese Pražská, Díl II., Vikariáty: Berounský, Bystřický a Plzeňský. Sepsal Antonín Podlaha.
| vydavatel = Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého
| místo = Praha
| rok = 1908
| počet_stran = 230
| kapitola = 6.Liteň, fara
| strany = 61-67
| jazyk = česky
| vydání = první
| rok_tisku = 1908
| edice = Knih "Dědictví Svatojanského" čís. 101.
| subedice = Podíl údů "Dědictví Svatojanského" na rok 1908 čís. 3
}}</ref><ref name="Nemovité památky">{{Citace elektronické monografie
| titul = [[Ústřední seznam kulturních památek České republiky]]. Číslo rejstříku 34255/2-345
| vydavatel = Národní památkový ústav v Praze
| datum_přístupu = 2015-09-22
| místo = Praha
| url = http://monumnet.npu.cz/pamfond/list.php?hledani=1&CiRejst=34255/2-345
| jazyk = česky
}}</ref>
Myslbek navštěvoval i umělecký kroužek v Kavárně Union na Národní třídě čp. 524/I, kde se scházeli [[Mikoláš Aleš]], [[František Ženíšek]], [[Josef Václav Myslbek]], [[Alois Jirásek]] a další.<ref name="Wirth2">{{Citace monografie
| příjmení = Wirth
| jméno = Zdeněk
| titul = Antonín Wiehl a česká renesance
| vydavatel = Jan Štenc
| místo = Praha
| rok = 1921
| počet_stran = 27
| strany = 2
| isbn =
| jazyk = česky
| vydání = první
| rok_tisku = 1921
| poznámka = Zvláštní otisk ze sborníku Umění
}}</ref>
V roce [[1885]] se stal profesorem na [[Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze|Umělecko-průmyslové škole]], roku [[1896]] přešel na Akademii výtvarných umění, kde učil až do odchodu do důchodu v roce [[1919]].
Řádek 29 ⟶ 90:
[[Soubor:J.V.Myslbek,-František-Palacký,-Praha.jpg|thumb|left|Josef Václav Myslbek, busta Františka Palackého]]
Jeho sochařské dílo bylo od počátku ovlivněno [[klasicismus|klasicismem]], [[novorenesance|novorenesancí]], [[Starověk|antikou]] a [[secese|secesí]]. Tematická orientace Myslbekovy tvorby vychází z idejí českého národního obrození. Z umělců měl na něj významný vliv malíř [[Josef Mánes]] – podobně jako on vytvářel typy českých bájných hrdinů i skutečné osobnosti české historie.
Zvlášť intenzívní byla Myslbkova spolupráce s [[Antonín Wiehl|Antonínem Wiehlem]], se kterým realizoval kromě [[hrobka rodiny Daubkovy|hrobky rodiny Daubkovy]] v [[Liteň|Litni]] i další návrhy [[pomník]]ů, [[náhrobek|náhrobků]] a [[Pamětní deska|pamětních desek]]<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Volavka
| jméno = Vojtěch
| titul = Josef Václav Myslbek / fotografoval Josef Ehm ; [úvod napsal Vojtěch Volavka ; úpravu navrhl a řídil Emanuel Purghart]
| vydavatel = V. Neubert a synové
| místo = Praha
| rok = 1942
| počet_stran = 125
| isbn =
| jazyk = česky
}}</ref>[[Pomník Jana Žižky v Čáslavi]], pamětní desky [[Jindřich Fügner|Jindřicha Fügnera]] a [[Jan Evangelista Purkyně|Jana Evangelisty Purkyně]] v Praze a návrhy pomníků v [[Bělehrad]]ě a [[Milán]]ě.<ref name="Wirth20">{{Citace monografie
| příjmení = Wirth
| jméno = Zdeněk
| titul = Antonín Wiehl a česká renesance
| vydavatel = Jan Štenc
| místo = Praha
| rok = 1921
| počet_stran = 27
| strany = 20, 24
| isbn =
| jazyk = česky
| vydání = první
| rok_tisku = 1921
| poznámka = Zvláštní otisk ze sborníku Umění
}}</ref> Myslbek s Wiehlem spolupracoval také na výzdobě navrhovaných nájemních domů. Oba umělci pro svou spolupráci používali v korespondenci mezi sebou s [[nadsázka|nadsázkou]] názvu ''Wiehl Mýsa comp'' Později po ukončení aktivní spolupráce se titulovali a podepisovali jako "tvůj bývalý Hofbildhauer" a "tvůj bývalý Hofarchitekt".<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Kudláčová
| jméno = Markéta
| titul = Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci
| periodikum = Dějiny a současnost
| ročník = 2006
| číslo = 12
| url = http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2006/12/architekt-souladu-/
| datum_přístupu = 2014-11-30
}}</ref> Pří stavbě [[Městská spořitelna pražská v Rytířské ulici|Městské spořitelny pražská v Rytířské ulici]] v letech 1891 - 1894, Myslbek vykonával dozor na prací svých žáků Fr. Hoška, St. Suchardy a G. Zoula jako ředitel [[Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze|c. a k. uměleckoprůmyslové školy]].<ref name="Nová5">{{Citace monografie
| titul = Nová budova Městské spořitelny pražské
| url = http://kramerius.mlp.cz/kramerius/MShowMonograph.do?id=2788
| vydavatel = Městská spořitelna pražská
| místo = Praha
| rok = 1894
| počet_stran = 17 s., 42 il.
| strany = 5
| isbn = null
| jazyk = česky
| korporace = Městská spořitelna pražská
| vydání = první
| rok_tisku = 1894
| rok_copyrightu = 1894
}}</ref>
Jeho sochařskou tvorbu lze rozdělit na idealizovanou (báje, z historie vycházející tvorba) a realistickou (tzv. monumentální realismus). V realismu uplatňuje zásady klasické harmonie („Kardinál Bedřich Schwarzenberg“, „Humanita“ či „Oddanost“). Vrcholem Myslbekovy monumentálně realistické tvorby je pak jezdecká [[Pomník svatého Václava|socha sv. Václava]], umístěná na pražském Václavském náměstí. Na tomto díle pracoval přes třicet let.
Nezůstával jen u tvorby monumentálních děl, nezanedbatelnou součástí jeho díla je činnost portrétistická, návrhy náhrobků a reliéfy, včetně medailí. Je autorem sochařských portrétů mnoha významných osobností [[19. století]], např. [[František Palacký|Františka Palackého]] na průčelí domu v Palackého ulici v Praze, kde Fr. Palacký žil a zemřel, [[František Ladislav Rieger|Františka Ladislava Riegra]], [[Vojtěch Lanna|Vojtěcha Lanny]] (v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze)
| |||