Wikipedie

Pravidla českého pravopisu: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎top: i celou spisovnost
→‎Popisované jevy: Uvedení do souladu s http://prirucka.ujc.cas.cz/
Řádek 6:
== Popisované jevy ==
Pravidla českého pravopisu se speciálně zabývají zejména odchylkami od hláskového pravopisu:
* volba mezi [[i]] ([[í]]) a [[y]] ([[ý]]). Z tohoto důvodu se rozlišují [[měkká souhláska|měkké]], [[tvrdá souhláska|tvrdé]] a [[obojetná souhláska|obojetné]] [[souhláska|souhlásky]] a k obojetnýmkobojetným souhláskám se vytváří seznamy [[vyjmenovaná slova|vyjmenovaných slov]]. Pravopis koncovek se řídí [[gramatický vzor|gramatickými vzory]], u koncovek sloves je pak třeba sledovat gramatickou shodu přísudku s podmětem, t. j. pravopis slovesa podřídit gramatickému rodu podmětu, ať už vyjádřeného nebo nevyjádřeného.
* používání písmena [[ě]], rozlišování mě a mně, změkčování písmen d, t, n písmenem i
* ztráta znělosti některých souhlásek na konci slov nebo ve skupině souhlásek, páry znělých a neznělých souhlásek značené písmenem pro znělou souhlásku
Řádek 27:
=== Pravopisné příručky do roku 1948 ===
* 1846 a 1851 ''Prawidla českého prawopisu, praktickými přijklady wyswětlená, pro učitele českých sskol, zwlásstě pro kandidáty auřadu učitelského'', W Praze : Cjs. král. sklad normálnjch sskolnjch knih, tištěno švabachem
* 1854 ''Pravidla českého pravopisu : praktickými příklady vysvětlená'', V Praze : C.k. sklad normálních školních knih,
* 1902 ''Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví s abecedním seznamem slov a tvarů'' s podtitulem „Jediné ministerstvem kultu a vyučování schválené vydání“ (Praha, Školní knihosklad), první PČP. Po vzoru [[němčina|němčiny]] zrušila zdvojování souhlásek v psaní cizích slov. Tím měly všechny dosavadní písemnosti včetně dvou třetin [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] rázem zastaralý pravopis.
* 1903 vydání „větší“ a „menší“, Školní knihosklad.
* 1904 vydání „větší“ a „menší“, tentokrát Císařský královský školní knihosklad.
* 1913 ''Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů : Jediné c.k. ministerstvem kultu a vyučování schválené vydání''vydání větší, Školní knihosklad.
* 1917 vydání větší, Císařský královský školní knihosklad.
* 1919 ''Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů : Jediné ministerstvem školství a národní osvěty schválené vydání'', Praha, Státní školní knihosklad.
* 1921 ''Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů : Jediné ministerstvem školství a národní osvěty schválené vydání'', vydání větší, Praha, Státní nakladatelství.
* 1924 (nezměněný otisk 1926) -– ''Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů : Jediné ministerstvem školství a národní osvěty schválené vydání'', vydání větší, Státní nakladatelství.
* 1941 ''Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů'', Praha, Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu a Česká akademie věd a umění. Zavedla v cizích slovech psaní dlouhých samohlásek, např. ''balkón'' či ''sesóna''. Tím najednou měla většina svazků nedokončených Dodatků k Ottovu slovníku naučnému zastaralý pravopis.
* 1942 ''Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů'', vydání větší, Londýn, nakl. Čechoslovák / Kruh přátel československé knihy, nezměněný otisk vydání z roku 1924
* 1943 ''Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů -– Regeln der tschechischen Rechtsschreibung'', Praha, Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu a Česká akademie věd a umění, přetisk vydání z roku 1941
* 1946 a 1948 ''Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů'', Praha, Státní nakladatelství a Česká akademie věd a umění, v podstatě nezměněné otisky vydání z roku 1941.
 
=== Vydání v letech 1957 – 19901957–1990 (ČSAV a SPN) ===
* 1957 Pravidla českého pravopisu, Praha, ČSAV (Sekce jazyka a literatury). Jejich cílem bylo funkčně fonetizovat pravopis. Toto úsilí tvořilo nedílnou součást demokratizačního procesu, uplatňovaného v rámci jazykové politiky lidově demokratického státu, procesu směřujícího k zjednodušení, a tím zpřístupnění spisovného jazyka širokým vrstvám jeho uživatelů"''. Důvodem bylo, že ''„spisovný jazyk se stále více stává majetkem i lidí neznalých ani řečtiny, ani latiny, ani angličtiny.“'' V cizích slovech zavedla psaní ''t'' místo ''th'' a ''z'' místo ''s''. <br /> § 99: v latinské příponě ''-ismus'' se píše jen ''s''; rovněž tak v několika slovech humanistické tradice ''filosofie, gymnasium, president, presidium, universita'' (a v jejich odvozeninách); jen ''s'' se ovšem píše též v slovech nezdomácnělých, jako např. ''cirrhosis, gnose, gnoseologie, konsensus, spasmus, tenesmus'', a rovněž v některých vlastních jménech osobních a zeměpisných (viz § 108 – 113108–113)''
* [[1958]] 2. vydání akademického vydání z roku 1957, tentokrát již zpracovala pravopisná komise Ústavu pro jazyk český ČSAV
* 1958 a 1959 Pravidla českého pravopisu: 1. a 2. školní vydání. Praha, SPN
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Pravidla_českého_pravopisu“