Meteorologická družice: Porovnání verzí

Meteorologové díky těmto družicím mohou varovat před blížícími se [[nebezpečné meteorologické jevy|nebezpečnými jevy]], jako třeba [[hurikán]]y, [[uragán]]y, [[tajfun]]y nebo [[větrná smršť|smrště]].

Meteorologické družice se dělí podle typu drah na družice polární a geostacionární. Mezi polární družice patří v současné době družice [[NOAA POES]] a od roku 2006 a 2012 se k nim přidaly družice [[MetOp]] provozované [[EUMETSAT]]em.

Geostacionární meteorologické družice jsou [[GOES]] (GOES-west a GOES-east) – provozované [[NASA]] a [[Národní úřad pro oceán a atmosféru|NOAA]], [[METEOSAT]] – provozovaný [[EUMETSAT]]em, [[Elektrol-L]] – provozovaný [[Rusko|Ruskem]], [[MTSAT]] – provozovaný [[Japonsko|Japonskem]], Fengyun ([[FY (družice)|FY]]) – provozovaný [[Čína|Čínou]], [[INSAT]] – provozovaný [[Indie|Indií]].

Za první meteorologickou družici je pokládán [[Vanguard &nbsp;2]], který byl vypuštěn [[17. únor]]a [[1959]].<ref name="Encyklopedie">{{Citace monografie | příjmení = Vítek | příjmení2 = Lála | jméno = Antonín | jméno2 = Petr | titul = Malá encyklopedie kosmonautiky | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 1982 | kapitola = Meteorologické družice | strany = 200}}</ref>

Za první úspěšnou meteorologickou družici je pokládán [[TIROS-1]]. Přestože tato družice pracovala jen 78 dní, poskytla mnohem více dat než Vanguard &nbsp;2.

Američané vyvinuli několik meteorologických operačních družicových systémů – ESSA, ITOS, DMSP, NIMBUS, TIROS, SMS, GOES. Sověti začali využívat svou řadu KOSMOS a METEOR, Evropa začala s METEOSATem, Japonsko s družicemi GMS.<ref name="Encyklopedie-s209">''Encyklopedie kosmonautiky'', str. 209.</ref>