Římská zahrada: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
především úpravy hierarchie značka: editace z Vizuálního editoru |
m Oprava pravopisu ve slovech: výjimka, výjimečný, schematický, tematický, tematika.; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Ricostruzione del giardino della casa dei pittori al lavoro di pompei (mostra al giardino di boboli, 2007) 01.JPG|thumb|Rekonstrukce zahrady v [[Pompeje|Pompejích]]]]
'''Římské zahrady''' byly [[zahrada|zahrady]], jejichž architektonický způsob výsadby a technické metody údržby byly používány a rozvíjeny Římany. Římské zahrady se staly díky osobitému vkusu Římanů vrcholnými [[zahradnictví|zahradnickými]] díly své doby. V dobách kolem 1. století n. l. Římané jasně odlišovali stylově, umístěním, skladbou a použitím zeleninové zahrady, užitkové sady, výsadby v okolí venkovských vil, rozsáhlé parky a malé městské zahrady. Nejznámější městské zahrady měly často pravidelný tvar a obvykle byly založeny jako pravidelné, [[geometrická zahrada|geometrické zahrady]]. V [[zahradní architektura|zahradní architektuře]] římských zahrad zjevně působily vlivy perské a řecké kultury. Využití zahrady jako součásti obydlí bylo ještě častější než u Řeků. V zahradách se i spávalo. Uprostřed pravidelně členěného [[peristyl]]u stála [[kašna]] anebo [[fontána|vodotrysk]], cesty byly dlážděné, lemované květinovými záhony. Na [[pravidelná zahrada|pravidelný architektonický styl]] římské zahrady výrazně odkazují zahrady a zahradní styly v celé Evropě až do konce 18. století.
Větší parky měly části podobné holandským a francouzským barokním zahradám, avšak v dalších částech jsou podle popisů se zahrady nápadně podobají přírodně krajinářským parkům utvářeným podle zásad [[Sadovnická tvorba|sadovnické tvorby]]. V okrasných zahradách se ovocné dřeviny nacházely zcela výjimečně. Prakticky u každého obydlí byla zeleninová zahrada, za jejíž stav zodpovídala hospodyně. Při pěstování květin i zeleniny Římané používali rychlení a oddalování kvetení a plodnosti, stejně jak je tomu dnes.
[[Soubor:Vettii2.jpg|thumb|rekonstrukce zahrady Vettii, září 2000]]
Zahrada v [[Starověký Řím|starověkém Římě]] představuje stejně jako v [[Starověký Egypt|starověkém Egyptě]] nedílnou součást obydlí, vil, prostých domů, společenských a kulturních staveb. Výstavba parků pro veřejnost byla také výrazem politické prestiže zadavatele a způsobem politického boje. Rozsáhlé soukromé okrasné zahrady byly předmětem dobové kritiky jako projev rozmařilosti. Obliba zahrad a kvetoucích rostlin byla rozšířena mezi všemi vrstvami obyvatelstva a pěstování kvetoucích rostlin muselo být dokonce omezováno zákonem.
[[Soubor:Canopus vanaf serapium.jpg|thumb|Canopus Hadriánovy vily, [[Hadriánova vila]] v Tivoli, Řím]]
Řádek 64:
Z peckovin měli čtyři odrůdy broskví a také nektarinky, meruňky a mandloně. Ze švestek pěstovali nesčíselně odrůd, včetně bílých, černých a z obou smísených. Jedna odrůda byla nazývaná "asinia", protože byla levná, další zase "''damascena''", protože měla velkou pecku a méně dužniny. Zde můžeme zařadit všechny druhy, které souhrnně nazýváme slivoně. Třešní pěstovali osm odrůd, červené a černé. Jedna odrůda byla tak jemná, že její plody nesnesly přepravu. Jiná odrůda měla tuhou dužninu ("''duracina''") jako 'Bigarreau', ale byla menší. Další odrůda měla hořkou příchuť ("''laurea''“) stejně jako malé černé divoké třešně. Také byly trpasličí odrůdy, ne víc než tři stopy vysoké. Též pěstovali několik odrůd oliv.<ref name="Loud" group="L" />
Z bobulovin pěstovali hrozny, znali nesčíselně odrůd, od odrůd s tvrdou slupkou ("''duracina''") po odrůdy s tenkou slupkou. Jeden druh révy pěstované v Římě nesl až 12 amfor šťávy (z rostliny), což je 36,37 litrů (84 galonů). Římané pěstovali hrozny s kulatými, ale i podlouhlými bobulemi. Jedna z odrůd měla tak podlouhlé bobule, že byla nazývána "dactylides", protože tvar bobulí připomínal prsty na ruce. Martial hovoří o oblíbených hroznech s tuhou slupkou. Z fíků se pěstovalo mnoho odrůd, od bílých po černé, od malých po velké. Jedna odrůda dosahovala velikosti hrušek a jiná neměla plody větší než oliva. Moruše pěstovali jednu menší a druhou větší černou sortu. Plinius hovoří o moruších pěstovaných (naroubovaných) na šípkové podnoži, ale možná tím snad míní [[ostružiník]] nebo prostě jen menší druh [[moruše]], není to jasné. Jahodník Římané znali, ale nezdá se, že by byl nějak ceněn. Klima v starověkém Římě (v Itálii) bylo příliš teplé na to, aby plody jahodníku byly dostatečně vyvinuté, s výjimkou vyšších poloh. Z ořechů pěstovali lískové ořechy (''Corylus avelana'') a lískové ořechy z ''Corylus maxima'', které opékali. Také pěstovali pro plody buk, mast (všeobecný název, je to "plod lesních dřevin, jako žaludy a jiné ořechy"), [[pistácie]] a další. Z [[Ořešák královský|vlašských ořechů]] pěstovali ořechy s křehkou i s tvrdou skořápkou („papíráky“ a „kameňáky“) jako je tomu v současnosti na území ČR. Je tradováno, že v „zlatých časech“ lidé žili pod žaludy a bohové pod vlašskými ořechy, z té doby pochází pojmenování "''[[Ořešák|Juglans]]''" tedy Diův žalud (Jovis Glans).
Jedlých kaštanů pěstovali v starověkém Římě šest odrůd, u některých odrůd šla slupka lépe oddělit než u jiných. Z bobovitých byl pěstován pro plody a okrasu [[rohovník obecný]] ''Ceratonia siliqua''. Z dalšího ovoce byly používány například piniová semena (semena borovice). Olivy a hrozny se pěstovaly s velkou péčí, jak uvádí římští autoři v dílech o zemědělství a pěstitelství. Některé plantáže zmiňované Pliniem ještě mají existovat, olivy v [[Terni]] a réva ve [[Fiesole]]. Obě dvě plantáže jsou podle Pliniových popisů velmi staré. Římané rozmnožovali stromy metodami v 21. století běžně používanými v ovocných a okrasných školkách. Ovocné stromy byly běžně roubované a naočkované. Réva, fíky a olivy byly rozmnožovány řízky, kříženci nebo výhonky, lesní stromy byly běžně rozmnožovány generativně i vegetativně.<ref name="Loud" group="L" />
Řádek 85:
[[Fyziologie rostlin]] byla Římanům zřejmě celkem neznámá. Podle informací od Virgilia, Columella a Plinia jakýkoliv [[roub]] mohl být roubován na libovolný kmen, ale kromě toho rovněž tvrdí, že [[podnož]] změní vůni ovoce. Plinius se zmiňuje o efektu roubování révy na jilm a podle kresby vyráží réva z kmene kaštanu, což je nesmysl. Tito autoři však pravděpodobně popisují co viděli. Římané nerozuměli ani [[generativní rozmnožování|generativnímu rozmnožování]]. Nějaké stromy a keře, které nejsou pěstované pro plody, jako [[topol]], [[vrba]], košíkářská vrba a [[janovec metlatý]], byly považovány za rostoucí samovolně, u jiných se předpokládalo, že vyrůstají z nahodilých semen, jako kaštan a dub. Některé podle Římanů vyrůstaly z kořenů dalších druhů stromů, jak třešně, [[jilm]]y, vavříny a podobně. Přes tuto neznalost a nepřesnosti, které jejich výroky prozrazují, Římané znali naše běžné postupy a i něco z našich neobvyklých praktik. Rozmnožovali rostliny jak my děláme, prováděli [[průklest]]y, řez, [[zavlažování]], [[rychlení rostlin]] a zpožďování termínů plození a kvetení rostlin. Dokonce Římané prováděli řezy (kroužkování) na stromech, aby navodili plodnost.
Žádný římský autor nepíše výlučně o zahradničení, ale touto oblastí se zabývá Kato, Varro, Virgilius, Plinius a Columella. Pliniova Naturalis historia byla napsána v prvním století našeho letopočtu. Plinius se narodil blízko Říma a žil především u dvora. Některé z 37 svazků (20–26) zahrnují hlavně
== Popis zahrad ==
Řádek 105:
[[Soubor:Stabiae Villa San Marco Peristyl Natatio.jpg|thumb| Peristyl (vila v Stabiae)]]
Zahrady venkovských sídel, obehnané zpravidla vysokou zdí, zahrnovaly též přírodně krajinářskou část, oboru, často doplňovanou zvěří.
<ref>{{cs}}{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Zloský
Řádek 145:
| id = 000427287
}}</ref>
[[Soubor:CasaSaloneNero.jpg|thumb|peristyl (Casa Salone Nero v Herculaneum)]].
[[Soubor:Sallustiano - Horti sallustiani 1857st.JPG|thumb|Sallustiano – Horti sallustiani]]
| |||