Město Libavá: Porovnání verzí

}}</ref> sloučeny v jednotnou osadu. V letech [[1855]]-[[1868]] byl okres Libavá součástí [[Novojičínský kraj|Novojičínského kraje]], roku 1868 byly kraje na Moravě zrušeny a v letech 1868-[[1909]] pak bylo Město Libavá centrem [[soudní okres|soudního okresu]] v rámci politického okresu Šternberk Při dalším požáru z roku [[1863]] nová škola vyhořela a byla následně znovuvystavena, přičemž byl byt učitele zrušen, což umožnilo rozšíření školy na pětitřídní. V [[19. století]] se začal v Libavé a jejím okolí rozvíjet [[textil]]ní [[průmysl]]. Nejznámější zdejší [[továrna|továrnou]] byla od roku [[1906]] textilka Hallwachs & Sohn, jejímž předchůdcem byla pobočka [[Vídeň|vídeňské]] firmy Tannenberger, která roku [[1893]] vyrobila první metry [[hedvábí|hedvábných]], strojově vyšívaných stuh. Nacházela se v tehdejší Keprtovické (nyní Hranické) ulici. Od roku [[1894]] působila v Dřemovicích pobočka vídeňské firmy Modenfabrik Jacob Karst, s podobným [[sortiment]]em, kterou roku [[1913]] zakoupili majitelé firmy Hallwachs. Zdejší textilní výrobky byly vyváženy do téměř celé Evropy, [[Britská Indie|Britské Indie]] i jiných zemí. Od roku [[1896]] působila v tehdejší Norberčanské (nyní Berounské) ulici pobočka [[Fulnek|fulnecké]] firmy Karl Kargl & Söhne, vyrábějící rovněž textilní výrobky. Roku 1909 přešel soudní okres Město Libavá do nově zřízeného politického okresu Moravský Beroun. [[18. září]] [[1910]] došlo k otevření nové velké školy s přilehlou [[tělocvična|tělocvičnou]], přičemž starší škola byla upravena pro [[pošta|poštu]] a v patře došlo ke zřízení [[kancelář]]í [[radnice]]. S vypuknutím [[první světová válka|první světové války]] začaly mít zdejší textilky problémy s odbytem, nedostatkem pracovních sil a dodávkami surovin. Továrna v Keprtovické ulici přerušila se zánikem [[Rakousko-UherskoRakouskaUhersko|Rakouska-Uherska]] kontakty a ztratila zakázky. Nakonec byla na nějaký čas pronajata. Továrna v Dřemovicích přežívala dál. V letech [[1921]]-[[1922]] bylo Město Libavá [[elektrifikac|elektrifikováno]]. Po vypuknutí [[druhá dvětová válka|druhé světové války]] přežívaly oba provozy díky [[vojenství|vojenské]] výrobě. Továrna Karl Kargl & Söhne ukončila kvůli problémům s odbytem během první světové války výrobu a odkoupil ji Karl Dömel, který v ní rozjel výrobu dřevěných hraček. Nakonec kvůli prvorepublikovým problémům s odbytem a potížemi s úřady první republiky ukončil výrobu. V Libavé dále působila též družstevní mlékárna a sladovna, vyvážející výrobky i na západ [[Čechy|Čech]]. Do družstva patřilo 20 okolních obcí s 1200 členy. Dále se na počátku Libavé od [[Heroltovice|Heroltovic]] nacházela provozovna Spolku pro pěstování [[len|lnu]]. Dále ve městě působila celá řada drobnějších živností a úřadů, jako byl [[okresní soud]], okresní úřad, věznice, četnická stanice, pozemkový a berní úřad. Dále zde působil lékař, zvěrolékař, zubař a [[lékárna]], notář i právník, pět hotelů, pět hospodahospod, pět pekařství, šest krejčovských dílen, šest ševců, šest kovářů, dvě cukrárny, tři nákladní a jeden autobusový dopravce, taxikář atd... Až do konce [[druhá světová válka|druhé světové války]] se jednalo o téměř čistě [[Němci|německé]] město. Roku [[1921]] mělo Město Libavá (včetně Dřemovic a Předměstí Libavé) 345 domů s 2237 obyvateli, z nichž 2181 patřilo k národnosti německé, 3 k [[židé|židovské]] a 32 představovali [[cizinec|cizinci]]<ref name="Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku">{{Citace monografie