Franta Anýž: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m tzpo
+ infobox, fix přeložek, napřímení
Řádek 1:
{{Infobox - osoba}}
[[Soubor:Kostel sv. Cyrila a Metodeje oltar.jpg|thumb|Franta Anýž je mj. autorem mosazných prvků hlavního oltáře [[Kostel svatého Cyrila a Metoděje (Olomouc)|kostela svatého Cyrila a Metoděje]] v [[Olomouc]]i]]
{{požadavek na portrét}}'''Franta''' (František) '''Anýž''' ([[1. únor]]a [[1876]] [[Klášter Zaječov|Svatá Dobrotivá]], [[Zaječov]], [[Rakousko-Uhersko]] – [[8. říjen|8. října]] [[1934]] [[Tatranská Polianka]], tehdy [[Československo]]) byl významný [[Češi|český]] [[Řezbářství|řezbář]], [[návrhář]] a výrobce [[Kovy|kovových]] uměleckých předmětů (včetně [[šperk]]ů a [[svítidlo|svítidel]]), [[cizelování|cizelér]], [[medailér]] a [[podnikatel]].
 
== Život ==
Narodil se v &nbsp;[[Nová Ves (Zaječov)|Nové Vsi]] u &nbsp;[[Rokycany|Rokycan]] jako nejstarší z &nbsp;osmi dětí hutníka Františka Anýže a jeho manželky Benigny, rozené Černé. Pokřtěn byl na faře ve Svaté Dobrotivé (dnes místní část[[Zaječov]]a)<ref>Archiv hl.m. Prahy, Soupis domovských příslušníků města Prahy z let 1830-1918</ref>. Vyučil se modelérem, formířem a cizelérem železné litiny v &nbsp;železárnách v &nbsp;[[Komárov (okres Beroun)|Komárově]]ě u &nbsp;Hořovic. Pro své nadání byl doporučen ke studiu na [[Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze|Umělecko-průmyslové škole]] v &nbsp;[[Praha|Praze]], kde studoval v &nbsp;letech [[1892]]—[[1899]], nejdříve v ateliéru profesora [[Celda Klouček|Celdy Kloučka]], Antona Helméssena, Emanuela Kautsche, a dále dekorativních předmětů z &nbsp;kovu u &nbsp;[[Emanuel Novák|Emanuela Nováka]].
 
Na studijní cestě po Německu a Francii navštívil zejména Norimberk, Mnichov a Světovou výstavu v &nbsp;[[Paříž]]i. Roku 1901 se oženil s &nbsp;Pavlínou Schnirchovou, neteří sochaře [[Bohuslav Schnirch|Bohuslava Schnircha]], která přinesla věnem do podnikání zásadní finanční obnos a podílela na také na výtvarných návrzích výrobků, zejména osvětlovadel. V &nbsp;letech 1896 - 1900 Anýž bydlel v [[Rokycany|Rokycanech]], kde vedl svou dílnu a při odlévání spolupracoval s &nbsp;železárnou v &nbsp;Komárově. V &nbsp;roce 1902 se spolužákem [[Prokop Nováček|Prokopem Nováčkem]] založil nový závod na výrobu odlévaných a tepaných kovových předmětů v &nbsp;Praze. Roku 1910 zakoupil pozemek pro svou samostatnou továrnu v Praze - Holešovicích v &nbsp;ulici U &nbsp;Průhonu 34. Vystavěl halu se slévárnou, dílnami, výrobnu osvětlovadel, ražebnu medailí, plaket a odznaků. Roku 1912 přistavěl rodinný dům. Měl dva syny, starší ing. Jaroslav Anýž (*1902) pracoval v otcově podniku, mladší František (*1903) zprvu také.
Své rané práce publikoval tiskem ve školním albu Umprum. Po roce 1918 převážila realizace soch a dekorativních předmětů podle cizích návrhů.
V letech [[1896]]–[[1913]] byl Anýž členem [[Spolek výtvarných umělců Mánes|Spolku výtvarných umělců Mánes]].<ref>[http://svumanes.cz/clenove.html#a Seznam členů SVU Mánes]</ref> Anýž byl roku 1915 odveden jako voják na ruskou frontu, v &nbsp;zajetí se kromě jiných onemocnění nakazil malárií.
 
Továrna a její závody byly po 2. světové válce znárodněny, provozovny [[Zukov]] a [[Napako]] byly v provozu až do 70. let 20. století.
Řádek 14 ⟶ 16:
Anýžova umělecká a reprodukční práce zahrnovala jak bronzové pomníky, tak mosazné a železné mříže, osvětlovadla, kování. Je zastoupena v mnoha muzejních sbírkách (UPM Praha, NM, MhMP, GhMP, NG).
=== monumentální práce - sochy a pomníky (prováděcí práce) ===
* Odlitek sochy Ukřižovaného Krista na vrcholu [[Mohyla míru|Mohyly míru]] u &nbsp;[[Slavkov u Brna|Slavkova]]a
* Socha generála [[Milan Rastislav Štefánik|M. R. Štefánika]] se lvem a čsl. státním znakem pro Bratislavu
* Pomník prezidenta[[Woodrow Wilson|Wilsona]] pro Prahu (1928), zničen nacisty 1941, replika obnovena 2008