Nobelova cena za fyziologii a lékařství: Porovnání verzí

'''Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství'''<ref group="p">Oficiální název ceny zní „Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství“. V&nbsp;českojazyčném prostředí je většinově rozšířena chybná varianta obsahující spojku „a“ namísto „nebo“, a to ve formě „Nobelova cena za fyziologii a&nbsp;lékařství (medicínu)“.</ref> ({{Vjazyce|sv}} {{Cizojazyčně|sv|''Nobelpriset i fysiologi eller medicin''}}) spravovaná [[Nobelova nadace|Nobelovou nadací]], je každoročně udělované ocenění za významné objevy na poli věd o životě a [[lékařství]]. Představuje jednu z pěti Nobelových cen vzešlých ze závěti [[Švédsko|švédského]] [[chemik]]a a [[vynálezce]] [[dynamit]]u [[Alfred Nobel|Alfreda Nobela]], sepsané v listopadu 1895. Nobel se zajímal o experimentální [[fyziologie|fyziologii]] a měl v úmyslu založit cenu podporující rozvoj vědeckých objevů pocházejících z [[laboratoř]]í. Laureáti přijímají Nobelovu cenu vždy 10.&nbsp;prosince, jako připomínku dne zakladatelova úmrtí. Vedle medaile, která na [[avers a revers|líci]] vyobrazuje Nobelův profil – shodně jako u medailí za [[Nobelova cena za fyziku|fyziku]], [[Nobelova cena za chemii|chemii]] a [[Nobelova cena za literaturu|literaturu]] –, je součástí ceny diplom a [[certifikát]] na peněžní obnos.

 

Některé z udělených cen byly vnímány kontroverzně. Jedna z nich byla předána v&nbsp;roce&nbsp;1949 portugalskému neurologu [[António Egas Moniz|Antóniu Egasu Monizovi]] za [[lobotomie|prefrontální leukotomii]], a to navzdory protestům z lékařského prostředí. Roku&nbsp;1952 ocenění obdržel biochemik [[Selman Abraham Waksman]], jenž vedl soudní spor o patentová práva v rámci objevu [[streptomycin]]u, z nichž polovina připadla spoluobjeviteli [[Albert Schatz|Albertu Schatzovi]], který ovšem cenu nezískal. V&nbsp;roce&nbsp;1962 se laureáty za práce týkající struktury [[DNA]] stali [[James Dewey Watson]], [[Francis Crick]] a [[Maurice Wilkins]], aniž by výbor vyznamenal přínos souvisejících prací, například [[Oswald Avery|Oswalda Averyho]] a [[Rosalind Franklinová|Rosalindy Franklinové]]. Vzhledem k&nbsp;zákazu nominovat zesnulé, hraje význam také časový úsek od objevu až k&nbsp;aplikaci. V roce 1966 se tak dočkal ceny laureát, jenž učinil daný objev před padesáti lety. Dalším limitujícím faktorem je možnost ocenění nejvýše tří osob na jeden rok. To zakládá možnost kontroverze, jak se od poloviny 20.&nbsp;století zvyšuje počet objevů v rámci spolupracujících týmů.