Občanství: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Uprava chyb značky: možný vandalismus editace z Vizuálního editoru |
m Editace uživatele 217.197.36.130 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Jvs |
||
Řádek 1:
{{globalizovat}}
'''Občanství''' je
Pojem občanství bývá někdy ztotožňován s pojmem '''státní příslušnost''', ale ten je obsahově širší, neboť do sebe zahrnuje i [[právnická osoba|právnické osoby]] příslušné k danému státu.<ref name=":0" />
== Histohom pod slovem občanství nalezli pojem status [[civitatis]], v českých dějinách by to byl [[inkolát]]. Současní vznikl ze 3. stavu (měšťanstva) během [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]]. Státní občanství v moderním slova smyslu se zformovalo v době buržoazních revolucí, obdobně jako moderní stát, [[konstitucionalismus]], politické strany či práva a svobody jednotlivce. ==▼
Za dob [[nevolnictví]] nebyl umožyb osob, a proto se teala zásada [[ius soli]]. Až Ústava Francie z roku 1791 a později [[Code Napoleon]] (občanský zákoník) obnovují zásadu [[ius sanguinis]], když zavádí pojem občanství místo [[poddanství]] (termín [[poddanství]] nebyl vhodný pro vyjádření rovnosti před zákonem, což byl jeden ze základů vytvářející se [[občanská společnost|občanské společnosti]] a [[Osvícenství|osvícenských myšlenek]]).<ref name=":1">{{Citace monografie|příjmení = FILIP|jméno = Jan|titul = Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva|vydavatel = Masarykova univerzita|místo = Brno|rok = 2004|isbn = ISBN 80-210-2592-1}}</ref>▼
== Historie ==
▲
▲Za dob [[nevolnictví]] nebyl
== Rozměr státního občanství v právu ==
Státní občanství má rozměr nejen vnitrostátní, ale i mezinárodní. Z hlediska právního zakotvení lze říci, že patří do [[Veřejné právo|práva veřejného]], a v jeho rámci zejména do práva:
* [[
* [[Trestní právo|trestního]] - stíhání za porušení věrnosti státu, [[vlastizrada]], válečná zrada atd.;
* [[Správní právo|správního]] - [[evidence]] obyvatel, státoobčanské řízení, doklady;
* [[Finanční právo|finančního]] - poplatky při nabývání,
* [[Mezinárodní právo veřejné|mezinárodního veřejného]] - smlouvy s jinými státy o dvojím občanství, právo na [[Diplomacie|diplomatickou]] ochranu;
Řádek 20 ⟶ 28:
1. Státní občan - má specifický státoobčanský poměr ke státu.
2. [[Cizinec
3. Bezdomovec ([[apatrida
== Problém bipolitismu a apatrismu ==
'''Bipolité''' jsou osoby s dvojím státním občanstvím. Dítě získá dvojí státní občanství např. proto, že se narodilo rodičům, kteří jsou státními občany státu, jehož právní normy upravující občanství vycházejí z principu [[ius sanguinis]], ale narodí se na území
[[Apatrida|'''Apatridé''']] jsou osoby bez
Oba tyto jevy se považují za nežádoucí.<ref name=":1" />
Řádek 33 ⟶ 41:
== Právní úprava občanství v České republice ==
{{Podrobně|Státní občanství České republiky}}
O právní úpravě občanství České republiky pojednává hned několik [[Právní předpis|právních předpisů]]. Z [[Ústava České republiky|Ústavy České republiky]] lze zmínit ustanovení čl.
„''Nabývání a pozbývání státního občanství stanoví zákon.''“ a „''Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.''“ [[Listina základních práv a svobod]] k tomu v čl. 42 odst. 3 dodává, že „''pokud dosavadní předpisy používají pojmu "občan", rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává bez ohledu na státní občanství.''“
Jak Ústava ČR, tak Listina pracují s pojmem občanství jako s pojmem hotovým. Definici pojmu však provedl až [[Ústavní soud České republiky|Ústavní soud]] v odůvodnění svého nálezu z 13. září 1994, sp. zn. Pl. ÚS 9/94 (publikován pod č. 207/1994 [[Sbírka zákonů|Sb.]]), a charakterizoval jej jako: „''časově
== Získání státního občanství ==
Obecně můžeme nabýt státní občanství následujícími způsoby:
# '''Narozením''' - [[Právní kultura]] kontinentální [[Evropa|Evropy]] preferuje zásadu [[ius sanguinis]] ("právo krve"), tedy vznik státního občanství podle pokrevní příbuznosti - podle státního občanství rodičů. [[Angloamerická právní kultura|
# '''Naturalizací '''- do tohoto způsobu patří [[Svatba|sňatek]], [[osvojení]], [[určení otcovství]], [[legitimace]], udělení státního občanství, přijetí do [[Státní služba|státní služby]], nalezení apod. V českém ústavním právu je pojetí [[naturalizace]] zúženo jen na nabytí státního občanství udělením.
# '''
=== Získání státního občanství v ČR ===
Získání státního občanství je upraveno v zákoně č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky. Podle tohoto zákona lze státní občanství České republiky nabýt následujícími způsoby:
# '''Narozením,''' je-li v den narození dítěte alespoň jeden z rodičů státním občanem České republiky. Státní občanství zároveň nabývá narozením i dítě, které se narodí na jejím území a které by se jinak stalo osobou bez státního občanství (bezdomovcem), pokud jsou oba rodiče dítěte bezdomovci a alespoň jeden z nich má na území České republiky ke dni narození dítěte povolen pobyt na dobu delší než 90 dnů.
# '''Osvojením, '''je-li alespoň jeden z [[Osvojitel|osvojitelů]] státním občanem České republiky, a to dnem nabytí právní moci rozhodnutí o [[osvojení]]. Dítě, které bylo osvojeno rozhodnutím orgánu cizího státu a alespoň jedním z osvojitelů je státní občan České republiky, nabývá státní občanství České republiky dnem nabytí právní moci rozhodnutí o uznání osvojení, pokud bylo osvojení v České republice podle zákona o mezinárodním právu soukromém uznáno.
# '''Určením otcovství '''-''' '''pokud matka dítěte není státní občankou České republiky, ale otec ano, pak dítě nabývá státní občanství ČR dnem prohlášení rodičů o [[určení otcovství]] nebo dnem právní moci [[Rozsudek|rozsudku]] o určení otcovství.
# '''Nalezením na území ČR '''- dítě mladší 3 let nalezené na území České republiky, jehož totožnost se nepodaří zjistit, nabývá státní občanství České republiky dnem nalezení na území České republiky, pokud do 6 měsíců ode dne nalezení nevyjde najevo, že nabylo státní občanství jiného státu.
# '''Prohlášením '''si může zvolit státní občanství České republiky fyzická osoba, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem [[Česká a Slovenská Federativní Republika|České a Slovenské Federativní Republiky]], ale neměla státní občanství ČR ani státní občanství SR. Nabytí státního občanství České republiky tímto způsobem není umožněno fyzické osobě, která je ke dni učinění prohlášení státním občanem Slovenské republiky. Prohlášení může samostatně učinit [[fyzická osoba]], která nabyla [[Zletilost|zletilosti]]. Rodiče,
# '''Udělením ([[naturalizace|naturalizací]]) '''na žádost podanou prostřednictvím [[krajský úřad|krajského úřadu]] (městské části hlavního města Prahy) [[Ministerstvo vnitra České republiky|Ministerstvu vnitra]] ČR po složení státoobčanského slibu. Pro udělení občanství musí žadatel splňovat následující podmínky (některé podmínky je možné prominout, ale ani při splnění všech podmínek není na udělení občanství právní nárok):
#* Má na území ČR ke dni podání žádosti povolen [[trvalý pobyt]] nepřetržitě po dobu alespoň 5 let (3 let u občanů [[Evropská unie|Evropské unie]]). Musí zároveň prokázat, že se na území České republiky zdržuje alespoň v rozsahu jedné poloviny této doby.
#* Nebyl pravomocně odsouzen pro nedbalostní trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nebo pro úmyslný trestný čin.
#* Prokáže znalost českého jazyka.
#* Prokáže základní znalost ústavního systému České republiky a základní orientaci v kulturně-společenských, zeměpisných a historických reáliích České republiky.
#* V posledních 3 letech předcházejících dni podání žádosti neporušil závažným způsobem povinnosti vyplývající z právních předpisů upravujících vstup a pobyt cizinců na území České republiky, veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, důchodové pojištění,
#* Prokáže výši a zdroje svých příjmů za poslední 3 roky a doloží, že z nich odvádí daň.
#* Prokáže, že jeho pobyt na území České republiky v posledních 3 letech výrazně a bez vážných důvodů nezatěžoval systém státní sociální podpory nebo systém pomoci v hmotné nouzi.
== Zánik občanství ==
Pozbytí občanství se nazývá [[expatriace]]. Ztratit státní občanství je možné např. nabytím cizího
=== Zánik státního
Státní občan České republiky pozbývá státní občanství České republiky prohlášením o vzdání se státního občanství České republiky, jestliže splňuje současně tyto podmínky:
* trvale se zdržuje v cizině,
Řádek 72 ⟶ 84:
== Doklady o státním občanství ==
* [[Občanský průkaz]] České
* [[Cestovní pas|Cestovní doklad]] České republiky
* Osvědčení ne starším 1 roku
* Listinou o nabytí nebo udělení státního občanství České republiky ne starší 1 roku
== Mezinárodní smlouvy vztahující se k úpravě státního občanství
* Evropská úmluva o státním občanství (vyhlášena pod č. 76/2004 Sb. m. s.)
* Úmluva o státním občanství vdaných žen (vyhlášena pod č. 72/1962 Sb.)
* [[Úmluva o omezení případů bezdomovectví]] (vyhlášena pod č. 43/2002 Sb. m. s.)
* Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (vyhlášena pod č. 62/1987 Sb.)
* Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti
Řádek 95 ⟶ 110:
* Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, dostupný např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-40 zakonyprolidi.cz]
* Ústava České republiky, dostupná např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1 zakonyprolidi.cz]
* Ústavní zákon č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR, dostupný např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-4 zakonyprolidi.cz]
* Listina základních práv a svobod, dostupná např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-2 zakonyprolidi.cz]
* Vyhláška č. 433/2013 Sb., o prokazování znalosti českého jazyka a českých reálií pro účely udělování státního občanství České republiky, dostupná např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2013-433 zakonyprolidi.cz]
* Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dostupný např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-91 zakonyprolidi.cz]
|