Občanství: Porovnání verzí

Přidáno 5 066 bajtů ,  před 4 lety
m
Editace uživatele 217.197.36.130 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Jvs
(Uprava chyb)
Značky: editace z Vizuálního editoru možný vandalismus
m (Editace uživatele 217.197.36.130 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Jvs)
{{globalizovat}}
'''Občanství''' je velmičasově naročnárelativně pracetrvalý, ohledněmístně občanuneomezený právní svazek (nebo vztah či status) [[Fyzická osoba|fyzické osoby]] a daného [[Státní poznávací značka|státu]]. ObčaneStátní mužouobčanství bytje kdekolivinnostijedním občanaz hlavních jakoznaků věrnostmoderního státu,. závazekŽádný hověstát širšínemůže existovat, neboťkdyby doneměl sebesvé zahrnujeobčany. iTento [[právnickáprávní osoba|právnickésvazek mezi občanem a státem je zpravidla proti vůli fyzické osoby]] příslušnénezrušitelný k danémua státuna jeho základě vznikají jeho subjektům vzájemná práva a povinnosti ([[závazek|závazky]]).<ref name=":0">{{Citace monografie|PAVLÍČEK a kol., Ústavní právo a státověda, 1. díl, Obecná státověda. Praha: Linde, 1998. ISBN 80-7201-141-3 = PAVLÍČEK a kol., Ústavní právo a státověda, 1. díl, Obecná státověda. Praha: Linde, 1998. ISBN 80-7201-141-3|příjmení = Pavlíček|jméno = Václav |titul = Ústavní právo a státověda, 1. díl, Obecná státověda|vydavatel = Linde|místo = Praha|rok = 1998|isbn = ISBN 80-7201-141-3|spoluautoři = a kol.}}</ref> Mezi ně patří zejména právo občana na ochranu ze strany státu a povinnosti občana jako věrnost státu, závazek k jeho obraně, výkon určitých funkcí a dodržování právních předpisů státu i mimo jeho území.
 
Pojem občanství bývá někdy ztotožňován s pojmem '''státní příslušnost''', ale ten je obsahově širší, neboť do sebe zahrnuje i [[právnická osoba|právnické osoby]] příslušné k danému státu.<ref name=":0" />
== Histohom pod slovem občanství nalezli pojem status [[civitatis]], v českých dějinách by to byl [[inkolát]]. Současní vznikl ze 3. stavu (měšťanstva) během [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]]. Státní občanství v moderním slova smyslu se zformovalo v době buržoazních revolucí, obdobně jako moderní stát, [[konstitucionalismus]], politické strany či práva a svobody jednotlivce. ==
 
Za dob [[nevolnictví]] nebyl umožyb osob, a proto se teala zásada [[ius soli]]. Až Ústava Francie z roku 1791 a později [[Code Napoleon]] (občanský zákoník) obnovují zásadu [[ius sanguinis]], když zavádí pojem občanství místo [[poddanství]] (termín [[poddanství]] nebyl vhodný pro vyjádření rovnosti před zákonem, což byl jeden ze základů vytvářející se [[občanská společnost|občanské společnosti]] a [[Osvícenství|osvícenských myšlenek]]).<ref name=":1">{{Citace monografie|příjmení = FILIP|jméno = Jan|titul = Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva|vydavatel = Masarykova univerzita|místo = Brno|rok = 2004|isbn = ISBN 80-210-2592-1}}</ref>
== Historie ==
==Ve Histohomstarověkém Římě bychom pod slovem občanství nalezli pojem status [[civitatis]], v českých dějinách by to byl [[inkolát]]. SoučasníSoučasný pojem občanství vznikl ze 3. stavu (měšťanstva) během [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]]. Státní občanství v moderním slova smyslu se zformovalo v době buržoazních revolucí, obdobně jako moderní stát, [[konstitucionalismus]], politické strany či práva a svobody jednotlivce. ==
 
Za dob [[nevolnictví]] nebyl umožybumožněn svobodný pohyb osob, a proto se tealatehdy uplatňovala zásada [[ius soli]]. Až Ústava Francie z roku 1791 a později [[Code Napoleon]] (občanský zákoník) obnovují zásadu [[ius sanguinis]], když zavádí pojem občanství místo [[poddanství]] (termín [[poddanství]] nebyl vhodný pro vyjádření rovnosti před zákonem, což byl jeden ze základů vytvářející se [[občanská společnost|občanské společnosti]] a [[Osvícenství|osvícenských myšlenek]]).<ref name=":1">{{Citace monografie|příjmení = FILIP|jméno = Jan|titul = Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva|vydavatel = Masarykova univerzita|místo = Brno|rok = 2004|isbn = ISBN 80-210-2592-1}}</ref>
 
== Rozměr státního občanství v právu ==
Státní občanství má rozměr nejen vnitrostátní, ale i mezinárodní. Z hlediska právního zakotvení lze říci, že patří do [[Veřejné právo|práva veřejného]], a v jeho rámci zejména do práva:
Státní občanství má rozrada atd.;
* [[SprávníÚstavní právo|správníhoústavního]] - [[evidence]]základy obyvatelvztahu jedince a státu, státvztahy navenek;
 
* [[Trestní právo|trestního]] - stíhání za porušení věrnosti státu, [[vlastizrada]], válečná zrada atd.;
 
* [[Správní právo|správního]] - [[evidence]] obyvatel, státoobčanské řízení, doklady;
 
* [[Finanční právo|finančního]] - poplatky při nabývání,vání pozbývání a osvědčování státního občanství;
 
* [[Mezinárodní právo veřejné|mezinárodního veřejného]] - smlouvy s jinými státy o dvojím občanství, právo na [[Diplomacie|diplomatickou]] ochranu;
1. Státní občan - má specifický státoobčanský poměr ke státu.
 
2. [[Cizinec|Ciz]]<nowiki/>ko - má tentýž poměr jako státní občan, amuavšak k jinému státu, platí pro něj cizinecký režim, řídí se [[Cizinecké právo|cizineckým právem]].
 
3. Bezdomovec ([[apatrida|apatri]]<nowiki/>o) - je bez státoobčanského poměru k jakémukoli státu.<ref name=":0" />
 
== Problém bipolitismu a apatrismu ==
'''Bipolité''' jsou osoby s dvojím státním občanstvím. Dítě získá dvojí státní občanství např. proto, že se narodilo rodičům, kteří jsou státními občany státu, jehož právní normy upravující občanství vycházejí z principu [[ius sanguinis]], ale narodí se na území jinéhrýjiného státu, který svoji právní úpravu staví na principu [[ius soli]] - narozené dítě tak získává státní občanství státu, jehož občany jsou rodiče, a zároveň občanství státu, na jehož území se narodilo. Dítě může získat dvojí občanství rovněž v případě, že jsou jeho rodiče občany různých států, jejichž právní řády staví na principu [[ius sanguinis]].
 
[[Apatrida|'''Apatridé''']] jsou osoby bez státníystátního občanství (tzv. bezdomovci). Apatridy se například stávají děti apatridů narozené na území státu, který svojí právní úpravu státního občanství staví výlučně na principu [[ius sanguinis]] a děti tak nezískají občanství podle práva žádného státu. Nad apatridy není vykonávána [[diplomatická ochrana]], mohou být [[Vyhoštění|vyhoštěni]], nebo jim nemusí být povolen vstup na území státu.
 
Oba tyto jevy se považují za nežádoucí.<ref name=":1" />
== Právní úprava občanství v České republice ==
{{Podrobně|Státní občanství České republiky}}
O právní úpravě občanství České republiky pojednává hned několik [[Právní předpis|právních předpisů]]. Z [[Ústava České republiky|Ústavy České republiky]] lze zmínit ustanovení čl.&nbsp;''átního občanství.''“ [[Listina základních práv a svobod]] k tomu v čl.&nbsp;42 odst.&nbsp;3 dodává, že „''pokud dosavadní předpisy používají pojmu "občan", rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává bez ohledu na státní občanství.''“12:
 
„''Nabývání a pozbývání státního občanství stanoví zákon.''“ a „''Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.''“ [[Listina základních práv a svobod]] k tomu v čl.&nbsp;42 odst.&nbsp;3 dodává, že „''pokud dosavadní předpisy používají pojmu "občan", rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává bez ohledu na státní občanství.''“
Mezi stěžejní [[zákon]]y, které pojednávají o občanství, patří zákon č.&nbsp;16
 
13Mezi stěžejní [[zákon]]y, které pojednávají o občanství, patří zákon č.&nbsp;186/2013&nbsp;Sb., o státním občanství České republiky, který nabyl účinnosti 1.&nbsp;ledna 2014 a nahradil tak dosavadní zákon č.&nbsp;40/1993&nbsp;Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky.
 
Jak Ústava ČR, tak Listina pracují s pojmem občanství jako s pojmem hotovým. Definici pojmu však provedl až [[Ústavní soud České republiky|Ústavní soud]] v odůvodnění svého nálezu z 13.&nbsp;září 1994, sp.&nbsp;zn. Pl.&nbsp;ÚS&nbsp;9/94 (publikován pod č.&nbsp;207/1994&nbsp;[[Sbírka zákonů|Sb.]]), a charakterizoval jej jako: „''časově trnutrvalý, místně neomezený právní vztah [[Fyzická osoba|fyzické osoby]] a státu, který je proti vůli fyzické osoby zpravidla nezrušitelný, na jehož základě vznikají jeho subjektům vzájemná práva a povinnosti, spočívající zejména v právu fyzické osoby na ochranu ze strany státu na jeho území i mimo ně, v právu pobytu na jeho území a na právu účasti na jeho správě veřejných záležitostí. Povinností občana je především věrnost státu, závazek k jeho obraně, výkon určitých funkcí, ke kterým je povolán, a dodržování právních předpisů státu i mimo jeho území.''“ K tomu Ústavní soud ale zároveň dodal, že „''konkrétní obsah státního občanství je určen zákonodárstvím jednotlivého svrchovaného státu. Je výsostným právem státu určovat podmínky, za kterých se nabývá a pozbývá státní občanství.''“ Tím je řečeno zejména, že státní občanství je regulováno [[právní řád|právním řádem]] jednotlivého státu – vzniká, trvá i zaniká na základě práva.
 
== Získání státního občanství ==
Obecně můžeme nabýt státní občanství následujícími způsoby:
# '''Narozením''' - [[Právní kultura]] kontinentální [[Evropa|Evropy]] preferuje zásadu [[ius sanguinis]] ("právo krve"), tedy vznik státního občanství podle pokrevní příbuznosti - podle státního občanství rodičů. [[Angloamerická právní kultura|iusPrávní skultura angloamerická]] preferuje zásadu [[ius soli|soli]] ("právo místa"), tedy vznik státního občanství podle místa narození.
# '''Naturalizací '''- do tohoto způsobu patří [[Svatba|sňatek]], [[osvojení]], [[určení otcovství]], [[legitimace]], udělení státního občanství, přijetí do [[Státní služba|státní služby]], nalezení apod. V českém ústavním právu je pojetí [[naturalizace]] zúženo jen na nabytí státního občanství udělením.
# '''NaturalizacíOpcí '''- dotou tohováse rozumí právo volby mezi dvěma či více státními občanstvími. Nejčastěji se používá při změně [[suverén|suveréna]] státního území. V případě [[vojenské okupace]] či [[anexe]] cizího státu, je nutno považovat nové vynucené státní občanství okupujícího státu za neplatné.<ref name=":1" />
 
=== Získání státního občanství v ČR ===
Získání státního občanství je upraveno v zákoně č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky. Podle tohoto zákona lze státní občanství České republiky nabýt následujícími způsoby:
# '''Narozením,''' je-li v den narození dítěte alespoň jeden z rodičů státním občanem České republiky. Státní občanství zároveň nabývá narozením i dítě, které se narodí na jejím území a které by se jinak stalo osobou bez státního občanství (bezdomovcem), pokud jsou oba rodiče dítěte bezdomovci a alespoň jeden z nich má na území České republiky ke dni narození dítěte povolen pobyt na dobu delší než 90 dnů.
# '''Narozením,''' je-li v den povolen pobyt na dobu delší než 90 dnů.
# '''Osvojením, '''je-li alespoň jeden z [[Osvojitel|osvojitelů]] státním občanem České republiky, a to dnem nabytí právní moci rozhodnutí o [[osvojení]]. Dítě, které bylo osvojeno rozhodnutím orgánu cizího státu a alespoň jedním z osvojitelů je státní občan České republiky, nabývá státní občanství České republiky dnem nabytí právní moci rozhodnutí o uznání osvojení, pokud bylo osvojení v České republice podle zákona o mezinárodním právu soukromém uznáno.
# '''Určením otcovství '''-''' '''pokud matka dítěte není státní občankou České republiky, ale otec ano, pak dítě nabývá státní občanství ČR dnem prohlášení rodičů o [[určení otcovství]] nebo dnem právní moci [[Rozsudek|rozsudku]] o určení otcovství.
# '''Nalezením na území ČR '''- dítě mladší 3 let nalezené na území České republiky, jehož totožnost se nepodaří zjistit, nabývá státní občanství České republiky dnem nalezení na území České republiky, pokud do 6 měsíců ode dne nalezení nevyjde najevo, že nabylo státní občanství jiného státu.
# '''Prohlášením '''si může zvolit státní občanství České republiky fyzická osoba, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem [[Česká a Slovenská Federativní Republika|České a Slovenské Federativní Republiky]], ale neměla státní občanství ČR ani státní občanství SR. Nabytí státního občanství České republiky tímto způsobem není umožněno fyzické osobě, která je ke dni učinění prohlášení státním občanem Slovenské republiky. Prohlášení může samostatně učinit [[fyzická osoba]], která nabyla [[Zletilost|zletilosti]]. Rodiče, psképopř. republikyjeden zdržujez alespoňnich, vmohou rozsahudo jednésvého polovinyprohlášení tétozahrnout dobyi dítě, popř. učinit pro dítě samostatné prohlášení.
# '''Udělením ([[naturalizace|naturalizací]]) '''na žádost podanou prostřednictvím [[krajský úřad|krajského úřadu]] (městské části hlavního města Prahy) [[Ministerstvo vnitra České republiky|Ministerstvu vnitra]] ČR po složení státoobčanského slibu. Pro udělení občanství musí žadatel splňovat následující podmínky (některé podmínky je možné prominout, ale ani při splnění všech podmínek není na udělení občanství právní nárok):
#* Má na území ČR ke dni podání žádosti povolen [[trvalý pobyt]] nepřetržitě po dobu alespoň 5 let (3 let u občanů [[Evropská unie|Evropské unie]]). Musí zároveň prokázat, že se na území České republiky zdržuje alespoň v rozsahu jedné poloviny této doby.
#* Nebyl pravomocně odsouzen pro nedbalostní trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nebo pro úmyslný trestný čin.
#* Prokáže znalost českého jazyka.
#* Prokáže základní znalost ústavního systému České republiky a základní orientaci v kulturně-společenských, zeměpisných a historických reáliích České republiky.
#* V posledních 3 letech předcházejících dni podání žádosti neporušil závažným způsobem povinnosti vyplývající z právních předpisů upravujících vstup a pobyt cizinců na území České republiky, veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, důchodové pojištění, zaměstnzaměstnanost, daně, cla, odvody a poplatky, vyživovací povinnost vůči dítěti, které má trvalý pobyt na území České republiky, nebo veřejnoprávní povinnosti k obci, ve které je žadatel přihlášen k pobytu, jde-li o povinnosti uložené obcí v samostatné působnosti.
#* Prokáže výši a zdroje svých příjmů za poslední 3 roky a doloží, že z nich odvádí daň.
#* Prokáže, že jeho pobyt na území České republiky v posledních 3 letech výrazně a bez vážných důvodů nezatěžoval systém státní sociální podpory nebo systém pomoci v hmotné nouzi.
 
== Zánik občanství ==
Pozbytí občanství se nazývá [[expatriace]]. Ztratit státní občanství je možné např. nabytím cizího státnbavenstátního občanství na vlastní žádost, sňatkem, propuštěním ze státního svazku, prohlášením nabytí státního občanství za neplatné apod. Článek 15 [[Všeobecná deklarace lidských práv|Všeobecné deklarace lidských práv]] stanovuje, že nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství. To přináší významnou [[garance|garanci]] státoobčanského [[status|statusu]].<ref name=":1" />
 
=== Zánik státního obobčanství v ČR ===
Státní občan České republiky pozbývá státní občanství České republiky prohlášením o vzdání se státního občanství České republiky, jestliže splňuje současně tyto podmínky:
* trvale se zdržuje v cizině,
 
 
== Doklady o státním občanství ==
* [[Občanský průkaz]] České republikrepubliky
* [[Cestovní pas|Cestovní doklad]] České republiky
* Osvědčení ne starším 1 roku
* Listinou o nabytí nebo udělení státního občanství České republiky ne starší 1 roku
 
== Mezinárodní smlouvy vztahující se k úpravě státního občanství[[Úmluva o omezení případů bezdomovectví|í případů bezdomovectví]] (vyhlášena pod č. 43/2002 Sb. m. s.) ==
* Evropská úmluva o státním občanství (vyhlášena pod č. 76/2004 Sb. m. s.)
* Úmluva o státním občanství vdaných žen (vyhlášena pod č. 72/1962 Sb.)
* [[Úmluva o omezení případů bezdomovectví]] (vyhlášena pod č. 43/2002 Sb. m. s.)
* Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (vyhlášena pod č. 62/1987 Sb.)
* Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti
* Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, dostupný např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-40 zakonyprolidi.cz]
* Ústava České republiky, dostupná např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1 zakonyprolidi.cz]
* Ústavní zákon č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR, dostupný např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-4 zakonyprolidi.cz]
* Listina základních práv a svobod, dostupná např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-2 zakonyprolidi.cz]
* Vyhláška č. 433/2013 Sb., o prokazování znalosti českého jazyka a českých reálií pro účely udělování státního občanství České republiky, dostupná např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2013-433 zakonyprolidi.cz]
* Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dostupný např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-91 zakonyprolidi.cz]