Biskup: Porovnání verzí

Pojem biskup v  křesťanských církvích označuje různé druhy ''správců, administrátorů'' (což může být jeden z dobrých překladů slova). V [[Nový zákon|Novém zákoně]] apoštolové po [[nanebevstoupení]] [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] ustanovili další učedníky, aby spravovali jimi založené [[církev]]ní obce. Ti jsou pak označováni jako biskupové.

V [[Římskokatolická církev|římskokatolické církvi]] se původní akt ustanovení biskupa rozdělil na dva: akt jmenování biskupa do určité biskupské funkce (nebo odvolání z  ní) je z  hlediska dnešní katolické teologie zásadně odlišný od aktu vysvěcení biskupa, tedy trvalého získání nejvyššího stupně kněžského svěcení.

Dvanáct apoštolů, od nichž je funkce biskupů odvozována, bylo vybráno jmenovitě [[Ježíš Kristus|Ježíšem]]. Prvním apoštolem, kterého po Ježíšově ukřižování vybírala komunita jeho následovníků, byl Matěj, a ten byl podle podání [[Skutky apoštolskéapoštolů|Skutků apoštolských]] vybrán [[losování|losem]] (Sk 1,26). O  tom, jak byli voleni biskupové v  době [[církevní otcové|církevních Otců]], se zmiňuje [[Tradice apoštolů]] ([[Traditio apostolica]], 197-218). Volby se účastnila celá místní církev (tedy všichni její členové), která vybrala kandidáta a lid jej pak provolal (aklamoval) za svého biskupa.

Postupem času se při výběru biskupa zesiloval vliv státní moci a kléru a oslaboval vliv věřícího lidu.<ref name="sape">[http://otazky.vira.cz/otazka/Volba-papeze.html Volba papeže], vira.cz, Abeceda víry na internetu, autor "šape", 23. 2. 2007</ref> V [[karolínská epocha|karolínské epoše]] (za [[Karel Veliký|Karla Velikého]]) už jmenoval biskupy pouze státní panovník. V &nbsp;11. století se [[boj o investituru]] stal zásadním politickým tématem. Synoda německých biskupů svolaná [[Jindřich IV.|Jindřichem IV.]] vypověděla poslušnost Římu, [[papež]] [[Řehoř VII.]] roku 1075 v prohlášení [[Dictatus papae]] vyhlásil nadřazenost papeže nad světskými panovníky a roku [[1080]] vyhlásil, že biskupové budou voleni duchovenstvem a lidem, pod dohledem papeže. Jindřich IV. poté dobyl Řím, papeže vyhnal a dosadil svého. Císař [[Jindřich V. Sálský|Jindřich V.]] a papež [[PaschalPaschalis II.|Paskal II.]] v &nbsp;roce [[1111]] vedli komplikovaná jednání, přičemž nejprve císař svolil s &nbsp;církevní volbou biskupů za podmínky majetkových ústupků církve, od nichž pak papež ustoupil, podruhé císař donutil papeže k uznání státní investitury, avšak papež poté svůj vynucený souhlas odvolal. [[Wormský konkordát]] v roce 1122 potvrdil kanonickou volbu biskupů a [[opat]]ů, avšak císař si vyhradil právo být přítomen u voleb, které pro spory [[kapitula|kapituly]] nebo [[konvent (církev)|konventu]] nebyly rozhodnuty. V té době tedy biskupy ani nevolila celá místní církev, ani je nejmenoval papež či panovník, ale volila je příslušná katedrální kapitula. Později byla kapitulám tato pravomoc odňata a v římskokatolické církvi všechny biskupy jmenuje přímo [[papež]].

[[Papež]] byl jako římský biskup až do [[Třetí lateránský koncil|Třetího lateránského koncilu]] roku [[1179]] volen stejně jako ostatní biskupové. V prvních stoletích jej volila a aklamovala celá římská církevní obec, přičemž některé papeže doporučil jejich předchůdce. Zhruba od poloviny 6. století do poloviny 8. století již volil římského biskupa jen klérus, teprve po schválení konstantinopolským císařem byl zvolený kandidát vysvěcen na římského biskupa. Lateránská synoda roku 769 pod vlivem nepokojů po smrti papeže stanovila, že papežem může být zvolen jen kardinál, avšak volit mohl i nadále římský klérus, šlechtici, senát i lid. Na lateránské synodě roku 1059 bylo stanoveno, že [[kardinál-biskup|kardinálové-biskupové]] učinili předběžné rozhodnutí, poté se vyjádřili ostatní [[kardinál]]ové a nakonec vyjádřili svůj souhlas ostatní církevní hodnostáři a lid. Výhradně kardinálové volí papeže od Třetího lateránského koncilu roku 1179. Od 12. století také začali být kardinály jmenováni i biskupové z míst mimo Řím. Povinné [[konkláve]] při volbě papeže zavedl [[Řehoř X.]] na [[Druhý lyonský koncil|Druhého lyonském koncilu]] roku 1274. Až [[svatý]] [[Pius X.]] na začátku 20. století zrušil právo veta, které do té doby mohl k volbě uplatnit kterýkoliv panovník evropské monarchie. Ještě do druhé poloviny 20. století existovaly tři způsoby, jak mohl být v konkláve papež určen (aklamací, volbou v zastoupení vybranými kardinály, přímou tajnou volbou celého konkláve), dvě z &nbsp;možností však papež zrušil. Papežská funkce je v &nbsp;současné době v &nbsp;římskokatolické církvi už jedinou, poslední biskupskou funkcí, do níž je kandidát volen.

V &nbsp;ostatních katolických církvích a v &nbsp;protestantských církvích si vesměs výběr biskupa více či méně zachovává původní demokratický ráz, samozřejmě stejně jako u &nbsp;římskokatolické církve s &nbsp;odvoláním na pomoc [[Duch svatý|Ducha svatého]]. Například ve [[Slezská církev evangelická augsburského vyznání|Slezské církvi evangelické a.augsburského v.vyznání]] volí biskupa synod. V&nbsp;[[Církev československá husitská|Církvi československé husitské]] volí biskupa zástupci náboženských obcí příslušné diecéze.

Váha a náplň tohoto úřadu se mezi jednotlivými církvemi liší, obecně lze říci, že vyšší je u &nbsp;těch církví, které si zachovaly tzv. [[Apoštolská posloupnost|apoštolskou posloupnost]]: ([[katolická církev]], [[Pravoslaví|pravoslavné církve]], [[anglikánská církev]] a další), kde se biskupské hodnosti většinou dosahuje [[svěcení]]m a jde zde o &nbsp;hodnost doživotní.

Naproti tomu u &nbsp;většiny [[protestantská denominace|protestantských denominací]] jsou biskupové voleni a jejich pravomoci bývají zpravidla menší.

[[Soubor:Template-Bishop.svg|thumb|Obecné schéma [[Znak (heraldika)|znaku]] příslušícímu biskupovi [[katolická církev|katolické církve]]. Arcibiskupský znak má o &nbsp;jednu řadu třásní více a kříž je dvojitý. Je-li (arci)biskup zároveň [[kardinál]]em, je klobouk červený a má ještě o řadu třásní více než arcibiskup.]]

Pro katolíky je biskupské svěcení [[svátost]]í, které předávají společně alespoň tři další biskupové, kteří jsou ve společenství s &nbsp;římským biskupem ([[papež]]em) a kteří sami jsou platně vysvěceni.

Biskup je služebník církve, který má pravomoc nad diecézí čili biskupstvím. Má spravovat [[Místní církev|partikulární církev]], což se týká především [[liturgie]] a vyučování ve [[víra|víře]]. K &nbsp;tomu mu pomáhají [[kněz|kněží]] a [[jáhen|jáhni]].

Biskupa jmenuje papež, jmenování je tedy také projevem papežovy důvěry dotyčnému. Naopak nejmenování dlouholetého správce diecéze biskupem (případ [[Josef Vrana|Josefa Vrany]]) může být projevem papežovy nedůvěry k danému kandidátovi (Vatikán odmítl komunisty protežovaného Vranu jmenovat olomouckým arcibiskupem, Vrana tak arcidiecézi spravoval pouze jako [[Apoštolská administratura|apoštolský administrátor]]). Podmínkami pro jmenování biskupem, kromě pevné víry, dobrých mravů, zbožnosti, dobré pověsti apod., je věk alespoň 35 let, aspoň 5 let výkonu kněžské funkce a hodnost [[doktor teologie|doktora]] nebo [[licenciát]]u v &nbsp;Písmu svatém, teologii nebo kanonickém právu (příp. být v &nbsp;těchto oborech alespoň zkušeným odborníkem). Konečné rozhodnutí ale vždy náleží Apoštolskému stolci.<ref>Kánon 378 Kodexu kanonického práva. [http://web.katolik.cz/feeling/library/Kodex.pdf Dostupné online.]</ref>

V praxi se lze setkat s &nbsp;dalším konkrétnějším určením jednotlivých biskupů, které tvoří buď čestné označení daného biskupa anebo jeho označení v &nbsp;rámci [[kanonické právo|kanonického práva]].

* '''[[Arcibiskup]]''' – biskup v &nbsp;historicky významné [[diecéze|diecézi]] – [[diecéze|arcidiecézi]]. Tento titul je často spojen s &nbsp;titulem [[metropolita|metropolity]] – představitele příslušné [[církevní provincie]].

* '''[[Diecézní biskup]]''' je biskup spravující konkrétní existující diecézi. Rozlišujeme '''sídelního biskupa''' u diecézí příslušejících k nějaké církevní provincii a '''vyňatého biskupa''' u &nbsp;diecézí spadajících přímo pod [[Svatý stolec|apoštolský stolec]]. '''[[Titulární biskup]]''' je biskup příslušící již neexistující (zaniklé diecézi), který je obvykle pověřen zvláštními úkoly v &nbsp;rámci církve (typickým příkladem jsou [[Apoštolský nuncius|nunciové]]).

* '''[[sufragánní diecéze|Sufragánní biskup]]''' je sídelní biskup diecéze náležející k &nbsp;církevní provincii, který je podřízen metropolitovi.

V &nbsp;pravoslavné církvi je možné se také setkat s&nbsp;obdobným označením pro biskupybiskupa používá''[[Jerej|archijerej]]''. Biskupský titul je pak spojen s&nbsp;oslovením ''Jeho Přeosvícenost'', případně ''Jeho Vysokopřeosvícenost''.<ref>http://www.pravoslav.gts.cz/schemat.htm</ref> V &nbsp;roce 2007 byl na Slovensku jmenován výjimečně mladý biskup – Jeho Přeosvícenost<ref>http://www.st-lazarus.cz/reunion/2008/4/4.pdf</ref> 28letý Čech Jiří Stránský, jako arcibiskup michalovsko-košické eparchie.<ref>http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/407174</ref>

* [[Apoštolská administratura|Apoštolský administrátor]]