Sekta: Porovnání verzí

 

[[Vít Profant|V. Profant]] a [[Ivan O. Štampach|I. Štampach]] podávají přehled čtyř odstupňovaných základních významů tohoto slova, jak je užíváno odborníky i laickou veřejností:

# Relativně malá a nová náboženská skupina, která se vymyká pojetí křesťanství, jak je zastupuje hodnotitel. V tomto smyslu mohou být za sektu označovány jak malé křesťanské církve, tak téměř všechny nekřesťanské náboženské skupiny.

# Náboženská společnost, v níž převažují autoritářství, uzavřenost a další sektářské tendence (viz níže).

 

V laickém užívání (k němuž patří i běžné užívání ve sdělovacích prostředcích) se jednotlivé významy slova „sekta“ vzájemně zaměňují a prolínají. V. Profant a I. Štampach proto doporučují místo mnohoznačného výrazu „sekta“ používat v prvním zmíněném smyslu výrazy jako „nové náboženství, nové náboženské hnutí, nová religiozita“, ve druhém významu „alternativní náboženství, alternativní náboženské hnutí, alternativní religiozita“, ve třetím významu konkrétně jmenovat, že určitá skupina, společnost, organizace či církev je „autoritářská, uzavřená, nesnášenlivá atd.“ a ve čtvrtém významu říci, že určitá skupina či organizace je výslovně „škodlivá, nebezpečná, zločinná atd.“, nebo použít výrazu „destruktivní kult“. Zároveň však nabádají k opatrnosti a zejména ve čtvrtém případě k důsledné presumpci neviny, protože skupin skutečně zařaditelných do této kategorie je velmi málo.<ref name="ps5-6">Profant-Štampach 2000, s. 5-6.</ref>

V judaismu bylo slovo ''haireisis'' nebo ''secta'' užíváno ve smyslu antické tradice. V 1. a 2. století pojem označoval stranu, která oponovala rabínům.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Bromiley | jméno = Geoffrey B. | odkaz na autora = | titul = Theological Dictionary of the New Testament | vydavatel = Eerdemans Publishing | místo = Grand Rapids | rok = 1985 | počet stran = | kapitola = | strany = 27 | isbn = 0-8028-2424-8 | jazyk = anglicky}}</ref> Z hlediska judaismu byli potom první křesťané označováni jako sekta.

 

 

V době raného křesťanství a ve středověku, ať v rámci západního nebo východního ritu, existovala celá řada křesťanských sekt nebo [[Hereze|herezí]]. K nejvýznamnějším patřili například albigenští, kataři, lollardi a další.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Kolpacoff Deane | jméno = Jennifer | odkaz na autora = | titul = A History of Medieval Heresy and Inquisition | vydavatel = Rowman and Littlefield | místo = Lanham | rok = 2011 | počet stran = | kapitola = | strany = 319 | isbn = 978-0-7425-5575-4 | jazyk = anglicky}}</ref> V novověké době byli katolíky za sektu označeni protestanté (například jako "luteránská sekta")<ref>{{Citace monografie | příjmení = Riley-Smith | jméno = Jonathan | odkaz na autora = | titul = The Crusades: A History | vydavatel = Continuum | místo = New York-London | rok = 2005 | počet stran = 353 | kapitola = | strany = 283 | isbn = 0-8264-7269-9 | jazyk = anglicky}}</ref> Pojem sekta používal také [[Martin Luther]] a označoval jím například papežence, mohamedány (muslimy), anabaptisty, kněze, jeptišky a mnichy.<ref>{{Citace elektronické monografie | korporace = Projekt Gutenberg| titul = Martin Luther: Commentary on the Epistle to the Galatians | url = http://www.gutenberg.org/cache/epub/1549/pg1549.html | datum vydání = | datum přístupu = 04-03-2012 | vydavatel = Gutenberg.org | jazyk = anglicky}}</ref>