Vídeňský mír: Porovnání verzí

"Rudolf zamýšlel současným útokem ze všelikých stran rozděliti a zemdlíti moc Otakarovu. Sám chtěl s falckrabím Ludvíkem hlavní vojsko vést od Rýna přes Norimberk a Cheb do Čech a táhnouti ku Praze, proto poručil purkrabímu norimberskému zmocniti se napřed pomezních hradů a průsmyků českých. Tyrolský hrabě měl dobývati Korutan, Krajinska i Štýrska. Rudolfův syn měl ze Salcburka s arcibiskupem táhnouti přímo do Rakous. Uherský král slíbil vpadnouti s vojskem uherským do dolejších Rakous a lehkou jízdou zabíhati přes Moravu a do Čech."

Přemysl očekával, že Habsburk zaútočí na oblíčené [[Čechy]] a také na pomoc svého spojence Jindřicha Bavorského. Tomu ale Rudolf slíbil ruku své dcery a Jindřich mu umožnit projet svou zemí do [[Rakousko|Rakouska]]. Rakouská šlechta vypověděla Otakarovi poslušnost, navíc už nebylo možné zabránit spojení Rudolfa s [[Ladislav IV. Kumán|Ladislavem Kumánem]]. Armády se už málem střetly, ale v Čechách vypukla pečlivě načasovaná vzpoura [[Vítkovci|Vítkovců]] a Rýzmburků. A na obou frontách Přemysl bojovat nemohl. Jestli chtěl zachránit aspoň domácí trůn, musel se vydat Rudolfovi na milost a nemilost. Jeho vojsko čítalo dvacet tisíc mužů. Protivník byl pětkrát silnější.

Český král musel přijmout bez boje podmínky německého krále a přijmout v léno Čechy a Moravu. Vzdal se vlády v alpských zemích i v Chebsku, zaručil povstalcům beztrestnost, ruku své dcery [[Kunhuta Přemyslovna|Kunhuty]] Rudolfovu synovi Hartmanovi a syna [[Václav II.|Václava]] přislíbil [[Guta Habsburská|Gutě Habsburské]] nebo jedné z jejích sester.

„Jen trpělivost, přátelé.“ Muže, které Přemysl právem považoval za své poddané, zval Rudolf „svými služebníky.“ Borešovi z Rýzmburka přísahal: „Při žezle královském i nejvyšší pravdě Kristově tě nikdy neopustím, nýbrž tě ochraňovati budu jako syna vlastního. Vznešená ruka krále římského vyrve ho z rukou ničemníka!“

"Psaní„Psaní Vaší Výsosti o Vítkovcích a jiných Vašich služebnících obdržel jsem,"“ psal český král Rudolfovi v říjnu 1277. „Že by tito Vaši čeští služebníci, jak pravíte, měli býti do Vašeho míru pojati, o tom já nijaké neměl jsem známosti. Netanulo mně ani na mysli, že by kdo z mých zemanů, zejména těch, kteří mně ve službě a věrnosti zavázáni jsou a kterých všechen rod odnepaměti předkům mým výhradně poddán býval, měl do úmluvy Vaší pod jakýmikoli přikrytím pojímán býti…!“