Jean Racine: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Život a dílo: Doplnění informace o rodině + zdroje |
m wikiodkazy, pahýl pryč značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 21:
Ku příležitosti svatby [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV]]. v létě roku 1660 předkládá akademikovi [[Jean Chapelain|Jeanu Chapelainovi]] dlouhou báseň věnovanou královně ''La Nymphe de la Seine''. Ta je brzy vytištěna na autorovy náklady. Téhož roku píše také svou první divadelní hru ''Amasie'', o které se ví jen to, že byla ředitelem divadla odmítnuta. Na jaře 1661 se pouští do nového pokusu, tentokrát na téma Ovidia a "druhé Julie" - vnučky císaře Augusta. Hru ale nedokončí, protože ho postihne horečka řádící na severu Francie. Rekonvalescence Racina probíhá v Uzès, kde bydlí jeden z jeho strýců a který mu zde zajistí hmotné zajištění. Pouští se znovu do psaní veršů, ale trpí tím, že se vzdálil svým přátelům a vrací se do Paříže. Píše ódu na krále, za což dostává odměnu z královské pokladny.<ref>ŠIMEK, Otokar. ''Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl 3., Klasický věk.'' 2., dopl. vyd. Praha: Sfinx, Bohumil Janda, 1949. 362 s. [Viz str. 228.]</ref>
Připravuje svou první tragédii ''Thébaïde'', kterou uvede na scénu Molièrova společnost v Palais-Royal roku 1664 po zákazu ''[[Tartuffe|Tartuffa]]''. Větší úspěch sklidí ale hra ''Alexandr Veliký.'' Definitivní dobrou reputaci mu přinesla hra ''Andromacha ''(1667). Následují jeho jediná komedie Plaideurs ([[1668]]), tragédie ''Britannicus'' ([[1669]]), ''Berenika'' ([[1670]]), ''Bajazid'' (zač. [[1672]]), ''Mithridates'' (konec [[1672]]), ''Ifigenie'' ([[1674]]) a konečně [[''Faidra'']] (1677). Všechny hry představí společnost Hôtel de Bourgogne. Materiálně je tedy velmi dobře zajištěn a nouzí rozhodně netrpí. Odklání se od dramatické tvorby a vrhá se na novou činnost - stává se historiografem krále po přímluvě Madame de Montespan, která je královou milenkou.
Aby vstoupil do králova okruhu důstojně, opouští milenku a hledá si s pomocí Nicolase Vitarta vhodnou ženu. Roku [[1677]] se oženil s Kateřinou Romanetovou, dcerou královského pokladníka z [[Amiens]]. Měli spolu sedm dětí (Jean-Baptiste, Marie Kateřina, Nanette, Babet, Fanchon, Madelon a Louis) a korespondence potvrzuje, že z prvotního sňatku z rozumu se zrodila skutečná láska. Racine se nechal slyšet, že pro divadlo už nic nenapíše a bude zcela ve službách krále, což po dalších 15 let dodrží. Doprovází Ludvíka XIV. na válečné výpravy, pořizuje poznámky a rediguje je po diskuzích s Boileaem. Z těchto poznámek se zrodí ''Idylle sur la Paix'' (1685), zhudebněná Lullym. Roku [[1689]] napsal na objednávku biblickou tragédii o třech aktech ''Ester''. Po úspěchu navázal další tragédií ''Atalia''.
Racine umírá v ulici des Marais-Saint-Germain v Paříži 21. dubna 1699 ve věku 59 let na následky abscesu nebo tumoru na játrech. Ludvík XIV. vyhoví jeho přání a nechá jej pohřbít v Port-Royal, po jehož zničení v roce [[1710]] byly jeho ostatky umístěny v kostele Saint-Étienne-du-Mont.
== Dílo ==
Řádek 61:
* (francouzsky) [http://www.larousse.fr/encyclopedie/personnage/Jean_Racine/140142 Heslo 'Jean Racine'] na Larousse.fr
* {{fr}} [http://www.academie-francaise.fr/les-immortels/jean-racine Racine na stránkách Francouzské akademie]
{{posloupnost|co=13. křeslo [[Francouzská akademie|Francouzské akademie]]|kdy=[[1672]]–[[1699]]|pred=[[François de La Mothe Le Vayer]]|po= [[Jean-Baptiste-Henri de Valincour]]}}
| |||