Jean Racine: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
1x opraven, 1x nahrazen nefunkční EO. značka: editace z Vizuálního editoru |
Drobné úpravy, vložení oddílů Reference a Literatura |
||
Řádek 10:
}}
'''Jean Baptiste Racine''' [žán rasín] (La Ferté-Milon, [[22. prosinec|22. prosince]] [[1639]] – Paříž, [[21. duben|21. dubna]] [[1699]]) byl [[Francie|francouzský]] básník a [[dramatik]] období [[Klasicismus|klasicismu]], jeden z „velké trojky“ francouzských dramatiků [[17. století]] (spolu s [[Molière]]m a [[Pierre Corneille|Corneillem]]). Psal především [[tragédie]], i když v jeho repertoáru je i jedna [[komedie]]. Náměty čerpal především z [[Starověk|antiky]]. Snažil se vybírat takové, které by promlouvaly k problémům 17. století. 12. ledna [[1673]] se stal, na přání [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]], členem [[Francouzská akademie|Francouzské akademie]].
== Život a dílo ==
[[File:Jean-Baptiste Racine.PNG|thumb|275x275px|Jean-Baptiste Racine]]
[[File:Jean Racine (1673).jpg|thumb|311x311px|Jean Racine (1673)]]
Byl synem písaře v solném mlýně. Ve třech letech se stal úplným sirotkem (matka zemřela roku 1641 a otec roku 1643). Starala se o něj babička a tety. Od deseti let studoval v [[Port-Royal]]u, kde se mu dostalo solidního základního vzdělání. Roku [[1653]] odchází krátce na kolej do [[Beauvais]]. Do Port-Royal se vrátil s rodinou už roku 1955. Celkově se mu dostalo kvalitního vzdělání od pedagogů ovlivněných [[Jansenismus|jansenismem]] a jako jeden z mála mezi vrstevníky se učil starořečtinu, italštinu a španělštinu. Bohužel,
Připravuje svou první tragédii ''Thébaïde'', kterou uvede na scénu Molièrova společnost v Palais-Royal roku 1664 po zákazu ''[[Tartuffe|Tartuffa]]''. Větší úspěch sklidí ale hra ''Alexandr Veliký.'' Definitivní dobrou reputaci mu přinesla hra ''Andromacha ''(1667). Následují jeho jediná komedie Plaideurs (1668), tragédie ''Britannicus'' (1669), ''Berenika'' (1670), ''Bajazid'' (zač. 1672), ''Mithridates'' (konec 1672), ''Ifigenie'' (1674) a konečně [[''Faidra'']] (1677). Všechny hry představí společnost Hôtel de Bourgogne. Materiálně je tedy velmi dobře zajištěn a nouzí rozhodně netrpí. Odklání se od dramatické tvorby a vrhá se na novou činnost - stává se historiografem krále po přímluvě Madame de Montespan, která je královou milenkou. Aby vstoupil do králova okruhu důstojně, opouští milenku a hledá si s pomocí Nicolase Vitarta vhodnou ženu. Roku [[1677]] se oženil s Kateřinou Romanetovou, dcerou královského pokladníka z [[Amiens]]. Měli spolu sedm dětí (Jean-Baptiste, Marie Kateřina, Nanette, Babet, Fanchon, Madelon a Louis) a korespondence potvrzuje, že z prvotního sňatku z rozumu se zrodila skutečná láska. Racine se nechal slyšet, že pro divadlo už nic nenapíše a bude zcela ve službách krále, což po dalších 15 let dodrží. Doprovází Ludvíka XIV. na válečné výpravy, pořizuje poznámky a rediguje je po diskuzích s Boileaem. Z těchto poznámek se zrodí ''Idylle sur la Paix'' (1685), zhudebněná Lullym. Roku 1689 napsal na objednávku biblickou tragédii o třech aktech ''Ester''. Po úspěchu navázal další tragédií ''Atalia''.
Řádek 33:
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references/>
=== Literatura ===
* [[Anatole France|FRANCE, Anatole]]. ''Z francouzské literatury.'' 1. vyd. Praha: SNDK, 1964. 402, [3] s. Spisy / Anatole France; sv. 12. Knihovna klasiků. [Studie „Jean Racine" je otištěna na str. 201–219.]
* ŠIMEK, Otokar. ''Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl 3., Klasický věk.'' 2., dopl. vyd. Praha: Sfinx, Bohumil Janda, 1949. 362 s. [„Racine" na str. 226–254.]
=== Související články ===
|