Kornština: Porovnání verzí

* [[Indoevropské jazyky]]

** [[Keltské jazyky]]

*** [[Britanské jazyky]]

|ISO6391 = kw

|ISO6392B = cor

|ISO6392T = cor

|SIL = CRN

}}

 

'''Kornština''' (kornsky {{Cizojazyčně|cor|''Kernowek'' či ''Kernewek''}}) je [[keltské jazyky|keltský]] [[britanské jazyky|britanský]] jazyk. V novověku vymřela, v posledním století však dochází k jejímu pozvolnému znovuoživení. Kornštinou se stále více hovoří na území britského [[Cornwall]]u; ten byl znám v raném středověku též jako ''Západní Wales'' (v překladu z tehdejší angličtiny "[země] západních cizinců"). Počet mluvčích nebyl nikdy příliš vysoký; odhaduje se, že i v období nejvyššího používání ve 13. století ji nepoužívalo více než 40 tisíc Cornwallanů, čili asi 80 % tehdejší populace poloostrova. Hlavní rána pro jazyk přišla v polovině 16. století po masakru Cornwallanů, kteří povstali na protest proti násilnému zavedení anglické [[Kniha společných modliteb|Knihy společných modliteb]] (Book of Common Prayer). Angličtina v bohoslužbě, spolu se značně sníženým stavem kornsky hovořících obyvatel, se ukázala jako zásadní bod obratu. Kornština vymřela v pozdním 18. století, ačkoli někteří mluvčí s omezenou znalostí jazyka přežili až do 19. století. Ve 20. století se však díky intenzivním snahám kornštinu podařilo oživit a počet mluvčích je dnes odhadován na téměř 10 000, skutečně plynně kornsky hovořilo v roce 2008 na dva tisíce Cornwallanů a růstový trend pokračuje. Je zajímavé, že proces návratu kornštiny, na rozdíl od manštiny či irštiny nepodporované státními institucemi, dosahuje viditelných úspěchů.

 

 

Přestože byl počet uživatelů kornštiny vždy omezený, bylo v tomto jazyce napsáno v průběhu středověku mnoho originálních děl. Příkladem může být ''[[Beunans Meriasek]]'' (''Životopis sv. Meriaska'') z roku 1504 či ''[[Ordinalia]]'' (cca r. 1400) mající v originále 9 000 řádek textu.

Druhou fází jazyka, nejčastěji konfinovanou mezi léty 900–1200, je období '''starokornské'''. Do tohoto rozpětí spadají první dochované stopy staré kornštiny nalezené v latinsky psaných manuskriptech. První takovéto jazykové památky pochází z devátého století. Nepatrná glosa byla nalezena v kopii [[Boëthius|Boëthiovy]] ''De Consolatione Philosophiae'' z devátého století, do řádově stejného období lze datovat kornštinu v ''Bodminských emancipacích otroků''. V období nezávislého Cornwallu (mezi 6–10. stoletím) byl jazyk rozšířen mnohem dále na východ od poloostrova, zcela jistě v [[Devon (hrabství)|Devonu]], odkud byl úplně vytlačen angličtinou v průběhu středověku. Příkladem z pozdní fáze starokornštiny je několik glos v pozoruhodném díle ''Prophetiae Merlini'' (Proroctví Merlinovo), psané Janem Cornwallským někdy kolem roku 1140. Dobytí Anglie Normany po r. 1066 přineslo Cornwallu příliv mnoha Bretonců; [[Vilém I. Dobyvatel]] byl extrémně schopný a chytrý vládce, využil proto blízkost pevninského keltského jazyka [[bretonština|Brezhoneg]] (tj. bretonštiny) k britskému jazyku Brethoneg (tj. k britonštině, jazyku Británie, myšleno kornštinu) a dosadil na velká cornwallská panství a manství mnoho rodin z příbuzné Bretaně; tento tah skutečně přinesl klidný přerod Cornwallu v anglickou autonomní državu. Kornštině přinesla nová doba další silná jazyková ovlivnění větší a mocnější [[Bretaň|Bretaní]]. I sama kornština postupně přijala název ''kernowek'', aby byla odlišena od bretonštiny.

 

Jak vidno, většina středokornských děl měla edukativní charakter a vznikla pro účely přiblížení [[Bible]] a ctnostného života světců obyčejným (tj. negramotným) lidem. Místy vzniků těchto děl byly hlavně cornwallské kláštery, jejichž násilným zánikem v polovině 16. století byla kornštině uštědřena tvrdá rána; zejména zničení aktivní ''Kollji Glasneth'' (Glasney College) v roce 1548 spolu se zákazem mnoha kornských tradic a obyčejů Tudorovci napáchalo mnoho škod. Koncem středokornského éry došlo k definitivnímu ústupu jazyka v jádru Cornwallu; po krvavě poraženém povstání Cornwallanů a úřední dominanci angličtiny v nové éře unifikace země za [[Tudorovci|Tudorovců]] zažil Cornwall sestup k poslední fázi vývoje tradiční kornštiny. Stopy odporu a nenávisti vůči anglifikaci Cornwallu lze nalézt v jasných náznacích v mnoha dílech vzniknuvších v té době.

 

 

== Oživení ve 20. – 21. století – éra moderní kornštiny ==

O něj se postarali [[Henry Jenner]] a [[Robert Morton Nance]] v roce 1904. Jejich rekonstruovaný jazyk se zakládal na kornštině z pozdních dob její existence. Fonetika novokornštiny se zakládá z foneticky psaných záznamů ze 17. století, též z některých starších pramenů a ovšem i z dialektů angličtiny hovořené na poloostrově. Henry Jenner byl znalý i dalších keltských jazyků; již před vydáním základního kamene znovuobnovené kornštiny, (knihy ''A Handbook of the Cornish Language''), byl známý pod bardským jménem ''Gwas Myghal'' (Služebník Michala). Jenner se stal welšským bardem v roce [[1899]] a bretonským bardem v roce [[1903]]; též studoval i [[manština|manštinu]]. Tito dva otcové moderní kornštiny normalizovali výslovnost a částečně rozšířili slovní zásobu (neboť historické prameny byly z většiny omezené na náboženskou sféru), a to zejména ze sesterské [[bretonština|bretonštiny]] a [[velština|velštiny]]. Důležitým mezníkem v procesu oživování bylo znovuzaložení [[Gorsedh Kernow]] (skupiny kornských bardů) v roce 1928; od té doby dodnes bylo již 1 000 lidí přijato mezi kornské bardy, což ukazuje na povzbudivý stupeň obnovy dnešní kornštiny. R. M. Nance (známý jako ''Mordon'') byl kornského původu, narodil se však ve [[Wales]]u. ''Mordon'' založil v St. Ives 'Společnost starého Cornwallu' v roce 1920; tato společnost se brzy rozšířila na celý poloostrov a začala vydávat časopis existující dodnes. Jedno z mládežnických hnutí, ''Tyr ha Tavas'' (Jazyk a zem), vydával svůj vlivný časopis ''Kernow'' mezi léty 1934–1936. I v něm bylo otisknuto mnoho originálních i znovu otisknutých děl v kornštině. Mezitím se ukázal rozkol, který trval po celá desetiletí a není zcela dořešen dodnes – Nance preferoval vyšší středověkou formu a postupně vyvinul jiný dialekt kornštiny. Ten byl nazván později '''sjednocená kornština''', neboli ''Unys'', kdežto Jenner chtěl kornštinu pokračující či více naroubovanou na její pozdní formu. Po mnoho let byl toto základ moderní kornštiny, ačkoliv i ''Unys'' trpěl nejednoznačností v zápisu atd. Nanceho spojenec Henry Lewis vydal v roce 1923 ''Llawlyfr Cernyweg Canol'' (Příručku středokornštiny); ve 30. letech přibyly další vlivné jazykové příručky napsané rukama druhé generace kornských obrozenců. Nance a Peggy Pollard napsali několik her, jako např. ''Bewnans Alysaran'' (1940) či ''An Ballores'' (1932). Rok 1933 přinesl i znovuobnovení církevních bohoslužeb v kornštině. Stojí za zmínku, že v prvních dvou desetiletích byl jazyk oživen především ve své literární, nehovořené podobě; přerod do mluvené verze proběhl až později. Dílo Nanceho bylo završeno, když dokázal vychovat svou dceru jako prvního rodilého mluvčího moderní kornštiny.

 

=== Poválečný vývoj do schválení jednotné spisovné formy moderní kornštiny ===

V poválečných letech se kornština dokázala rozšířit poprvé do širších vrstev obyvatelstva poloostrova a velkou zásluhu na tom má tradiční hudba a písně Cornwallu. V roce 1966 byla vydána kolekce písní v kornštině ''Canow Kernow'' a v kornštině zpívala lokálně i mezinárodně velmi populární zpěvačka Brenda Wootton. Kornština v hudbě získávala na populárnosti a následovala další sbírka ''Hengan'' z roku 1983. V této době přibyla další možnost, jak použít jazyk v praxi krom specializovaných setkání – jazykové víkendy/týdny a procházky v kornštině; tato praxe se osvědčila a existuje dodnes. V roce 1951 se sjednotila skupina bardů, členů mládežnické skupiny ''Mladí Cornwallu'' a organizace ''Země a jazyk'' v politickou sílu ''Mebyon Kernow'' (Synové Cornwallu). Tato politická strana silně podporující kornštinu, ač dlouho relativně marginální, získává podstatnější vliv na Cornwallu až v posledním desetiletí. V pozdních šedesátých letech vznikla organizace spravující záležitosti moderního kornského jazyka – tzv. ''Kesva an Tavas Kernewek''. Ta mohla normalizovat jazykové zkoušky, udělovat jazykové certifikáty a fungovat jako jazyková akademie kornštiny. V roce 1972 začala působit další vlivná instituce – ''Institut pro kornská studia''. Její první ředitel, Charles Thomas, byl kritikem Nanceho verze jazyka. V osmdesátých letech se kornština dostala mnohem více k nejmenším dětem, které byly v té době poprvé ve větším měřítku vychovávány dvojjazyčně. Tomuto vývoji pomáhala specializovaná literatura, jmenovitě ''Len ha Lyw'' (Čti a barvi). V roce 1984 existovalo 18 míst na Cornwallu, kde bylo možné studovat tento jazyk a dokonce 5 mimo vlastní Cornwall. V roce [[1986]] [[Ken George]] reformoval kornský pravopis a výslovnost v takzvané '''opravené kornštině''' (''Revised Cornish''), ze které se obratem stala '''Kernewek Kemmyn''' („běžná kornština“). Její výslovnost založil na té z konce 15. století a k celé práci na reformě použil i počítačové modely pro vyšší efektivitu a přesnost. Následovně roku [[1987]] ji [[Kesva an Taves Kernewek|Výbor kornského jazyka]] přijal jako preferovaný systém. Na samém konci 80. let na scénu přišel další návrh kornštiny – učitel kornštiny Richard Gendall se pokusil poukázat na výhodnost pokračování v pozdní kornštině, neboť podle něj více reflektovala Cornwall. Keltské neologismy považoval za cizí konstrukty a preferoval přejímání slov z angličtiny. Jeho verze se nazývá '''pozdní moderní kornština''' a prosazuje ji ''Cussel an Tavaz Kernuack''. Rok 1995 přinesl další pokrok v chápání moderní kornštiny; tehdy poprvé došlo k revizi stávajícího vývoje kornštiny kvalifikovaným doktorem filologie keltských jazyků. Nicholas Williams z Univerzity v [[Dublin]]u porovnal tři verze moderní kornštiny (''sjednocenou'', ''pozdní'' i ''běžnou'') s původní kornštinou a došel k závěru, že nejlepší verzí je sjednocená kornština (tzv. ''Unys''), nicméně navrhnul celou řadu vylepšení a zdokonalení. Jeho verze se poté nazývala '''unifikovaná revidovaná kornština''' (tzv. ''Kernowek Unys Amendys'', KUA). Doktor Williams vydal ve svém dialektu dva velké slovníky kornštiny v roce 2000 a 2006. V poválečném období došlo také k postupnému přeložení náboženských spisů do těchto dialektů kornštiny; tak byla přeložena ''Book of Common Prayer'' v roce 1980. Odhaduje se, že na konci 80. let mluvilo plynně kornsky asi na sto lidí a na počátku tisíciletí již nejméně 400. Tento počet se zpětinásobil do roku 2008.

|VDLP = ano

|Komentář = Příklad textu v kornštině a jejích nejbližších žijících příbuzných jazycích; příbuznost vynikne lépe v hovořené verzi.

|Text 1 = Ma pub den genys frank hag eqwal en dynyta hag en gwiryow. Mons i enduys gen reson ha kescans hag y tal dhedhans omdhon an eyl orth y gila en sperys a vrederedh.

|Text 2 = Dieub ha par en o dellezegezh hag o gwirioù eo ganet an holl dud. Poell ha skiant zo dezho ha dleout a reont bevañ an eil gant egile en ur spered a genvreudeuriezh.

 

=== Externí odkazy ===

 

{{Keltské jazyky}}

{{portály|Jazyk}}

[[Kategorie:Keltské jazyky]]

[[Kategorie:Jazyky Spojeného království]]