Jan Preisler: Porovnání verzí

Proto v roce [[1887]], kdy mu bylo 15 let, odešel studovat do Prahy na [[Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze|umělecko-průmyslovou školu]], kterou tehdy vedl [[František Ženíšek]], později na této škole sám vyučoval. Po jejím absolvování sdílel s [[Karel Špillar|Karlem Špillarem]] ateliér v budově Malostranské záložny. V době svých studií navázal kontakt se spolkem [[Spolek výtvarných umělců Mánes|Mánes]], který byl tehdy zatím jen studentským sdružením. Od počátku se podílel na publicistické aktivitě spolku, v roce [[1894]] nakreslil obálku k albu ''Listy z palety'' a o dva roky později jeho kresba ''Vánek a vítr'' byla použita na obálku prvního čísla časopisu '''[[Volné směry]]''', který po několik ročníků redigoval. Členem spoluspolku Mánes byl v&nbsp;letech 1896—1918<ref>[http://www.svumanes.cz/spolek/historicky-seznam-clenu#pismeno-p Abecední seznam členů Spolku výtvarných umělců Mánes]</ref>, čtyřikrát (v&nbsp;letech 1908, 1910, 1916 a&nbsp;1918) byl jeho předsedou<ref>[http://www.svumanes.cz/spolek/historicky-seznam-predsedu Historický seznam předsedů SVU Mánes]</ref>

V roce [[1902]] cestoval s přítelem [[Antonín Hudeček|Antonínem Hudečkem]] po [[Itálie|Itálii]]. Na zpáteční cestě se ve [[Vídeň|Vídni]] setkávásetkal s&nbsp;[[August Rodin|Augustem Rodinem]].

V roce [[1903]] se stal externím učitelem kresby [[Akt (výtvarné umění)|aktu]] na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1913 – 1918 pak působil jako profesor na [[Akademie výtvarných umění|Akademii výtvarných umění]]. Jedním z jeho žáků byl [[Josef Šíma]].Od roku 1908 se Jan Preisler stýkal s členy skupiny [[Osma]], zejména s [[Bohumil Kubišta|Bohumilem Kubištou]], [[Vincenc Beneš|Vincencem Benešem]] a [[Zdeněk Kratochvíl (malíř)|Zdeňkem Kratochvílem]].

V březnu roku [[1909]] honavštívil vPreislerův ateliéru navštívilateliér francouzský sochař [[Émile-Antoine Bourdelle]].

V roce [[1914]] se Jan Preisler oženil s Boženou Pallasovou z pražské řemeslnické rodiny. Měli dvě děti: syna Jana a dceru Boženu. V [[duben|dubnu]] roku [[1918]] zemřel v [[Praha|Praze]] na [[zápal plic]]. Na vlastní přání byl pochován v rodinné hrobce na hřbitově v [[Králův Dvůr|Králově Dvoře-Počáplích]] u Berouna.

Jan Preisler zprvu tvořítvořil v duchu [[neoromantismus|neoromantismu]], později se přiklánípřikláněl od [[alegorie|alegorického]] pojetí k [[symbolismus|symbolismu]], jehož prostřednictvím odmítal akademické opakování osvědčených forem historických slohů. Na konci devadesátých let se seznámil s dílem [[Puvis de Chavannes|Puvise de Chavannese]], [[Hans von Marées|Hanse von Maréese]], [[Ferdinand Khnopff|Ferdinanda Khnopffa]], [[Franz von Stuck|Franze von Stucka]], [[Arnold Böcklin|Arnolda Böcklina]]. Ovlivněn [[Alfons Mucha|Alfonsem Muchou]] a [[Vojtěch Preissig|Vojtěchem Preissigem]] zkoušel krátce i [[secese|secesní]] stylizaci (grafická úprava knih: ''Princezna Pampeliška'' a ''Pohádka špatně končící'', [[1897]]).

Na přelomu století se od umění očekávalo vyslovení nevyslovitelného, odhalování tajemných hlubin nitra. V Preislerově díle ožívají pohádkové touhy, melancholické nálady, erotické smutky a osudová traumata. Inspiroval se verši tehdejšíchsoučasných českých básníků ([[Antonín Sova]], [[Otakar Březina]], [[Karel Hlaváček]], [[Julius Zeyer]], [[Josef Suk starší|Josef Suk]], [[Otakar Ostrčil]], [[Vítězslav Nezval]]).