Zdeněk Fierlinger: Porovnání verzí

| čestný_titul = =

| čestný_sufix = =

| malý obrázek = =

| úřad2 = předseda [[Národní shromáždění republiky Československé|Národního shromáždění Československa]]

| od2 = [[20. únor|20. února]] [[1953]]

| do2 = [[23. červen|23. června]] [[1964]]

| vztahy = =

| děti = =

| sídlo = =

| alma_mater = =

| zaměstnání = =

| profese = =

| náboženství = =

| podpis = =

| poznámky = =

'''Zdeněk Fierlinger''', křtěn '''Zdenko Jindřich Eugen Maria''' ([[11. červenec|11. července]] [[1891]] [[Olomouc]]<ref name="matrika">[http://vademecum.archives.cz/vademecum/permalink?xid=be97ea34-f13c-102f-8255-0050568c0263&scan=185 Matriční záznam o&nbsp;narození a&nbsp;křtu]</ref> – [[2. květen|2. května]] [[1976]] [[Praha]]) byl vysoký sociálně-demokratický a později komunistický funkcionář, [[Československo|československý]] [[Předseda vlády|premiér]] v letech [[1945]]–[[1946]]1945–1946 (v prvních dvou poválečných vládách). Jeho jméno je spojováno především se zradou své demokratické strany a jejím „sloučením"„sloučením“ s [[Komunistická strana Československa|KSČ]] po komunistickém převratu v roce [[Únor 1948|1948]].

Pocházel ze středostavovské rodiny, otec byl středoškolským učitelem v Olomouci. Vystudoval gymnázium. [[První světová válka]] ho zastihla v Rusku, kde vstoupil jako důstojník do [[Československé legie|československých legií]]. Za statečnost v boji byl Fierlinger jmenován [[Řád sv. Jiří (Rusko)|rytířem řádu sv. Jiří]]. Byl velitelem čety tzv. sokolské komandy. Byl kamarádem plukovníka [[Josef Jiří Švec|Švece]] (chodili spolu na rozvědku.) [[Bitva u Zborova|U Zborova]] byl velitelem 9. &nbsp;roty.

Po Zborovu se měl stát velitelem praporu (stejně jako Švec, Husák a Muller) byl však odeslán Odbočkou Československé národní rady s Voskou do [[Spojené státy americké|USA]], aby pomáhal náboru a formování českého vojska v USA. Potom přešel do legií ve Francii. (zdroj: <ref>Deník plukovníka Švece, Praha 1926).</ref>

Po válce se Fierlinger vrátil do Československa a vstoupil do diplomatických služeb. Byl postupně [[vyslanec|vyslancem]] v Nizozemsku, Rumunsku, USA, Švýcarsku a Rakousku. V tomto období byl blízkým přítelem a spolupracovníkem [[Edvard Beneš|Edvarda Beneše]]. V roce [[1924]] vstoupil do [[Česká strana sociálně demokratická#Historie|sociálně-demokratické strany]].

Od roku [[1937]] do roku [[1945]] zastával Fierlinger post vyslance (a později velvyslance) v [[Sovětský svaz|SSSR]]. Převládá názor, že již dříve ve třicátých letech se stal agentem sovětské tajné služby [[NKVD]]. V tomto svém „moskevském období"období“ byl Fierlinger velice blízký exilovému vedení [[Komunistická strana Československa|KSČ]] v čele s [[Klement Gottwald|Klementem Gottwaldem]], které k němu mělo naprostou důvěru. To se projevilo například v roce [[1943]], kdy komunisté spolu s Fierlingerem „připravili"„připravili“ podepsání československo-sovětské mírové smlouvy Edvardem Benešem.

Těsně před koncem války (duben [[1945]]) se stává Fierlinger v exilu předsedou československé vlády a zůstává jím i po návratu do Československa až do voleb v roce [[1946]]. Zároveň se stává vůdcem „levého křídla"křídla“ sociální demokracie, které usiluje o co nejtěsnější spolupráci s [[Komunistická strana Československa|KSČ]].

V letech [[1946]]–[[1947]]1946–1947 byl předsedou [[Česká strana sociálně demokratická|Československé sociální demokracie]]. V listopadu 1947 byl z předsednictva vyloučen. Po komunistickém převratu v únoru [[Únor 1948|únoru 1948]] byl Fierlinger hlavním iniciátorem „sloučení"„sloučení“ sociálních demokratů s komunisty – fakticky však spíše likvidace sociální demokracie a převedení části strany do [[Komunistická strana Československa|KSČ]]. Odměnou mu bylo ještě v roce [[1948]] místo v Ústředním výboru [[KomunistickáÚstřední stranavýbor Komunistické strany Československa|Ústředním výboru KSČ]].

Zdeněk Fierlinger následně působil jako místopředseda vlády ([[1948]]–[[1953]]1948–1953), předseda [[Národní shromáždění Československé socialistické republiky|Národního shromáždění]] ([[1953]]–[[1964]]1953–1964)<ref name="Bartoš">{{Citace monografie

}}</ref> a ministr pověřený řízením [[Státní úřad pro věci církevní|Státního úřadu pro věci církevní]] (1951-19531951–1953). Až do roku [[1966]] (do svých pětasedmdesáti let) byl členem předsednictva Ústředního výboru KSČ.

V roce 1968 působil mimo jiné v rámci [[Svaz československo-sovětského přátelství|Svazu československo-sovětského přátelství]] a jedna z jeho posledních veřejných „akcí“ bylo, že po okupaci 1968 vedl jeho delegaci na sovětské velvyslanectví s „údajně“ protestní nótou. Po [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa]] byl totiž ráno 21. &nbsp;srpna 1968 zvolen členem delegace Národního shromáždění ([[Dušan Špálovský]], Zdeněk Fierlinger, [[Andrej Žiak]], [[Josef Zedník]], [[Alois Poledňák]] a [[Vladimír Kaigl]]), jejímž úkolem bylo sdělit stanovisko Národního shromáždění k okupaci velvyslanci Sovětského svazu a navázat kontakt s prezidentem republiky [[Ludvík Svoboda|Ludvíkem Svobodou]].<ref>{{Citace elektronické monografie