S-300: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→S-300F: link |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 62:
== Popis a charakteristika ==
Systém S-300 používá v Ruské armádě [[Protivzdušná obrana|vojsko PVO]], [[Pozemní vojsko|pozemní vojsko]] a [[Válečné loďstvo|vojenské námořnictvo]]. Vzhledem ke specifikům jednotlivých druhů vojsk existuje více typů systému S-300, avšak každý z nich obsahuje společné základní prvky. U typů určených pro pozemní vojska a vojska PVO jsou základní prvky systému rozmístěny v bojové sestavě.
Jádrem bojové sestavy je velitelské stanoviště s přehledovým [[radiolokátor]]em, ke kterému je připojeno několik [[Protiletadlový raketový komplet|protiletadlových raketových kompletů]]. Každý komplet je vybaven radiolokátorem k navádění raket a případně i vlastním přehledovým radiolokátorem. Palebnou sílu kompletu zajišťují protiletadlové řízené rakety, které jsou převáženy v samostatných kontejnerech. Rakety se odpalují z vertikální polohy, což umožňuje ostřelování cílů přilétajících ze všech směrů. Každé odpalovací vozidlo veze 4 kontejnery (viz fotografie), přičemž součástí jednoho kompletu je několik odpalovacích vozidel. Například verze systému S-300 PMU-2 může obsahovat až 6 kompletů, přičemž jeden komplet může mít až 12 odpalovacích vozidel <ref>http://rbase.new-factoria.ru/missile/wobb/c300pmu2/c300pmu2.shtml</ref>. Komplety se umisťují buď vedle velitelského stanoviště, nebo mohou být od něho vzdáleny až 40 km. Součástí systému S-300 jsou i další volitelná zařízení <ref>http://www.valka.cz/clanek_13084.html</ref>.
Námořní typy systému S-300 disponují podobnými základními prvky, avšak ty všechny se nacházejí na jedné [[Loď|lodi]].
Systém S-300 lze charakterizovat jako mnohokanálový, tj. dokáže sledovat a sestřelovat více cílů současně. Moderní verze dokáží útočit až 72 raketami na 36 cílů současně, tj. 2 raketami na jeden cíl. Pravděpodobnost zničení cíle jednou raketou je pro aerodynamické cíle 0,81-0,98 a pro balistické cíle 0,70-0,93. Výkonnost S-300 nebyla doposud ověřena v bojovém nasazení, ale praktické testy prokazují, že se jedná o jeden z nejvýkonnějších protiletadlových raketových systémů, které jsou v současné době provozovány<ref>http://www.valka.cz/clanek_13109.html</ref>.
Další významnou charakteristikou systému je úplná [[Automatizace|automatizace]]. Všechny úkoly - detekce, sledování, stanovení cíle, zachycení cíle, doprovod a navádění střel, hodnocení výsledků střelby - je systém schopen řešit automaticky pomocí počítačů. Funkce obsluhy spočívá v kontrole nad zařízeními a v odpalu raket.
== Verze ==
Existují tři základní typy systémů S-300:
* typy S-300P jsou určeny pro vojska PVO (např. <ref>http://rbase.new-factoria.ru/missile/wobb/c300pmu1/c300pmu1.shtml</ref>),
* typy S-300V jsou určeny pro pozemní vojsko (např. <ref>http://rbase.new-factoria.ru/missile/wobb/c300v/c300v.shtml</ref>),
* typy S-300F jsou určeny pro vojenské námořnictvo (např. <ref>http://rbase.new-factoria.ru/missile/wobb/fort/fort.shtml</ref>).
Nyní k jednotlivým typům a jejich variantám podrobněji.
=== S-300P ===
První protiletadlový systém S-300P začal pracovat v [[Moskva|Moskevském]] okruhu PVOS v roce 1978 (v kódu NATO SA-10 Grumble). Byl to mobilní systém, jehož jednotlivé prvky byly umístěny na přívěsech tahačů Ural-357, Kraz-255 a Kraz-260. Systém používal střely 5V55 s doletem 47 km, později s doletem 75 km. Minimální výškový dosah byl 25 metrů a maximální 25 km. Střely měly délku 7,25 metru a průměr 0,5 metru. Hlavice obsahovala 130 kg výbušniny se směrovým účinkem. Střely byly odpalovány z transportních kontejnerů metodou studeného startu. V polovině 80. let byl tento systém modernizován a dostal označení S-300PT.
| |||