Camille Desmoulins: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
úprava odkazů; reference. značka: editace z Vizuálního editoru |
Oprava interpunkce. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 8:
Po propuknutí [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]] se ve svém úspěšném časopisu ''Révolutions de France et du Brabant'' označil za ''Procureur géneral de la lanterne'' ([[Čeština|česky]] ''veřejný žalobce z lucerny'' (protože na lucernách se věšelo) a otevřeně prohlásil, že národní nezávislost je jediným zákonem, který by francouzský národ a každý, kdo se označuje člověkem, měl respektovat. Jeho další časopis ''La Tribune des Patriotes'' vyšel jen ve 4 číslech. [[Soubor:Camille Desmoulins-1.jpg|thumb|Camille Desmoulins, Geoffroy-rytina]]V roce [[1790]] se oženil s mimořádně inteligentní dívkou z dobře situované středostavovské rodiny [[Lucile-Anne Duplessis]]. Přestože byl od mládí přítelem [[Maximilien Robespierre|Robespierra]], byl stále více přitahován [[Georges Danton|Dantonem]], který na něj působil více přátelsky a lidsky. Později společně založili ''[[Klub cordelierů]]'' a podíleli se také na událostech [[10. srpen|10. srpna]] [[1792]], kdy pařížský lid vyplenil královský palác v Tuileriích a [[Ludvík XVI.]] byl uvržen do vězení, a na tzv. zářiových masakrech.
Pařížskou obcí byl zvolen do [[Národní konvent|konventu]], kde hlasoval pro smrt krále. Poslouchal girondisty, společně však s Dantonem hledali cesty k sblížení stran, když tyto pokusy selhaly a girondisté byli likvidováni, navrhl založení odvolacího soudu. Ve stejných intencích poté vydával v lednu [[1794]] svůj duchaplný, vtipný a satirický list ''Le Vieux cordelier'' (Starý kordeliér/františkán), kde napadal krvavou tyranii a vyzýval k opravdové svobodě a dodržování zákonů. [[Jacques-René Hébert]], který byl nejčastějším cílem satiry, ho zažaloval s odůvodněním snahy o návrat k [[Monarchie|monarchii]]. Robespierre ho nejprve chránil, později ale pod tlakem radikálů [[Výbor pro veřejné blaho|Výboru pro veřejné blaho]] (mezi nimi byli např. [[Jacques Nicolas Billaud-Varenne|Billaud-Varenne]] a [[Saint-Just]]) zakázal časopis a nařídil spálení všech čísel. („Spálit neznamená odpovědět“, reagoval Desmoulins.) Přesto Desmoulins dále nesmiřitelně napadal [[Jakobíni|jakobíny]] a jejich zastánce. Robespierre jej nechal s Dantonem a dalšími 31. března [[1794]] zatknout a v odsouzení se osobně angažoval zapřisáhlý Demoulinsův nepřítel Saint-Just. Desmoulins, původně nadšený příznivec radikálního kurzu, postupně od krvavé cesty upustil. Společně s Dantonem a řadou dalších byl [[5. duben|5. dubna]] [[1794]] popraven. Na [[Gilotina|gilotině]] zvolal: „Toto je odměna pro prvního apoštola svobody. Stvůry, které touží po mé krvi, mě dlouho nepřežijí“. Jeho 23letá manželka Lucile, která se údajně podílela na vzpouře ve vězení, aby svého manžela osvobodila, byla popravena o 14 dní později.
== Odkazy ==
| |||