Sandro Botticelli: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění Díla + 1 fotka Flory
popis Primavery
značka: možné subjektivní formulace
Řádek 25:
Pohřbu svého otce, který zemřel v únoru [[1482]], se Botticelli nezúčastnil, z [[Řím]]a se vrátil až na jaře téhož roku. Vzápětí mu městská rada zadala výzdobu Sálu lilií v [[Palazzo Vecchio]], žádná z jeho fresek se však nedochovala. Naproti tomu se dochoval jeden z jeho nejslavnějších obrazů, ''Jaro'' (Primavera), který zřejmě rovněž vznikl krátce po Botticelliho návratu z Říma. Láska byla hlavním námětem malířovy tvorby 80. let. Roku [[1483]] si u něj při příležitosti svatby svého syna objednal florentský kupec Antonio Pucci cyklus 4 obrazů, jejichž námětem je ''Příběh rytíře Nastagia degli Onesti'', jak je ztvárnněný v [[Dekameron]]u. Dnes jsou obrazy majetkem [[madrid]]ského [[Prado|Prada]]. I v dalších dílech z poloviny 80. let se láska projevuje v podobě její bohyně [[Venuše]]. [[File:Sandro Botticelli - Saint Augustin.jpg|thumb|left|160px|''Svatý Augustin''. Freska v kostele Ognissanti ve Florencii, kolem 1480]] Je to jak v proslulém [[Zrození Venuše (Botticelli)|''Zrození Venuše'']], tak ve freskách do vily rodiny Lemmiů. Byl to opět svatební dar rodičů synovi, dnes jsou fresky přeneseny na plátno a vystaveny v [[Louvre|Louvru]]. V roce [[1487]] obdržel Botticelli další zakázku od městské rady, tentokrát [[tondo]] [[Madona|Madony]] pro recepční síň v [[Palazzo Vecchio]]. Jedná se o ''Madonu s dítětem a šesti anděli'' (Madonna della Melagrana), v níž Dítě v ruce drží [[granátové jablko]]. Obraz je dnes v uložen v [[Galleria degli Uffizi|Uffiziích]]. Zde se rovněž nachází přibližně o dva roky mladší ''Zvěstování'', které umělec původně vytvořil pro Franceska Guardiho do jeho rodinné kaple. Kolektivním dílem významných florentinských malířů byla fresková výzdoba letního sídla [[Lorenzo I. Medicejský|Lorenza I. Medicejského]] zvaného Nádherný (Magnifico). Tento podporovatel umění a [[humanismus|humanismu]] zadal Botticellimu, jeho bývalému žáku [[Filippino Lippi]]mu, [[Perugino]]vi a [[Domenico Ghirlandaio|Ghirlandaiovi]] výzdobu své venkovské vily Spedaletto poblíž [[Volterra|Volterry]]. Všechny fresky však vzaly za své při požáru domu v 19. století. Roku [[1491]] byl jmenován do poroty, která měla rozhodnout o zakázce na výstavbu průčelí [[Santa Maria del Fiore|florentského dómu]]. Porota rozhodovala pod silným vlivem Lorenza Nádherného.
 
V červenci [[1491]] se stal [[převor]]em [[dominikáni|dominikánského]] [[klášter]]a San Marco fanatický kazatel [[Girolamo Savonarola]]. Od té doby se načas ve Florencii vše změnilo. Na jaře [[1492]] zemřel [[Lorenzo I. Medicejský|Lorenzo Medicejský]], který Savonarolu zprvu podporoval. Dva roky nato byli [[Medicejové]] z Florencie vyhnáni. Savonarola vyhlásil Florencii za vyvolené Boží město, odkud se bude šířit Boží království. Kritizoval marnivost, přepych a myšlenky [[humanismus|humanismu]], hlásal [[asketismus]]. Savonarolův vliv se nevyhnul ani Botticellimu. Obrazy s [[antika|antickou]] tematikou se z jeho díla vytrácejí na úkor náboženských. Sloh ztrácí charakteristickou hravost, líbivost a uvolněnost a stává se více exaltovaný.[[Soubor:Primavera 04.jpg|thumb|''FloraTvář nabohyně obrazeFlory – detail obrazu Jaro'']]
 
Roku [[1493]] zemřel Botticelliho nejstarší bratr Giovanni. Rok nato se jeho další bratr, Simone, vrátil z [[Neapol]]e. Společně zakoupili venkovskou vilu v Bellosguardu s výhledem na [[Arno]]. I po vyhnání Medicejů z Florencie s nimi Botticelli zůstával v kontaktu. Navštěvoval je v jejich sídle ve [[Villa del Trebbio|Ville del Trebbio]], jeho prostřednictvím byl s nimi ve styku i [[Michelangelo Buonarroti|Michelangelo]].<ref>Deimlingová 2004, s. 93</ref> Savonarolova poprava v květnu [[1498]] Botticellim i jeho bratrem Simonem hluboce otřásla, Simone dokonce pro svou aktivní podporu popraveného [[dominikáni|dominikána]] musel z Florencie uprchnout. Roku [[1498]] byl Botticelli přijat do florentského [[cech]]u lékařů a lékárníků, kam vstupovali i někteří malíři. V roce [[1504]] působil v komisi, která rozhodovala o umístění Michelangelova Davida.
Řádek 34:
 
== Dílo ==
[[File:Botticelli-primavera.jpg|thumb|left|''Jaro'', kolem 1482]] Botticelli patří k nejvýznamnějším představitelům italského [[Quattrocento|quattrocenta]]. Vytvořil svůj vlastní svébytný styl, vyznačující se elegancí provedení s důrazem na linii a detail. Podrobnosti na jeho obrazech někdy působí jako okázalá zátiší. Do Savonarolova vystoupení byl pod vlivem [[novoplatonismus|novoplatonismu]], který se snažil smířit [[antika|antické]] [[ideál]]y s [[křesťanství|křesťanskými]]. Jeho malba je charakteristická výraznou kresebností. Některé obrazy mají [[melancholie|melancholickou]] atmosféru, citový aspekt obrazů bývá zdůrazněn dynamickými křivkami linií. V pojetí krajiny vycházel z vlámského malířství.<ref>Martindale, Andrew, ''Člověk a renesance'', Artia, Praha 1971, s. 66</ref> Přibližně od roku [[1490]] se začal věnovat především náboženské tematice. Jeho obrazy odrážely [[apokalypsa|apokalyptické]] nálady konce 15. století.
 
=== Výběr z díla ===
Řádek 51:
| strany = 45
| isbn = 80-7209-639-7
}}</ref> Obraz Botticelli pravděpodobně namaloval pro Lorenza di Pierfranceska, bratrance Lorenza Nádherného. Dílo má nejméně dvě významové roviny. V prvním plánu se jedná o oslavu příchodu jara ve [[Venuše|Venušině]] zahradě. Obraz je také [[metafora|metaforou]] pojetí lásky, jak ho vykládal [[novoplatonismus|novoplatónský]] [[filosofie|filosof]] u dvora Medicejských [[Marsilio Ficino]]. Láska pro něj byla [[dualita|dualitou]] pozemské, tělesné touhy a touhy [[křesťanství|křesťanské]], směřující k Bohu.<ref>Deimlingová 2004, s. 45</ref> Obraz byl inspirován třemi zákůladními zdroji: [[Publius Ovidius Naso|Ovidiovým]] kalendářem římských náboženských svátků ''Fasti'' , básní ''De rerum natura'' (O povaze věcí) od [[Titus Lucretius Carus|Lucretia]] a verši medicejského dvorního básníka Andrey Poliziana – Botticelliho přítele. Nejstarší písemná zmínka o obrazu pochází z roku [[1499]], kdy visel ve florentském paláci Lorenza di Pierfranceska Medicejského. Původně se jmenoval ''Venuše jako symbol jara zdobena květinami Grácií'', jak ho nazval [[Giorgio Vasari|Vasari]]. Figury zprava: okřídlené mýtické stvoření v horním rohu je Vítr [[Zefyros]], který se pokouší unést [[nymfa|nymfu]] [[Chlóris]] v průhledných šatech, aby si ji vzal. Její bázlivé a odmítavé gesto naznačuje, že ona sama sňatek nechce. Zefyros posléze litoval svého násilného činu a proměnil Chlóris v bohyni jarních květů [[Flóra|Flóru]]. Krásná, mladistvá Flóra, rozhazující kolem sebe růže, je třetí postava zprava. Vedle ní, uprostřed obrazu, je bohyně lásky [[Venuše]], nad ní se vznáší její syn [[Amor]]. Venuši dělají společnost tři tančící [[nymfa|nymfy]] – [[Grácie|Tři Grácie]]. Mladík úplně vlevo je posel bohů [[Merkur (mytologie)|Merkur]] (řec. [[Hermés]]). Používá hůl, aby rozehnal mraky a ochránil věčný mír ve Venušině zahradě.
 
 
=== Nejznámější díla ===
Řádek 73 ⟶ 72:
* '''Zvěstování''' (1489, Galerie Uffizi, Florencie, Itálie)
* '''[[Mystické narození]]''' (1501, National Gallery, Londýn, Anglie)
 
=== Popis Primavery ===
Toto dílo bylo pravděpodobně inspirováno nejen klasickými básněmi od [[Publius Ovidius Naso|Ovidia]] a [[Titus Lucretius Carus|Lucretia]], ale také verši ''Agnola Poliziana'' – Botticelliho přítele.
Dlouho sloužilo pouze jako dekorace v Medicejském paláci a původně se jmenovalo ''Venuše jako symbol jara zdobena květinami Grácií'', jak ho nazval ''Vasari''.
 
Figury zprava – okřídlené mýtické stvoření v horním rohu je Vítr [[Zefyr]], který unáší [[nymfa|nymfu]] [[Chloris]], aby si ji vzal.Ona však sňatek nechce a tak se s pomocí bohů mění na bohyni květin - [[Flóru]]. Vedle ní stojící postava je též ona sama, oslavuje spolu se třemi tančícími nymfami
[[Tři Grácie]], svůj zdárný útěk ze spárů Zefyra. Nad ní se vznáší pověstně slepý [[Erós|Kupido]] – římský bůžek lásky (Amor, Éros atd.) Mladík úplně vlevo je [[Merkur (mytologie)|Merkur]] (řec. [[Hermés]]), římský bůh vědění a posel bohů.
 
== Odkazy ==