Opevněný kostel: Porovnání verzí

Zejména ve středověku docházelo k '''opevňování [[Kostel|kostelů]]''' (srovnej [[kastel]]) a posvátných okrsků a objektů. Kostely, kláštery či hřbitovy byly opevňovány zejména s cílem poskytnout ochranu vojensky ohroženému civilnímu obyvatelstvu na území chráněném církevním [[azyl]]em. Proto také byly dlouho zakazovány jakékoliv stavební prvky či obranné stavby využitelné k aktivní obraně. Výrazněji se pevnostní prvky staveb (hradby kolem hřbitovů se střílnami, ochozy s cimbuřími, střílny apod.) uplatňují od 14. století. Převážně se kostely vyskytovaly v územně vymezených regionech, zasažených či ohrožených taženími vojsk apod. (na území nynější České republiky zejména pod vlivem tureckého nebezpečí a selských válek v Německu). Na druhé straně byly kostely opevňovány v cílených akcích domobrany, nebo jako strategické opěrné body (ač to bylo stíháno církevními zákazy). Současně ovšem docházelo k užívání pevnostních prvků jako dekorativních doplňků staveb, a to zejména v renesanci (střílny na atice jižní předsíně městského kostela ve Veselí nad Lužnicí).