Emanuel Fait: Porovnání verzí

Emanuel Fait se narodil v [[Beroun|Berouně]] do rodiny hospodského Martina Faita. Studoval na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě pražské univerzity]] dějiny, zeměpis, slovanské jazyky, arabštinu a [[Sanskrt|sanskrt]]. Byl profesorem zeměpisu, po ukončení studií učil na [[Reálka|reálce]] v [[Litomyšl|Litomyšli]], kde byl jeho kolegou [[Alois Jirásek]]. Kromě krátkého pobytu v [[Rakovník|Rakovníku]] působil až do konce své učitelské a vědecké činnosti v [[Praha|Praze]]. Roku [[1881]] podnikl svoji první výzkumnou cestu na [[Kavkaz]]. V roce [[1885]] zájem zaměřil na jih [[Rusko|Ruska]] a [[Balkán]], navštívil [[Bulharsko]], [[Srbsko]] a [[Makedonie|Makedonii]], která tehdy patřila ještě k [[Osmanská říše|Osmanské říši]]. V roce 1889 následovala cesta do [[Asie]], a příštího roku [[1890]] procestoval Krym a jižní [[Rusko]]. V roce [[1891]] cestoval do [[Severní Afrika|severní Afriky]], kde projel [[Libyjská poušť|Libyjskou pouští]] a po [[Nil|Nilu]] se dostal až do [[Asuán|Asuánu]] a [[Wádí Halfa|Wádí Halfy]] v Dolní [[Núbie|Núbii]]. V roce [[1902]] se vydal na další dobrodružnou cestu do [[Střední Asie|střední Asie]], přeplavil se přes [[Černé moře]] na [[Kavkaz]] a dostal se až do [[Tbilisi]]. V letech 1922-1924 uskutečnil svojí poslední cestu, která vedla do [[Jugoslávie]]. Zemřel 20. listopadu 1929 v Praze.