Lemkové: Porovnání verzí

Národní sebeurčení Lemků na konci [[19. století]] mělo několik proudů - „staroruský“ proud se hlásil k tradici [[Kyjevská Rus|Kyjevské Rusi]] a vzhlížel ke kultuře zidealizovaného Ruska, ukrajinský proud naproti tomu Lemky pokládal za slovakizované a popolštěné Ukrajince<ref name="Kroh"/>. Lemkovská otázka se vyhrotila těsně před 1. světovou válkou. Rakouské orgány se obávaly zneužití lemkovských sympatií k Rusům při postupu carské armády, a proto se snažily Lemky zastrašit - počátkem srpna [[1914]] bylo v [[Halič]]i uvězněno kolem jednoho a půl tisíce Lemků (kněží, učitelé, politicky aktivní sedláci) a polní soudy je odsuzovaly k smrti<ref name="Kroh"/>. Na podzim 1914 ovládla haličské Karpaty ruská armáda a Lemkové se v této situaci snažili získat politické výhody, avšak po [[Bitva u Gorlice|gorlickém průlomu]] se oblast vrátila pod rakouskou správu a došlo k další vlně pronásledování Lemků.

 

Po rozpadu Rakouska-Uherska a [[Vznik Československa|vzniku Československa]] a [[Druhá Polská republika|Polska]] bylo dosud volně průchozí území obývané Lemky rozděleno mezi dva státní celky. Lemkové proto začali jednat o svém sebeurčení. V polské vesnici [[Florynka]] se 5. prosince [[1918]] konalo patrně první shromáždění Lemků v historii (kolem pěti set představitelů sto třiceti haličských vesnic a delegáti z [[Spojené státy americké|USA]] a ČSR, zástupci polských státních orgánů), na němž byla zvolena ''Hlavní rada Lemkovska''<ref name="Kroh"/>. Vůdčími postavami lemkovského hnutí se stali Dr. [[Jarosław Kaczmarczyk]] a kněz [[Mychajło Jurczakewycz]]. Nebyly však určeny jednoznačné cíle hnutí - jedni chtěli připojení k „Velkému Rusku“, jiní k [[Ukrajinská lidová republika|Ukrajině]], jiní k [[První republika|ČSR]] a rovněž se objevil požadavek na nezávislý karpatorusínský stát s hlavním městem [[Prešov]] nebo [[Užhorod]]. Situace se záhy zkomplikovala po vypuknutí [[Polsko-ukrajinská válka|polsko-ukrajinské války]] a obsazení Ukrajinské lidové republiky. Od konce ledna 1919 se v Lemkovsku konaly manifestace za sjednocení s Rusíny v ČSR, Polsko se však nemínilo území Lemků vzdát a Československo nemělo zájem o jeho ovládnutí<ref name="Kroh"/>. V březnu 1919 byli přední představitelé lemkovského odporu (včetně Jurczakewycze a Kaczmarczyka) uvězněni. Soud v [[Nowy Sącz|Nowem Sączi]] je sice osvobodil, přesto snahy o sebeurčení Lemků skončily neúspěchem.