Příčestí: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m + odkaz na Ottův slovník naučný
→‎Čeština: doplnění, mírné přeuspořádání
Řádek 11:
 
== Čeština ==
[[Čeština]] má příčestí činné a trpné. Obě se formálně [[morfologie (lingvistika)|morfologicky]] shodují s krátkými (jmennými) tvary přídavných jmen, s nimiž historicky souvisejí. Ze slovesných kategorií vyjadřují [[slovesný rod]] (diatezi) a [[slovesný vid|vid]] (aspekt), dědí [[slovesná valence|slovesnou valenci]] ([[vazebnost]]). S adjektivy mají společné [[číslo]] a [[jmenný rod]] (genus) a v jeho rámci i [[životnost]] jakožto výraz [[mluvnická shoda|mluvnické shody]].
 
Příčestí slouží (zpravidla ve spojení s [[pomocné sloveso|pomocným slovesem]] ''být'' k tvoření jednak minulého času (přišel jsem, on přišel) a jednak opisného pasiva (je, byl zbit).
'''Příčestí činné''' (aktivní participium), běžně označované jako minulé, též l-ové. Používá se ve spojení s tvary pomocného slovesa ''být'' k tvoření:
* minulého času (původně [[perfektum|perfekta]]; znamenalo výsledek ukončeného minulého děje), např. ''přišel jsem'';
* [[Slovesný způsob|podmiňovacího způsobu]] (kondicionálu), např. ''přišel bych''.
 
Obě se plně tvarem, [[morfologie (lingvistika)|morfologicky]] shodují s krátkými (jmennými) tvary přídavných jmen, s nimiž ovšem také historicky souvisejí. Ty jsou pak základem jejich plných tvarů, např. ušlý, zbit, zbitý.
Tvoří se od minulého slovesného [[kmen (mluvnice)|kmene]] rodovými koncovkami ''–l, –la, –lo'' v jednotném čísle a ''–li, –ly, –la'' v množném čísle. Zakončení se řídí rodem a číslem [[podmět]]u.
 
S adjektivy mají společné [[číslo]] a [[jmenný rod]] (genus) a v jeho rámci i [[životnost]] jakožto výraz [[mluvnická shoda|mluvnické shody]]. Proto tvary (tj. konce koncovek) obou slovesných rodů (resp. příčestí) podléhají rodům jmenným včetně čísla (jednotného a množného), jsou ve shodě s rodem a číslem podmětu, podřizují se mu, „řídí se podmětem“. Podle jmenného rodu (mužského, ženského, středního) a čísla končí na:
'''Příčestí trpné''' (pasivní participium), též n/t-ové, slouží ve spojení s pomocným slovesem ''být'' k tvoření opisného pasiva (trpného rodu), např. ''bude zabit'', ''je zakazováno''.
v jednotném čísle: –, –a, –o,
v množném čísle –i, –y,–a.
 
===Příčestí činné===
Tvoří se od minulého slovesného kmene rodovými koncovkami ''–n, –na, –no'' v jednotném čísle a ''–ni, –ny, –na'' v množném čísle, nebo ''–t, –ta, –to'' v jednotném čísle a ''–ti, –ty, –ta'' v množném čísle. Zakončení se rovněž řídí rodem a číslem podmětu.
'''Příčestí činné''' (aktivní participium), běžně označované jako ''příčestí minulé'', též l„l-ovéové“. Používá se ve spojení s tvary pomocného slovesa ''být'' k tvoření:
* '''minulého času''' (původně [[perfektum|perfekta]]; znamenalo výsledek ukončeného minulého děje), např. ''přišel jsem'';
* '''kondicionálu''', podmiňovacího [[slovesný způsob|slovesného způsobu]], např. ''přišel bych''.
Tvoří se od minulého slovesného [[kmen (mluvnice)|kmene]] rodovými ([[jmenného rodu]]) koncovkami ''–l, (–la, –lo'', v jednotném čísle a ''–li, –ly, –la)'' v množném čísle. Zakončení se řídí rodem a číslem [[podmět]]u.
===Příčestí trpné===
'''Příčestí trpné''' (pasivní participium), též n„n/t-ové,ové“ slouží ve spojení s [[pomocné sloveso|pomocným slovesem]] ''být'' k tvoření opisného pasiva (trpného rodu), např. ''bude zabitzabi'''t''''', ''je zakazovánozakazová'''n'''''.
 
Tvoří se od minulého slovesného kmene buď rodovými koncovkami ''–n, –na, –no'', v jednotném čísle a ''–ni, –ny, –na'' v množném čísle, neboanebo ''–t, –ta, –to'', v jednotném čísle a ''–ti, –ty, –ta'' v množném čísle. Zakončení se rovněž řídí rodem a číslem podmětu.
===Příčestí přehledně===
{|class=wikitable
|-
Řádek 52 ⟶ 60:
|bi'''ta'''<br />dělá'''na'''
|}
===Přechodníky a supinum===
Můžeme se setkat také s [[přechodník]]y – přítomným a minulým – které vyjadřují současné nebo předčasné děje. Mohou se požívat místo vedlejších vět. V současné češtině jsou považovány za zastaralé.
 
Můžeme se setkat také s přechodníky – přítomným a minulým – které vyjadřují současné nebo předčasné děje. Mohou se požívat místo vedlejších vět, v současné češtině jsou však považovány za zastaralé. V [[Historický vývoj češtiny|pračeštině]] se též po slovesech pohybu používalo [[supinum]], které však bylo nahrazeno [[infinitiv]]em. Jeho pozůstatkem v současné češtině je infinitivní zakončení ''–t'', které prakticky vytlačilo původní ''–ti''.
 
== Odkazy ==