Armand-Jean du Plessis de Richelieu: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Yetty (diskuse | příspěvky)
m →‎Vnitropolitický vliv: přidání interlinku
Řádek 51:
Proti nepřátelům se neštítil časem ani největší krutosti, podobně jako se neostýchal vytvářet proti katolickým mocnostem, Španělsku a císaři spolky s Anglií, Nizozemskem atd. Tato politika měla ovšem ve Francii mnoho odpůrců, kteří posilovali řady Richelieuových protivníků. Hned roku 1626 se proti němu utvořilo dvorské spiknutí, v jehož čele stál sám králův bratr [[Gaston Orléanský|Gaston]], ale spiknutí bylo včas vyzrazeno a zmařeno.
 
Richelieu se pak obrátil se vší mocí proti hugenotům, kteří se kvůli různým útiskům bouřili, a zničil jejich politickou moc v říjnu [[1628]], když dobyl jejich silnou pevnost a přístav [[La Rochelle]] a později byli poraženi i na jihu Francie, ponechal jim však náboženskou svobodu. Ve vnějších politických zápletkách se Richelieu stavěl důsledně na protihabsburskou stranu. Ve [[Válka o dědictví mantovské|válce o dědictví mantovské]] (1629–31) podporoval vévodu neverského; dvakrát (1629 a 1630) se sám vypravil v čele vojska do Itálie, dobyl Pinerola a přivedl k cíli pro Francii a její postavení v Itálii příznivý mír v Cherasku (1631).
 
Zatím se udál nejnebezpečnější útok na jeho postavení. Do čela jeho dvorských protivníků se postavila sama královna-matka [[Marie Medicejská]], a jeho pád se zdál být neodvratný. Ale tu se objevil v plné síle vliv osoby Richelieuovy na slabého krále a v poslední chvíli se král [[11. listopad|11. listopadu]] [[1630]] postavil za svého všemocného ministra, který pak neopominul svého vítězství náležitě zužitkovat. Tento den vešel ve známost jako {{cizojazyčně|fr|la journée des dupes}} – den zklamání. Vzbouření, jež potom proti němu nastrojili se španělskou pomocí vévoda Gaston a Jindřich Montmorency, překonal Richelieu roku 1632 vítězstvím u Castelnaudary. Tím se upevnilo Richelieuovo postavení tak, že mohl bez překážky provádět své zahraniční plány.